Podivná barva slz tvého těla

Muž vracajúci sa zo služobnej cesty nachádza prázdny byt. Jeho manželka zmizla bez stopy a on nemá žiadne informácie kde by sa mohla podieť. Zúfalí vybehne z domu a bezhlavo zvoní na každý obytný dom, ktorý stojí v jeho bezhlavom blúdení uličkami. Keď už sa konečne niekto cez mikrofón zvončeka ozve, je slovne odbitý aby nerušil. Prvá pozitívna reakcia prichádza od neznámej ženy bývajúcej v malom byte na siedmom poschodí. No kiež by radšej neprišla. Tomuto režisérovi som dal druhu šancu, nakoľko jeho artový umelecký snímok "Amer" na mňa nijak pozitívne z hľadiska hororových prvkom nezapôsobil. No a je jasné, že tomuto som sa taktiež mohol smelo vyhnúť. Chýba filmu to ale nie je. Skôr moja. Giallo proste ide úplne mimo môj obzor. Napriek dokonalej vizualizácii, nemám nastavené vnímanie, ktoré by mi pripravilo rovnako príjemné chvíle ako iným užívateľom. Prepáčte. (30.01.2015)

Pokud nemůžete Edwige odpustit, že si na pár dní odskočila do Hostelu, je tenhle snímek právě pro vás. Sympatická tvůrčí dvojice Hélène Cattet a Bruno Forzani vytvořila výtvarně opojné dílo v secesních kulisách, kterým neskládají hold jen žánru giallo, ale zároveň i známé giallo queen. L'étrange couleur des larmes de ton corps je podobně uchvacující jako název. Poetický snímek plný mimořádných nápadů, čistých zvuků a tajemna. Vypravěčská struktura, kdy je veškeré dění zahrnuto jen do vnímání hlavní postavy a tím pádem eliminováno všechno „nepodstatné“ okecávání, je až hypnotizující. Jenže v rozpadu klasické vypravěčské struktury se nachází i největší kámen úrazu. Tohle osekání už tak dost jednoduchého děje nutně vede v jedno ze dvou vyústění – kratší stopáž nebo nutnost dění dofouknout. A Cattet s Forzanim si volí druhou možnost – protože měli spoustu pěkné hudby, ke které bylo potřeba vymyslet scény. Jsme tak nuceni sledovat natahování některých dějů, otravné cyklení a přidání zbytečných výjevů. (12.11.2014)

Vskutku schizofrenní psychologický horror střižený estetikou gialla, vyprávěný hlavně svou barevností, vizualitou, originálním střihem, hudebně zvukovým doprovodem a všetečnou kamerou. Opravdu, mnohé filmy stojí na vizualitě jen v tom ohledu, že jsou na pohled pěkné, tady ta vizuální stránka vypráví, snad mnohem více než dějový posun nebo mluva postav. Co na tom, že pointa možná zůstane neodhalena, vnímavý divák i tak bude ukojen. Opravdu velmi zvláštní dílo, atmosférické a barevné. To hlavně. 3,5* (24.03.2015)

Mysteriózní mozaika halucinací, které můžou i nemusí něco znamenat pro jednodouchou zápletku “muži ze zevnitř zamčeného apartmánu zmizí manželka”. Rychlostřihová snová šílenost s neopodstatněnými erotickými a gore výjevy, která ze začátku zaujme, ale jako celek prostě nemůže strhnout. Scény, které zápletkovou záhadu rozvíjejí, vydají na formálně stylový 10-minutový kraťas. (08.04.2019)

"Závity mozkové, myšlenky spářené, umění krvavé, až na kost vydřené." Velmi podivná barva Zelenáčových slz Dwejnova těla, aneb pro někoho guilty pleasure galaktických rozměrů, pro jiného jen černá divácká díra. Z nabubřelého odpadu k pětihvězdné giallo obloze a zpět, v nekonečné, samolibé (!) smyčce vizuálních i zvukových orgií. Přímo lukulské hody pro náročné artožrouty (např. mě, v sudých dnech), leč nestravitelný blivajz pro náročné prosťáčky (např. mě, ve dnech lichých), vyžadující mapu a buzolu pro alespoň základní orientaci v příběhu, při pátrání po surrealistickém pokladu, v lyrickém oparu dějové džungle na tajemném ostrově. Ostrově ztraceném v oceánu sadomachostických slz schizofrenní mysli, políbené vražedně zhulenou můzou. Jaký film, takové hodnocení. V lichých měsících tedy budu dávat jednu útrpnou hvězdičku ("Přece tomu nedám víc, že tomu dal kuli zelenáč a jiná "ártová" sebranka" © DwayneJohnson), v sudých měsících to vždy změním na plnou palbu pěti hvězd, protože, málo platné, i já byl chvílemi "Ztracený ve víru zvrácené vášně..." (© PetrPan). Hm, jestli já si přece jen neměl vybrat, jestli jít s Dolníma nebo s Horníma. Takhle budu bit od všech, včetně mé ženy :-). (17.12.2022)