Věci, tak jak jsou

Svým způsobem typická festivalovka, tedy film, který je určený pro cestování po filmových přehlídkách a případnému odvysílání v pozdních večerních hodinách na artově se tvářící televizní stanici. Hodně dialogů, zajímavé postavy a náznak příběhu, který ale pro žánrově orientovaného běžného diváka není dostačující a hlavně nemá vygradovaný závěr. Na konci si člověk řekne, tolik potenciálu přišlo vlastně vniveč... Je to vlastně film o konfliktu dvou přístupů k životu a částečně i dvou civilizačních kultur. Jeden skeptický přístup a ten druhý, který je motivovaný snahou pomáhat světu, aniž by si jeden spočítal možné důsledky pro okolí. Celkový dojem: 60 %. (12.07.2014)

Chilský podivín s plnovousem (skvělý Cristóbal Palma) a norská spasitelka lidských duší (Ragni Orsal Skogsrod). Film plný vzájemných charakterových, společenských i kulturních protikladů je formálně vytříbenou introspekcí, zaznamenávající odlišné postavení jednotlivce v současném globalizovaném světě. Nebýt některých žánrových klišé, kterých je sice poskrovnu, ale přesto za sebou zanechávají silný dojem (postava Miltona), nebylo by nad čím váhat. (27.06.2017)

Nebýt Miltona, mohl by příběh být ještě jednodušší a přehlednější - i když, nenechme se mýlit jednoduchými vztahy a příběhy. Když - pro přehlednost - z následující úvahy Miltona skutečně vynecháme, zůstane nám Jerónimo a Sanna. Jerónimo je severský typ, robustní, opatrný, zkušený, raději se drží zpátky, přitom je to Jihoameričan. Sanna je impulzivní, bezprostřední, nepořádná, neznalá místních poměrů a je schopna uvolnit pánev pro sex, nikoli však pro tanec, a je Norka. Jakou šanci má takový pár na přežití? Na film jsem se díval s ženou, té byl Jerónimo nesympatický, já to říct nemohu... Las cosas tanto son. (19.08.2015)

Film, ktorý sa nesnaží o nejakú umeleckosť, ani nevytvára sociálne či filozofické otázky. Porovnáva síce dve národy, ale robí to príliš okato. Inak proste len zaznamenáva časový úsek v živote dvoch ľudí, bez hĺbky, bez príbehu či cieľa. Nudne a povrchne. Ale na R.O. Skogsrod bol vskutku nádherný pohľad. (10.10.2014)

"TY DIVNÝ. MOC DIVNÝ, ŽE JO? NEJVÍC DIVNÝ ČLOVĚK, CO ZNÁM. JÁ ZNÁM HODNĚ DIVNÝ LIDI. PROČ?" Tak za prvé, na blonďatou Sannu, otevřenou a bezstarostnou to seňoritu se neskutečně krásně koukalo a když to říkám já, kterého bloncky jinak nechávaj ledově chladným, tak už to něco znamená! Opravdu nádherná seveřanka :-) k tomu její roztomilá, nedokonalá španělština, které jsem díky tomu tak krásně rozuměl a ty přechody z ní do angličtiny...výborné, autentické. Za druhé, stejně tak podivínské seladon Jerónimo, pevně uzavřený ve svém mikrosvětě a bojící se jakékoliv změny byl úžasný a ten plnovous jeho uzavřenosti před světem dodával maximální uvěřitelnost a to takovou, že jsem mu to do puntíku věřil, i když za jiných okolností bych si nad takovým týpkem asi ťukal na hlavu, když má vedle sebe takovou sexy samičku a né a né z té ulity ven. Veškerá interakce mezi těma dvěma i když postrádá dramatické prvky je parádní a díky třetímu človíčku, kterým je mladý Milton mající una problema si tam vnímavý člověk najde spoustu nenápadných nuancí a narážek i na rozdílnost kultur a přístupu k té které situaci. Naivita a otevřenost a touha pomáhat kontra uzavřenost a znalost prostředí. Má člověk právo zasahovat do chodu věcí i tam kde není doma? Je ta jeho upřímná dobrota dobrá i pro toho dotyčného? (18.04.2015)