Bennyho video

V tomto filme režisér skúma, aký silný dopad môže mať na dospievajúceho chlapca sila médií (TV a film, v ktorých je smrť človeka bežnou súčasťou) a zároveň keď násilie vníma aj naživo - hoci "iba" páchané na zvieratách na statku. Ak k tomu ešte pridáme nezdravé rodinné prostredie, môže sa stať, že sa mu to všetko trošku pomieša v hlave a odrazu nadobudne pocit, že je smrť (nech k nej príde za akýchkoľvek okolností) prirodzená. Zvedavosť, ktorá sa v ňom prebúdza, neustále rastie a 14-ročný Benny ju túži zažiť naživo... To, čo následne sledujete nasnímané s roztrasenou kamerou vám príde ako zlý sen. O to viac vás zaráža, keď si uvedomíte, že Benny necíti žiadnu vinu, strach z možných následkov svojho činu a v podstate mu chýba akákoľvek empatia. Na druhej strane tu máme rodičov, ktorí sa snažia so situáciou, ktorú ich syn spôsobí, popasovať čo najlepšie. A vieme ako to chodí, rodičia sú pre dobro svojich deti schopní urobiť čokoľvek... (26.09.2019)

Konečně Haneke, který mi sedl. Mrazivá filmová demonstrace následků dlouhodobého vnímání násilí výhradně skrze média a tedy jeho konzumaci. Haneke mistrně poukazuje na ztrátu empatie a pokřivenou realitu, jak ji prožívá hlavní postava, jež pod tíhou vzrušení, zvědavosti a prosté jednoduchosti úkonu neváhá proměnit fantazii ve skutečnost. V nasnímání zásadních scén Haneke dalece přesahuje rámec pouhé kritiky a formou „obraz v obrazu“ nemilosrdně konfrontuje diváky takovým způsobem, jakým by to běžným postupem nebylo možné. (30.04.2011)

Moje tretie stretnutie s Hanekem a druhé s mladým Arno Frischom a Ulrichom Mühe. Opäť silný emocionálny zážitok. Počas celého filmu mi blúdili hlavou otázky, či je to možné a ak áno, čo s tým. Mrazivý až desivý film, ktorého sila je v kontrapunkte medzi činom a reakciou naň. Z reakcie rodičov je zrejmé, koľko patologických vlastností Benny podedil a koľko ich v tom citovo vyprahnutom, sterilnom prostredí získal počas svojho krátkeho života. Dokonca som presvedčený, že ak by sa Bennymu prepiekla táto stichprobe, cesta k Funny Games je otvorená. A nie je to iba osobou režiséra a hercov. (07.10.2010)

Skutečně hodně zajímavý film... Začátek rychle traumatizuje diváka tím, co vidí. Připadá si jako svědek něčeho, co vůbec vidět nechtěl. Seznámí se rychle s Bennym, puberťákem bavící se videokamerou a videofilmy obecně, psychopatem a největším hajzlem, jakého jsem kdy ve filmu viděl ... Po děsivé "tragédii", kterou můžeme nazvat také krutou popravou se film obrátí vůči jeho rodičům a zde začnou všechna kolečka skřípat ... Nechci spoilerovat a proto nebudu uvádět víc. Každopádně jsem si říkal celou dobu: "Tak to ne, takhle rozhodně ne ... takhle to nechodí. Ze sociálního a psychologického hlediska blbost." Haneke se ukáže jako špatný psycholog a dlouhou stopáž rozplizne do sledování trapného výletu Bennyho s matkou do nějaké exotické země ... Zde jsem měl už jasno, že film je těžkým průměrem s excelentním nástupem, ale naprosto zabitým následováním a zbytečně dlouhou stopáží ... Jenže pak příjde závěr filmu a ten opravdu stojí za to... Atˇ tak či tak, špatná psychologie a chování postav ve vypjatých situacích, nesmyslné řešení problémů a hlavně absolutně "laxní" přístup k problému. Závěr filmu dává příběhu "trnovou korunu" a jak jsem již psal ... Benny je největší a nejhorší lidská zrůda, jakou kdy kdo ve filmu vytvořil ... (27.09.2010)

A máme to tu zase a tentokrát ještě příšernější než nepochopitelně oslavované funny games, které by se úplně s klidným srdcem daly přehodnotit na jednu hvězdičku taky. Velký moralista pan režisér Michael Haneke se tentokrát zaměřuje na rodinné vztahy, výchovu a určitou lhostejnost k životu a násilí a kdečemu ještě. Před diváka staví takového toho teatrálně spratkovitého spratka Bennyho, který si jednoho dne na video natočí úplně chladnokrevnou vraždu jednoho děvčete, se kterým se seznámil chvíli předtím. V tomhle je Haneke ještě docela dobrej, protože to působí takovým nepříjemně realistickým dojmem, jenže to co následuje pak je už jen až absurdně přehnaným způsobem moralizující blábol natočený úplně příšerně. Myšlenka filmu je vesměs banální a absolutně nijak nepropracovaná. Haneke prostě jen omílá formulku "synek je apatický spratek, co klidně někoho zabije jen tak => rodiče jsou apatičtí a nestarají se dostatečně o svoje děti a jejich výchova je špatná => synek je spratek protože je špatně vychováván špatnými rodiči, tak někoho klidně zabije, protože je mu to jedno => špatní rodiče => špatná výchova => benny je spratek => blabla furt dokola, nic víc v tom není, možná krom toho, že tohle je příčina lhostejnosti k násilí nebo něco takového, ale jako tohle je v kostce hlavní myšlenka filmu Bennyho video. Jak s něčím takovým udělat 105 minut filmu? Stačí to udělat jako Michael Haneke. V teatrálně přiblblých dialozích velmi vážným způsobem podporující tu hlavní banální myšlenku je třeba dělat třeba minutové pauzy mezi jednotlivými odpověďmi, nebo zabírat prostě regulérní nic a podobně. Celou třetinu filmu pak můžete v klidu vyhradit scénkám z dovolené, které jako mají zase podporovat tu lhostejnost k situaci s vraždou, ale v každém jiném filmu by tahle část byla asi desetkrát kratší a její smysl by zůstal úplně stejný. Haneke prostě svoje filmy plní naprosto neúnosnou vatou, kterou obaluje úplně banální nebo možná spíš banálně pojaté společenské problémy, které nijak nerozvíjí. Nijak se nezaměřuje na jejich dopad nebo na jejich příčiny nebo na hlavní charaktery. To totiž dělá jen takovým iluzivním způsobem, aby se to tvářilo děsně intelektuálně, ale přitom jen kousek pod povrchem už je to jen ta banalita obalená takovým množstvím vaty, že kdyby se Haneke dal na pašování drog, tak s jeho schopnostma něco zakamuflovat zbytečně velkým množstvím vaty by ho nikdy žádný cvičený protidrogový pes neodhalil a rentgen už vůbec ne, vzhledem k tomu, že i záření má určité limity tloušťky bariéry, přes kterou se ještě dokáže dostat :). Prostě téměř nekoukatelná nafouklá a obsahově prázdná bublina podobně jako funny games. Ano, Haneke je velkej intelektuál co strašně vidí do společnosti a úplně jako upozorňuje na její nedostatky tak děsně "drastickým" způsobem, ale stejným způsobem si to uvědomuje i trochu bystřejší žák šesté třídy základní školy a Haneke se ve svém sdělení nepohybuje dál než v té šesté třídě. (19.04.2011)