Funny Games

(1001) Nevstoupíš dvakrát do téže řeky. Chachá, tím se neřídí ani filmoví (anti)hrdinové, ani režisér, který si natočil doslovný remake této pošahané perly (jež jsem viděla dřív než tento originál). Musím říci, že každá verze na mě dýchá jiným způsobem a zatím nemůžu ani říct, která lepším. Je to spíš jako když si "zastara" přečtete knížku, která se vám "zamlada" líbila a najednou zjišťujete, že si ji pamatujete jinak. ♥♥♥ A ještě bych byla ráda, kdyby se mi podařilo napsat tento komentář tak, aby vyzněl trochu méně nadšeně, protože ve skutečnosti je za ním strašná depka. (Ale také okouzlení kinematografií.) Nicméně se jedná o jeden z mála filmů (takhle z hlavy si vybavím jenom americký protějšek a Spoorloos), kde mi nevadí, že je o utrpení nevinných. (22.06.2008)

Hnus, hnus, neskutečný hnus... Nechápu, proč se něco podobného točí, ani proč se někdo na to dívá. Dosud jsem choval režiséra Hanekeho v úctě, na jeho televizní film Die Rebellion (1993) nezapomenu a i jeho slavné snímky jako Pianistka nebo Utajený mi přinesly silný zážitek, byť do jisté míry šokující a hůře ztravitelný, ale tentokrát mě Herr Michael dokonale naštval a znechutil. Už dvakrát jsem v minulosti tento film do půlhodiny s nechutí vypl, ale pokusil jsem se na něj podívat znovu s tím, že možná jsem po pozitivních dojmech z jiných Hanekeho filmů dostatečně připravený na to vidět Funny Games znovu a zpětně ocenit. Ale kdepak... Ano, má to v sobě originální nápad natočit horrorový příběh jako realistické drama, plusem může být i, že nejbrutálnější scény povětšinou nejsou explicitně nasnímané, herecké výkony jsou určitě vynikající, ale ve výsledku nevím, k čemu je to dobré. Jak se snaží Funny Games hrát svou formou na něco hodně intelektuálního a sofistikovaného,  zůstávají stejně primitivním home invasiom hororem včetně spočátku podivného chování obětí. Respektuji ty, co v tom dokážou vidět hluboké myšlenky, ale podle mě jde o dost primitivní film, který nejen hnusně manipuluje s divákem a po celou dobu ho psychicky týrá, ale ještě se mu s pomocí rafinovaného tvůrce snaží vsunout představu, že my diváci máme být stejné zrůdy a psychopati, když se na takový film díváme. Inu dobrá, jsem zrůda, chtěl jsem to vidět do konce, abych si mohl o uznávaném filmu udělat vlastní představu a příště tuhle rafinovanou hru režiséra s divákem (v podobě o 10 let mladšího remaku) dobrovolně vzdávám. Sice jsem se po 24 hodinách z Funny Games už dokázal vzpamatovat, ale za to zhnusení nedokážu tomu dát jiné hodnocení, než odpad. 15% (viděno v rámci "Challenge Tour 2021" – 30 dní se světovou kinematografií) (15.03.2021)

Scénář: Michael Haneke .. Ponižující, deprimující a po krátký čas docela záživný exploitation. Bohužel zhruba v polovině sugestivita z očekávání mizí a snímek je jen mučivě protahovaný a nudný (mnohaminutové statické záběry, nevyužitý potenciál her). ___ Každý skrytý fašista musí mít z takových "společenských hrátek" radost. Však i těm klukům chybí jen ta typická uniforma a jistě litují, že nežijí v době, kde by ji ke svým zvráceným hrátkám mohli přímo použít. Pokud by tedy film tak hloupě nevytrhával z vlastní reality, skoro bych tomu uvěřil.. 50%. (15.04.2008)

Takhle zásadní obrat jsem snad ještě nezažil. Dva mladíci v bílých rukavičkách z plezíru šikanují rodinku, atmosféra je depresivní a při scénách mrazí. Poté, co chlapci rozstřelí mozek, odejdou a začíná odvrácená strana filmu. Nekonečné nehybné záběry, při kterých se nic neděje. Ubíjející. Význam hovorů s publikem jsem nechápal, stejně jako přetáčení děje. Škoda toho. Na ústřední kvarteto se koukalo moc hezky a i námět byl dobrý... 70% (04.09.2012)

Haneke má o sobě poněkud vysoké mínění. Jeho tak pověstná hra s divákem mi neuvěřitelně vadila. Možná to fungovala na sacher pojídající důchodce, ale na mě rozhodně ne. Hraní si s divákem je až moc chtěné, prvoplánové a hlavně namyšlené. Podívejme se třeba na Triera, jenž diváka vydírá často a rád a nemusí k tomu vytvářet obezličky a signály typu: ha ha, teď si s Váma hraju, bacha na to Vy hlupáčci. Nemusí kvůli tomu film přerušovat a vymaňovat se rušivě z jeho formy. Na jedno jsem však režisérovi skočil, přesto, že se jedná o velmi pozdní příspěvek k žánru exploitation, témata narušení osobního prostoru, barbarů deroucích se přes bránu domova a hlavně ohrožení samice či mláděte, mě pudově a civilizačně vždy znepokojí, pokud se jich ujme trochu zkušená ruka (kterou zas Haneke má), byť se samozřejmě jedná o základní postuláty žánru. Zde navíc s výbornými herci a doprovodem Johna Zorna. (22.08.2009)