Funny Games

Funny Games Michaela Hanekeho nabízí zamyšlení nad stále jednodušší konzumací nasilí a vybrušuje nápady z předchozích filmů, jak to udělat co nejúčelněji. Nevím, v jakém stadiu byl v roce snímku vývoj reality show, ale Haneke tímto filmem staví diváky před jednu takovou. Několikrát dokonce jeden z mučitelů promlouvá na kameru a ptá se nás. Jakobychom měli možnost ovládat ten uzavřený svět a jejich oběti. Účel toho měl u mě za důsledek jakýsi pocit studu z toho, jak prostě dokážu snést podobné drama a situace. Stejný pocit přišel se spožděním po scéně, kdy se manželka má poníženě svléct a kamera sleduje pří svlékání pouze její tvář, avšak jakési skryté tužby v nás už netrpělivě čekají, kdy se objektiv vydá níž či kdy zabere celek. Arno Frisch je ve své roli působivý, neboť dokáže tyhle spratky zahrát velmi chladnokrevně, jak to ostatně dokázal už v Bennyho videu. Haneke se vyvarovává příběhovým klišé a zatímco čekáme na zvrat, který by obrátil role a dospěl k nějakému pošramocenému happy-endu, jeho náznak opravdu v jednom momentě přijde. Ovšem 'funny games' ještě neskončily, chceme více, takže stačí 'remote' a můžeme pokračovat. (08.05.2008)

(pozor na spoilery) Neubránil jsem se dojmu, že německý ovčák pobíhající v druhé nebo třetí scéně po bytě je zřejmým odkazem na závěr Bressonova snímku Peníze. (Obě scény jsou záběrované velmi podobně, navíc ve Funny Games je tomuto pobíhání věnováno tak "zbytěčně" mnoho času, že ona pasáž přímo nabádá k tomu, aby v ní bylo hledáno něco jiného než jen informace týkající se příběhu filmu; Haneke se k ovlivnění Bressonem hlásí a mezi jeho nejoblíbenější filmy patří A co dále, Baltazare a Lancelot od jezera.) Chcete-li, srovnejte tyhle dvě scény, v kontextu obou celých filmů. Bressona zajímá, co člověka může dovést k tomu, že je schopný "bezdůvodně" vyvraždit jakousi cizí rodinu. Haneke film otvírá teprve těsně před činem a hraje si s divákovým očekáváním - jak to tu mnohem lépe, než bych byl já schopen, popsal např. Artran. Přestože se mi nakonec dostavilo jisté sklamání, pramenící pravděpodobně z toho, že jsem věděl o filmu předem příliš mnoho a mnoho čekal, celkově to bylo vlastně geniální (i když ne vždy úplně dotažené). Zahýbalo mnou nečekané zjištění, snad se mi to podaří popsat : Byl jsem připravený na extra nepříjemný, brutální film. Bál jsem se už před vstupem do kina. Vše bylo přesně tak, jak jsem si to představoval. A pak ta scéna, jak mladíci náhle zmizí. Věru trochu nevěrohodné chování přeživších manželů. A ač jsem tím sám sebe překvapil, řekl jsem si v duchu, že jsem se těšil, že tam toho mučení bude trochu víc. Haneke mě dostal. Pak se samozřejmě (podle logiky plnit divákovo očekávání, i když to vyzní nevěrohodně) mladíci vrátí s lapenou manželkou a na začátku následující scény se zdá, že Haneke opravdu počerpá trochu inspirace od Tarantina. V tu chvíli jsem byl vyděšený, že jsem myslel, že uteču z kina. A dostal mě znovu. Žádné mučení (ála řezání ucha v Gaunerech) nepřijde. Zastyděl jsem se.. (06.02.2010)

Jako řada jiných uživatelů jsem zhlédl prvně Funny Games U.S. A také si myslím, že jsou obě verze obsahem téměř totožné. Dvojice magorů mi příjde o něco působivější v rakouské verzi, na druhou stranu, těch promluv do kamery bylo v remaku přecejenom méně. Jinak jsem taky lépe pochopil postavu "hlavy" rodiny, takže se touto cestou omlouvám Timu Rothovi, který hrál divně možná i záměrně. V každém případě, Funny Games hodnotím slabšími 4* (kdo dřív příjde, ten dřív mele; zvlášť když se mele 2x takřka stejně) a rozhodl jsem se novější verzi přiklepnout pouze průměr. (17.05.2011)

No ty voe, to bylo šílený. Hanekeho teror nebohého diváka, který sleduje jak nevinnou tříčlennou rodinu terorizují dva naprosto totální z***i, ke kterým v průběhu filmu získáte takovou nenávist, že jim přejete opravdu to nejhorší peklo. Ovšem hlavní peklo je to, co se děje před kamerou. Drobení lidské psychiky na kousíčky, všechno naprosto mazec způsobem zahraný, že jsem ani nedutal a jenom s hrůzou čekal co ještě přijde. Co mne totálně dorazilo bylo těch pár neuvěřitelně dlouhejch záběrů (jak dlouho to panebože trvalo? půl hodiny?) kdy se nebozí manželé vzpamatovávají a vůbec neví co mají dělat. Šílený. Velice zajímavě je taky podaná režisérova hra s divákem, jelikož přímo na diváka místy promlouvají odporní mučitelé a zároveň si je režisér dobře vědom divákova soucitu s oběťmi a nenávisti k mučitelům a rozehrává varianty, co by se stalo kdyby teď film běžel podle přání toho a toho. Mazec. Jen doplním že součástí ne nijak obsáhlýho soundtracku jsou grindově-freejazzové scream orgie mága Johna Zorna a jeho skvělého avantgardního bandu Naked City , které zajímavě dotváří ústřední psycho kolorit. Fakt těžkej mazec tenhle film, měl jsem z něho místy strach, Haneke má diváka fakt těžce v hrsti. 10/10 (22.06.2011)

Aj ja patrím k tej skupine ľudí, ktorá najskôr videla americkú verziu. To ale neznamená, že budem odoberať hviezdy. Akoby som mohla. Je to úplne rovnaký film, v ktorom sa vymenili herci a hrajú tiež skvelo. Ba práve naopak, pretože nemecký Haneke mi príde viac Haneke, ako ten americký. A aj môj pocit z filmu je úplne rovnaký - znepokojivý. (10.04.2017)