Kikudžiro

Masao zjistí, že všichni kamarádi ze školy odjeli na prázdniny a rozhodne se, že pojede za mámou, která žije v jiném městě, ale protože nemůže jet sám tak mu kamarádka jeho babičky dá jako doprovod svého hulvátského manžela. Hned od začátku je jasné, že s tímhle strejdou jako doprovodem ta cesta nebude vypadat asi jako sednutí na autobus a vystoupení v cíli cesty a díky jeho chování se celou dobu dostávají do velmi komických situací. Na cestě za mámou se dopravují různými způsoby kromě nějaké normální vlakové nebo autobusové dopravy a vždycky to vede k velmi humorným situacím, protože Kitanův strejda je asi jeho nejupovídanější role, jenže když otevře pusu, tak je to obvykle důvod proč se dostanou do problémů, ze kterých se ale vždycky skoro až zázračně dostanou, jako například ve scénách v hotelu, s řidičem kamionu a dalších. Na cestě se setkají s různými dalšími lidmi jako třeba mladá dvojice, co je kousek sveze a pak si s nima hrajou na louce nebo hodný strejda a strejdové špekoun a plešoun, se kteří přinesou další spoustu humorných scének. Do toho je tu pak ještě i pár zajímavých snových scén malého spícího Masaa, kdy se Kitano snažil zpracovat jak můžou vypadat veselé i strašidelné sny malého kluka. Do toho ještě i pár dojemných scén a je z toho asi nejvtipnější a nejmilejší road movie komedie vůbec. :) (05.08.2010)

Nebudu lhát, Kikudžiro má své chyby a nemá jich málo. Některé scény (hlavně v první polovině) jsou nedostatečně nebo dost divně propojené a sestříhané (křiklavé je to hlavně u scény s pedofilem), některé scény jsou i dost nelogické (Fakt na té autobusové zastávce strávili dva dny a dvě noci a snažili se celou tu dobu stopovat auta? To se na to fakt nevykašlali a nešli kus pěšky, až teda potom?), někdy skřípe tempo filmu (hlavně v první polovině - zase), SPOILER dějová linka není zakončena a kde je matka toho kluka se vůbec nedozvíme (btw, to fakt ani nezkoušeli někomu v tom městě ukazovat její fotku?) KONEC SPOILERU a vadilo mi i to, že kluk za celý film řekne 20 slov a možná ani to ne. Jenže jinak je Kikudžiro i přes tohle všechno strašně příjemný a hlavně neskutečně pozitivní poetická road movie o dvou lidech, kterým v životě něco konkrétního chybí a snaží se to spolu najít. Navíc Kitano zde naprosto skvěle spojil dramatické scény s komickými (které btw nejsou debilní) - a to po celý film. Mohli by se od něj učit čeští režiséři, kteří když natočí film v žánru drama/komedie, je to komedie jen prvních 20-30 minut, pak už je to jenom čisté drama bez vtipu. Lehce to připomene i filmy Wima Wenderse a on vlastně to je takový japonský pokus (a celkem povedený) pokus o Wenderse. Dost mile mě ten film překvapil a i když jsem mu původně chtěl dát jen silné 3*, nakonec tomu tu čtvrtou hvězdu, jelikož takhle příjemných a pozitivních filmů, které nepůsobí vtíravě (viz. můj komentář k filmu (Ne)obyčejný kluk) je podle mě dost málo a já si vážím každého povedeného, který najdu. A Kikudžiro povedený skutečně je a klidně bych se na něj podíval i znova. A jak tady vidím, dokonce u nás vyšel na DVD, tak to ho musím sehnat. 4* (21.05.2020)

V časoch mojej mladosti sa nikto nepozastavoval nad tým, že vo filmoch sa hodne chodí, behá a zobrazujú sa aj ďalšie prozaické činnosti. Dnes mi to prekáža, a nielen mne. Filmári predsa nie sú platení časovou mzdou a tak nevidím dôvod na takéto zbytočné spomaľovanie deja. Sú filmy, v ktorých chôdza, bez a dokonca aj mlčanie majú svoj význam, ale v Kitanovej road movie mi ostal neodhalený. Kitano sa tak ani na piaty pokus nestane mojim obľúbených režisérom. (27.06.2022)

Takeshi Kitano je jednou z nejzajímavějších postav současné japonské kinematografie a natočit špatný film snad ani neumí. Kikudžiro ale k jeho nejlepším pracím nepatří. Měl jsem problémy s nevyrovnaným tempem, silné scény střídají hluché pasáže a celkově má film přetaženou stopáž. Navíc film obsahuje scény, kde se režisér až příliš okatě snaží svého diváka dojmout. Celkový dojem: 65 %. (04.08.2009)

Z japonský kinematografie mám nakoukanejch pár šogunů a gora bílýho psa a tím to hasne. Absolutně jsem netušil, že japončíči uměj humorovat v takovým rozsahu jako tady předváděl dotyčnej strejda. Občas když ze sebe vypálil nějakou tu perlu, jsem jen nevěřícně otveřel pusu, která až po chvíli ze sebe začala vydávat ony otřepané zvuky haha-hihi-hoho. Film krom vynikajícho humoru serviruje s citem vyprávěný příběh vztahu mezi japončíkem a japoncem. Klidný a dlouhý záběry kamery byly balzám pro moje kukadla a celý příběh na mně působil jako příjemná relaxační koupel. (18.12.2012)