Kikudžiro

100% - Nádherná, úsměvná, a přesvědčivá podívaná plná lidskosti. Někomu se může zdát, že se film trochu vleče, ale kdo je zvyklý na Kitanův rukopis, rozhodně bude spokojen. Nejlepší road movie, co jsem kdy viděl. Z Kikujira jsem si pro život vyvodil cenné motto, které mi vydrží na věky: V životě není důležité, co člověku dělá starosti, a co ho trápí. Důležité je pouze to, z čeho se kdy těšil, a z čeho má radost. (17.09.2005)

Chci bejt malej kluk a vydat se na cestu s Kikudžirem aneb ideální podívaná na /nejen/ nedělní podvečer. Kitanovsky pomalý děj je přerušován našimi výbuchy smíchu, aby je pak nahradily slzy dojetí v očich. Přitom to není ani bláznivá fraška ani dojemný kýč. Je to prostě Kitano, mistr svého řemesla, skvělý vypravěč i herec. (18.03.2012)

I přesto, že Kikujiro urazí a okrade snad každou postavu ve filmu, tak je tohle asi jeden z nejmilejších filmů všech dob. Meditativní cesta plná kitanovsky bizarního humoru, ale i dojímavých a procítěných scén, které fantastická hudba Joea Hisaišiho pozvedává na úplně novou úroveň. Uznávám, že japonský humor nemusí být pro každého, ale s kým ani trochu nehne legendární scéna na pláži, tak ať už neočekává, že se někdy dojme během sledování filmů. "Něco mi spadla do oka" count = 5x. 100% (11.09.2013)

Malý chlapček trýznivo pociťuje osamelosť uprostred prázdnin, kedy všetci jeho kamaráti odchádzajú s rodinami na dovolenku a on ostáva sám s babičkou uprostred veľkomesta. Vie však o tom, že kdesi ďaleko má mamičku. Rozhodne sa navštíviť ju. Spoločnosť mu robí svojrázny drzý a neokrôchaný "strýčko", ktorý svojím chovaním cesstu skôr spomaľuje ale zároveň vytvára množstvo srandovných siuácií, ktorých cieľom je azda rozveseliť smutného chlapca. Typické kitanovské hranie v hlavnej úlohe, akoby večný drzý úsmev, kolísavá prihrbená chôdza, nečakané reakcie a svojrázny humor. Krásna hudba presne vystihujúca pocity pri sledovaní deja. Rozpohybované stránky denníka malého chlapčeka premiešané so snením a náhlymi prestrihmi vytvárajú úsmevnosmutné poetické road movie o detstve a priateľstve. (26.01.2005)

Nebudu lhát, Kikudžiro má své chyby a nemá jich málo. Některé scény (hlavně v první polovině) jsou nedostatečně nebo dost divně propojené a sestříhané (křiklavé je to hlavně u scény s pedofilem), některé scény jsou i dost nelogické (Fakt na té autobusové zastávce strávili dva dny a dvě noci a snažili se celou tu dobu stopovat auta? To se na to fakt nevykašlali a nešli kus pěšky, až teda potom?), někdy skřípe tempo filmu (hlavně v první polovině - zase), SPOILER dějová linka není zakončena a kde je matka toho kluka se vůbec nedozvíme (btw, to fakt ani nezkoušeli někomu v tom městě ukazovat její fotku?) KONEC SPOILERU a vadilo mi i to, že kluk za celý film řekne 20 slov a možná ani to ne. Jenže jinak je Kikudžiro i přes tohle všechno strašně příjemný a hlavně neskutečně pozitivní poetická road movie o dvou lidech, kterým v životě něco konkrétního chybí a snaží se to spolu najít. Navíc Kitano zde naprosto skvěle spojil dramatické scény s komickými (které btw nejsou debilní) - a to po celý film. Mohli by se od něj učit čeští režiséři, kteří když natočí film v žánru drama/komedie, je to komedie jen prvních 20-30 minut, pak už je to jenom čisté drama bez vtipu. Lehce to připomene i filmy Wima Wenderse a on vlastně to je takový japonský pokus (a celkem povedený) pokus o Wenderse. Dost mile mě ten film překvapil a i když jsem mu původně chtěl dát jen silné 3*, nakonec tomu tu čtvrtou hvězdu, jelikož takhle příjemných a pozitivních filmů, které nepůsobí vtíravě (viz. můj komentář k filmu (Ne)obyčejný kluk) je podle mě dost málo a já si vážím každého povedeného, který najdu. A Kikudžiro povedený skutečně je a klidně bych se na něj podíval i znova. A jak tady vidím, dokonce u nás vyšel na DVD, tak to ho musím sehnat. 4* (21.05.2020)