Vacas
Cows
Režie:
Julio MedemKamera:
Carles GusiHudba:
Alberto IglesiasHrají:
Emma Suárez, Ana Torrent, Carmelo Gómez, Karra Elejalde, Pilar Bardem, Kandido Uranga, Ramón Barea, Aitor Mazo, Carlos Zabala, Miguel Ángel García (více)Obsahy(1)
Film zachycuje tři generace dvou sousedících rodin, žíjících v malé baskické vesnici a ukazuje nám tak obrovskou rivalitu mezi rodinami Iriguíbel a Mendiluze. V první části se ocitáme na zákopech v období třetí karlistické války v roce 1875. Mladý muž Manuel Iriguíbel, zastrašen hrůzami bojů a nechutí bezdůvodně střílet lidi, je zraněn a v domnění, že je již mrtev, je ostatními vojáky naložen na vůz s mrtvými. Při strastiplné cestě, se probere z bezvědomí, jeho jediným svědkem „obživnutí“ a následného opuštění vozu, se stává kráva. Příběh se přesouvá do roku 1905, kdy stejný muž tráví čas malováním krávy, pozorujíc své tři vnučky. Synové obou rodin (Juan a Ignacio) jsou vyprovokováni k souboji v přetínání kmenů, a proto se rivalita prohlubuje ještě více. Na oba soupeře se uzavírají sázky a lítý boj může začít. V příběhu se objevují i záchvěvy lásky, které Juanova sestra Catalina nezvládá uchovávat v tajnosti a tiše Ignacia pozoruje v lese při tréningu na souboj. Tím také začíná milostá aféra mezi nimi, která nakonec vyvrcholí početím Perua. Na scénu nastupuje rok 1915 a s ním nastává i stěhování Perua do USA. Poslední zachycení života baskické rodiny je z roku 1936, kdy se Peru vrací do místa rodiště jako válečný fotograf. Režisér snímku byl v roce 1993 oceněn Goyovou cenou. (_Berunka_)
(více)Recenze (44)
60 let španělského venkova: dřevo a krávy. Sekery mají muži, zástěry ženy, psychické problémy všichni. Idylické jsou pouze momenty zachycené na obrazech a fotografiích. Krev, sex a šílenství zůstává v nepříjemných vzpomínkách, které se během občanské války projeví ještě méně příjemnými činy. V podstatě španělská obdoba Hanekeho Bílé stuhy, akorát natočená hravějším režisérem (Medem holt není psycholog, byť nějakou dobu studoval psychiatrii). Hravost, projevující se mj. do sebe zahleděnými záběry skrze kravské ucho a zpod kravského řitního otvoru, ale moc neladí s námětem. Kdyby Medem udržel své exhibicionistické choutky na uzdě, mohlo by jít o vyrovnanější film a silnější filmový zážitek. 65% Zajímavé komentáře: Radko, Pafl ()
Vojnové besnenie lemuje úvod i koniec príbehu dvoch súperiacich rodov baskického vidieka. Vášne, city, prirodzene sa rodiace lásky obkolesené lesom ukrývajúcim taje, vytvorené raz prírodou (bútľavý peň obklopujúci dieru), raz ľuďmi (pasce na zvieratá a strašiaci podivných tvarov) pozorujú kravy obrovskými, čiernymi, muchami oblepenými očami. Sila obrazu nie je len v kamere, snímajúcej zábery prírodnej idylky a nestlmiteľných vášní ľudí žijúcich v objatí prírody, ale aj v obrazoch kráv, maľovaných starým otcom, do ktorých fantazijne symbolicky ukrýva to, čo sa medzi príslušníkmi rodov deje navonok. Priliehavá hudba a účelné využitie zvukov patria k ďalším pozitívam tejto úsporne výstižnej ságy (96 min. zachytáva 60 rokov života). ()
Uf, to byl pomalu normálně že horor! Vedle číhajícího zla v podobě lesního zvonku s kyvadlem a sekyrou je k závěru zesilněná romantická linka působivým protikladem. Jako vyloženě symbolický se mi však jeví v první řadě mohutný slamený strašák, ve větru kroužící na louce na jedné noze a s nabrušenou kosou k tomu – vystihuje i atmosféru celého filmu, který už od počátku v sobě kombinuje kouzelnou poetičnost s jinak až nepříjemným naturalismem a šílenými ponurými běsy vybraných obyvatel či společenské situace v pozadí. Působivě natočené, občas pocitově těžší na ztrávení, jedním dechem však musím dodat, že jsem se od této časově rozsáhlé rodinné ságy podané v hutně zpracované zkratce ve 96ti minutách nemohl odtrhnout. Jsem skoro jako ten americký fotograf v závěru... jenom takový host, který se ocitl (tedy doslova) v té španělské vesnici. „Jsem neutrál...“ , co se jen dívá, kdyžtak si občas něco zaznemává, ale zážitek z oné podívané byl určitě dost silný. Osobitě pak pokud jde o soutěž s kácením tlustých dřevených polen na rychlost. Ještě mě na margo zaujalo, že Julio Medem (s jehož tvorbou to bylo moje první setkání) si natočil tyhle Krávy ve stejném roce, jako i Karel Kachyňa tu svou Krávu... [75%] ()
Opravdu originální rodová sága ze španělské vesnice. Spousta nových filmařských i scénaristických, kamerových nápadů. I technicky mě to připadá velice nadčasové. Zaujme úloha kreténa a úchyla, který se stává významný až občanskou válkou, kde paradoxně splní svoji úlohu zachránce. Jak historicky pravdivé! Přes všechny tragedie, potkávající hlavní protagonisty, story nekončí tak pesimisticky. "Kde je Francie? Tudy?" ()
Uhrančivá procházka jak moderními baskickými krajinami tak osobitou krajinou přetékající zelení, tajupně šeptajícími lesy, údolími, kde ozvěna ruší jakoukoliv vzdálenost a zvuk kravských zvonců neustále doléhá k lidským uším. Medem ve své prvotině hned ukázal v čem tkví jeho síla - v naprosto přirozeném přecházení mezi skutečností a irreálnými prvky, tklivé a nenápadné magii, která je na hony vzdálená samoúčelnosti a vyrůstá stejně jako on z hlubokých kořenů baskické citlivosti a výlučnosti. Tento národ a kultura si stěží mohli přát tak hlubokou poctu, kde ožívají dávné zvyky, vášně a bolesti a jedinečně promlouvají k současnému člověku, který musí být "vyšší" či "hlubší" rovinou vnímání stržen. Jde spíše o jakési rozpomenutí na to, co nejen Baskové ale moderní člověk obecně již ztratil ve zběsilém reji dvacátého století. Nadpozemsky čistý zážitek a jeden z nejpozoruhodnějších debutů světové kinematografie. ()
Reklama