Bez kormidla

V poslední době začínám mít pocit, že u hudebních filmů nabývám prožitků, jaké mi žádný jiný žánr ani z poloviny nenabízí... Bez kormidla je film, který Vás vtáhne do života jednoho zlomeného člověka, který objevil v hudbě novou životní sílu. Parádní snímek, kterému vévodí naprosto parádní Billy Crudup, který zde toho typického sarkasmu nerozdává tolik, ale i tak jasně táhne (z mně nepochopitelného důvodu je v obsazení uveden až na zahanbující třetí pozici). Spokojený život jednoho kravaťáka skončí se sesype činem třetí osoby, kdy navíc scénář si dost dává záležet, aby divák hned od začátku nebyl úplně zorientovaný, co že se vlastně stalo.. Není to velkej film, není to ani typicky šablonovitej hudební příběh, naopak vymyká se prvkem ostřílenýho kravaťáka, kterej si seskupí boyband. Mimořádně potěší pár takovým milých datailů, který jakoby někdo schválně přidal, abych se nad nimi usmál (pšeničné pivo nebo Paparazzi). Hudebně jde o parádní práci, kterou podporuje překvapivě výborně zpívající Billy Crudup. Naprosto vyhovující good-feel zážitek, kde jsem za pár babek dostal super film, ke kterému bych se rád ještě někdy vrátil. 80% (16.11.2022)

Na režijní a scénáristickou prvotinu Williama H.Macho to rozhodně nebylo špatné, dokonce se tam sám objeví. Já mám tuhle muziku ráda, tak nevidím důvod, proč bych to měla potopit jen kvůli některým prkotinám a příliš bombóznímu konci, ale vzápětí to Sam vyrovnal posledním songem. (22.05.2015)

Ano je to tak, hudba dokáže člověka povznést když je šťastný, ale dokáže také pohladit a povzbudit, když je člověk na dně. Alespoň u mě to tak funguje. A hudba hraje důležitou roli i v tomto filmu. Na začátku je obrovská tragédie, jejíž detaily jsou divákovi servírovány postupně během filmu. Mezi tím hraje hudba a té je tu dost. Mému rockerskému uchu sice nelahodící, ale já jsem tolerantní člověk. Každopádně teď už nebudu mít rád Williama H. Macyho jen za Fargo nebo za nesnesitelného Franka z Shameless, ale i za tento silný a neotřelý příběh. (11.03.2016)

Vlastně se jedná o poměrně malý film ze života jednoho obyčejného člověka, který je součástí tohoto světa, stejně tak jako já nebo i ten, kdo zrovna čte tento komentář. Každopádně právě ta lidskost, se kterou William H. Macy natočil tento film, dělá z tohoto filmu zasloužený unikát. Hudba je naprosto parádní a Billy Crudup spolu s Milesem Heizerem se v něm vysloveně předvádí. Nečekané mini role v podání Laurence Fishburna a nebo samotného Macyho pak zaručeně udělají radost. Pro mě osobně je pak hodně fajn vidět, že v americkém filmu si v americkém baru chce někdo konečně také objednat pšeničné pivo. Billy Crudup má velkej palec nahoru. Pochopil, že se po něm dá líp nalejt, jak po klasickým Budu Light. A možná mu i chutná, to už nám nevysvětlil. Co nám ale vysvětlil, tak jeho život po smrti svého syna. A závěrečnou scénou přidal korunu, která za jeho dosavadním životem vytvořila pořádně tlustou čáru. A byla radost tak vypjatý závěr sledovat. Přirovnal bych to třeba k Whiplash a kvůli němu jsem pomalu nemohl ani spát, jak jsem byl pln emocí. Tady to vidím podobně. (17.07.2015)

Williama H. Macyho znám dobře jako herce, že se ujal režie tohoto filmu je zajímavé a myslím, že se mu jeho prvotina povedla. Kasovní neúspěch si doufejme může dovolit, snad mu to neubere chuti do dalších filmů. - Stejně jako rockwoman si nemyslím, že hromadní vrazi ve školách se rekrutují z rodin dobře postavených rodičů, i když rozvedených, ale chápajících, zajímajících se o své děti a platících školné. Tuto skutečnost o Joshovi se dozvíme až v druhé půlce filmu a je to poměrně šokující. O tom, jak něco takového dokáže obrátit život naruby nejen rodinám obětí, je tento film. Velkým plusem je vynikající herecké obsazení, a opravdu dobrá hudba od dua Simon Steadman a Charlton Pettus. Všechny písně zpívá nenápadný Billy Crudup sám (i Anton Yelchin samozřejmě, abych ho neopomenula). (12.11.2015)