The Frame

Celá teoretická fyzika se může jít bodnout, protože láááska nejenže přenáší hory, ale dokáže spojit i dva paralelní vesmíry... Trochu jsem se obával nějaké artově experimentální šílenosti pro menšinového diváka (respektive pro ještě menšinovějšího než jsem já) a dostal jsem prvotřídní surrealistickou scifárnu, jsem nadšen. První půle není nikterak složitá na chápání. Prolínání se dvou alternativních světů. Televizní seriály v prvním světě jsou realitou v tom druhém a naopak. Komunikace mezi oběma světy/realitami je možná jen skrze televizní obrazovku, symbolickou červí díru. Až potud skvělé. A v druhé půli ještě navíc k mé velké radosti děj trochu zlynchovatí, mazutovitá černá substance mi příjemně připomene tajemný černý olej z X-Files, některé záběry mi zase dají vzpomenout na Matrix nebo Inception, a to vše je okořeněno příjemnou hudbou, špetkou snesitelné romantiky, nebo nasraností na Pána Sudby... A ještě bonus navíc - v jedné ze dvou hlavních rolí účinkuje jedna moc sympatická a okatá chica... nebo snad Hebrejka?(Mualem) Každopádně výsledkem je bravurní pětihvězdový film a můj doposud nejpřekvapivější a nejsilnější filmový zážitek letošního roku! (03.03.2015)

Hovoriť o The Frame ako midculte je podľa mňa unáhlené a neoprávnené. Vo svojom najnovšom filme Jamin Winans celkom zámerne chybuje a dramaturgické trhliny v narácii a logike príbehu dokonca vystavuje divákom na obdiv. Jasne a zrozumiteľne vybudovaná metafikcia o mužovi a žene, ktorí sa snažia uniknúť zo svojich umelých svetov, riadených akousi vyššou mocou sa úmyselne podriaďuje melodramatickej vykonštruovanosti televíznych seriálov (ktoré reflektuje v prvom i druhom pláne). Výsledok, balansujúci na hrane neuveriteľnej romance a fantazijného thrilleru je preto dômyselným zrkadlovým postmoderného veku a tak trochu satirou súčasného diváctva, ktorej nemožno veriť ani nos na tvári. Zároveň sa tu Winans začína prejavovať už nielen ako umelec, ale i teoretik, ktorý opäť obracia pozornosť k základným stavebným kameňom filmového rozprávania - nosným naratívnym prvkom sa tu stáva predovšetkým kamera a záber, ktorý znovuzískava významovosť. 100% Soundtrack. Viac som sa rozpísal v The Frame - Každému jeho seriál. Videné 3x a absolútne nadšenie. (14.01.2015)

Zvláštní film, který pulsuje mezi 2 ději, mezi 2 hlavními hrdiny, ale vesměs oba děje jsou "běžné". A zvláštní je jen to jejich prolínání. K výsledku, či nějakému poselství se vlastně ani nedostaneme, ale stále to táhne solidní atmosféra. Chválím i solidní herecké výkony, ale celkově za mě jen slabší 3z5. (29.11.2020)

Něco jako když zkombinujete Matrix, Inception, Den nezávislosti a Truman Show do jednoho. Vyleze vám z toho šílenej blázinec, kdy nevíte co a jak... A možná je to tak lepší. Závěrečná půlhodina je naprostá vizuální šílenost, ze kterého vám polezou bulvy. Jinak já jsem typ diváka, který z toho všeho bude zmaten a nebude tušit, která bije. Jo a parádní hudba. 70% a slovo mindfuck nabírá nový význam. Že by se Nolan učil u Winanse nebo je to naopak? :-) (09.11.2020)

S tímhle se nebudu srát a nedám tomu ani tu pitomou hvězdičku, protože tyhle dvě hodiny života už mi fakt nikdo nevrátí. Z počátku tam byla zajímavá myšlenka, asi do půlky filmu .... ale co se dělo potom, to nemělo mnohdy význam, smysl, prostě nic .... ani nápaditost, protože to bylo prostě plácání pátého přes deváté, narážení do neviditelných stěn, nějaká ta strašidýlka , lidi rozpíjející se ve flek čehosi černého, to cosi černé tam stoupalo do nebe a chlapík hrál na housle ... JAKOŽE COŽE .... a to jsem smysl pochopila, ovšem konec musel točit člověk, který si čerstvě zobl nových, silnějších atidepresiv... (24.06.2015)