Plovoucí věžáky

Skvělá práce s queer tematikou, která se všem neduhům žánrových snímků vyhýbá obrovským obloukem, si sama sobě nakonec podrazí nohy tím nejlacinějším závěrem, v němž se zabrnká na mučednickou notu, aby se publikum mohlo dojmout; do té doby suverénně zrežírované, plné jednoduchých a dlouhých kamerových záběrů, minima dialogů a skvělé ambivalentní atmosféry. (04.07.2013)

I když hlavní hrdina byl možná rozháraný příliš, bylo skvěle zachyceno jeho mlčenlivé (rozumějte: chlapské) utrpení. V případě jeho milence pak odmítání homosexuála příbuzenstvem, ačkoli se navenek mohli tvářit tolerantně. Gay romance vedle udržování hetero vztahu byla tentokrát uvěřitelná. Zvláště když postava heterandy pořád zamilované navzdory odhalení jiné orientace partnera byla napsaná, zahraná a obsazená mnohem lépe než v Letní bouři . K tomu přirozená a funkční nahota a hetero i homo erotické scény. Nicméně opět zavádějící spojování synovy homosexuality s dominantní matkou a nepřítomným otcem, zde navíc "obohacený" o incestní pnutí z matčiny strany (i kdyby to byla macecha). Nelíbilo se mi ani téměř ospravedlnění útoku jako pomsty, protože gay se mohl stát obětí i bez provokace, najmě když útočník homofob byl. 78% (P. S.: Koukám, že podle anotace to byla matka, ale nemám dojem, že by to ve filmu bylo takhle jasně. Nebo se zdráhám uvěřit, že to pnutí bylo opravdu incestní.) (19.03.2021)

Chtěla jsem se vyhnout tomu, abych tu psala o tom, jak mě zklamal, ale to prostě nejde. Zklamal mě. 70 minut filmu mi přijdou zcela špatně využity. Tvůrci propásly okamžiky, ze kterých se dalo mnoho vytěžit. Přijde mi, že dost scén na sebe i hůř navazuje. Na film se nešlo dívat jednoduše, příběh se mnou neplynul onou lehkostí povznešenou označením, že jde o festivalový snímek. Moje pozornost kvůli tomu usínala. Zbylých 20 minut mě ovšem znovu probralo, tam jsem se místy i povznášela s lehkostí. Ale i přesto mi přijde, že film má o dobrých 10 minut navíc. Čekala jsem, že by film možná vygradoval scénou, kdy Kuba stojí na mostě, to se bohužel nestalo a místo toho se objevil konec, který se tak ošklivě a okázale snaží hrát na city, až to hezký není. Stejně tak jako se Kuba ztrácel ve svých citech, tak já se ztrácela v tomhle zvláštním filmařském počinu. Co mu ale upřít nemůžu, je úžasná kamera. (11.06.2014)

Nedávno jsem podruhé zhlédnul dokument The Celluoid Closet, kde mj. zaznělo, že gay postavy vystupující v amerických filmech cca. v 50. a 60. letech minulého století měly jasný úděl „Jsi-li gay, budeš trpět a špatně dopadneš…“ Nebudu zastírat, že jsem se na zkouknutí mého prvního polského filmu s queer tématikou velice těšil, ale v konečném důsledku mi přišlo, že vyznění filmu patří právě do poloviny minulého století. Když k tomu přičtu velice odfláknutý vývoj děje, nemohu hodnotit jinak než podprůměrem a doufat v nějaké lepší polské příště… (07.08.2014)

Emotivní snímek, který bohužel zazdil odfláknutý konec, který mně jako divačce nedal ten tak dlouho očekávaný closure, který jsem potřebovala. Naopak mi pár minut do konce přišlo, že je tam ještě strašně nedořešeného a že to nějak podivně zrychleně usekli. Nicméně chemie mezi hlavními hrdiny je výborná a spolu s tím bych ještě vyzdvihla Sylwiiny propalující pohledy - někdy skutečně slova nejsou potřeba. Jo ještě spoiler ke konci - vůbec jsem celému tou výmyslu s náhlým těhotenstvím nevěřila a upřímně, holky co mají potřebu si něco takového vymýšlet pro udržení partnera nemůžou mít žádnou sebeúctu, protože to je jak držet někoho ve vězení, ze kterého akorát touží utéct. A to má do dobrého vztahu skutečně daleko. (19.10.2014)