Il tuo vizio è una stanza chiusa e solo io ne ho la chiave

Mé druhé rande s Edwige nezačalo dobře, před jejím příjezdem jsem byl velmi ponížen a dokonce i zraněn, tak jsem ji nešel ani přivítat, v mém stavu by si mě nejspíš sotva všimla, maximálně by s opovržením pokrčila nos a to mi nebylo zapotřebí. Sledoval jsem tedy vše raději zpovzdálí a že bylo na co koukat. Mému dočasnému pánovi se při pohledu na ni podlomila kolena stejně jako mně, když jsem ji poprvé spatřil a dokonce i ta děvka, která si říká pánova manželka, jihla jako jarním sluncem prozářený sníh. Edwige evidentně zatloukla do jejich mrtvolně zapáchajícího vztahu další hřebíček. Pán chlastá víc než dřív a schíza tý děvky je den ode dne horší (cha chá, dobře jí tak, neměla mi vypíchnout to oko, mrcha !) Možná je to taky tím, že se tady po okolí potuluje nějakej blázen s kudlou a řeže na co přijde, ale těžko říct, pán byl vždycky ochlasta a ta kráva byla odjakživa divná. Tohle prostě nemůže dopadnout dobře, oba při pohledu na mou lásku slintají jako buldoci v říji, ale říkám Vám jestli jí někdo zkřiví jen vlásek na hlavě, tak se bude šeredně divit.. Pro dnešek už raději končím, to oko strašně pálí a já škrábu skutečně jako kocour, ještě se zajdu před spaním podívat na Edwige, jestli je v pořádku, navíc spává nahá, tak spojím příjemné s užitečným a pak už se stulím do klubíčka a budu spát jako kotě a s přáním, že se mi o ni bude zdát ... Z deníku Černého kocoura (20.12.2013)

Ide síce o čistokrvné giallo, ale taktiež sa tu až nezvykle veľa súloží a podvádza. Tento spôsob života je pre všetky postavy už tak zabehaným, že ho považujú za prirodzený, ale na druhú stranu je logické, že niekomu z toho po čase hrabne a začnú sa diať proste "giallo" veci. Tá čierna mačka má v príbehu celkom zaujímavú funkciu a asi každý bude predpokladať, že bude mať svoje labky a aj spomínané oko vo vyriešení celého, nakoniec celkom jednoduchého, prípadu. (25.10.2021)

Pěkné giallo plné krásných žen - nejen Edwige Fenechová je k sežrání - (často nahých) a typické italské krve (cihlová je fakt děsná, ale k těmhle filmům už prostě patří). Jsem rád, že jsem nečetl téměř vše vyzrazující obsah, a tak i Černého kocoura jsem si odhalil sám (pak znalcům povídky rychle dojde, jak snímek skončí). Opět bezchybná je kamera (+ kvalitní filmový materiál, jak je u Italů zvykem), která spolu s hudbou vytváří patřičnou atmosféru. Rozlehlý starý dům, temná noc, vraždy a pomsta. Zhlédnuto v rámci výzvy od petera12. (14.11.2015)

Opět Martino a opět trefa do černého. I když ne už nápadité jako Case of the Scorpion´s Tale a nervydrásající jako Torso, pořád se jedná o nadprůměrné giallo se všemi nutnými atributy. Krásné nahé ženy (režisérovy oblíbenkyně), milostný trojúhelník (což nikdy nekončí dobře), záhadné vraždy a narůžovělá barva krve. Hudební veterán Nicolai znovu potvrdil své kvality, hlavně při akčnějších pasážích mě jeho práce nutí klepat nohama do rytmu. Závěrečné rozuzlení je trochu vykradené z jiného Martiniho díla, ale přesto ho není lehké prohlédnout. Bod navíc za kocoura Satana. (23.02.2012)

Čtvrté Martinovo giallo nebo i jakási psychologická detektivka, film z části inspirovaný poeovskou novelou "Black Cat", ale rovněž trochu i jeho prvotinou "Strange Vice of Mrs. Wardh". Pokud jste oba filmy viděli, jistě budete vědět, v jaké části filmu. Mistr pointy Martino stále ve skvělé formě, o filmu se mluví jako o tom nejúspěšnějším a nejlepším do této doby. Já bych tento názor až tak nesdílel, "Strange Vice of Mrs. Wardh" a "Case of the Scorpion's Tail" mě oslovili víc, byly tak nějak chytřejší, tvořivější a nápaditější, "Tutti i colori del buio" jsem zatím neviděl. Filmu bezesporu dominuje trio hlavních giallo hereckých představitelů, krásná Edwige Fenech, jejíž první výstup přišel až po 1/2 hodině, ach.. (zde jako sebevědomá neteřinka Floriana, opět velmi svůdná a neodolatelná, navíc nezvykle nakrátko, moc příjemná změna), Anita Strinberg (jako zneužívaná a věčně vystrašená manželka Irina Rouvigny, opravdu perfektní role, ona už mě značně překvapila v "Case of the Scorpion's Tail") a Luigi Pistilli (jako její manžel, neúspěšný spisovatel, alkoholik, ale hlavně sadomasochistický zvrhlík). Všichni herci už s Martinem do této doby spolupracovali včetně tajemného cizince Ivana Rassimova ve stříbrné paruce, který tu měl menší, ale opět pro příběh podstatnou roli, něco podobného jako v martinovské prvotině. Celkově se tedy jedná o zdařilé a svým způsobem i stylové giallo, o napínavý atmosférický zážitek s pěknou stylizací a vizuální čistotou, s nějakým tím šikovným dějovým propletencem a mazanými překvápky. Zastoupena byla v hojné míře i nahota, spolu se smyslnými sexuálními scénami (viz.třeba lesbická mezi dvěma hlavními představitelkami), série decentních vražd, které sice nebyly tak krvavé ani vynálezavé, ale hlavně že alespoň nějaké byly, nechybělo ani krvesmilstvo, nějaké hippies a drogy. Ústřední hudební motiv dělal znamenitý Bruno Nicolai a opět to byla trefa do černého. Motocyklová sekvence ve filmu byla tak trochu zbytečná a spíše doplňková, totéž platí i o románku s cyklistou. Co se týče finálního rozuzlení, tak mi můj tip, ač jsem se snažil, opět nevyšel, čekal jsem tedy něco podobného, i když v trochu jiném složení. Sledovat film určitě doporučeno nejen fanouškům žánru, i když z martinovské filmotéky a ze samotného žánru není až tak známý jako jeho jiné práce. Černá jednooká kočka Satan s tím svým věčným mňoukáním parádně zapadla do celkového obrazu filmu. Komentář zde jako čtvrtý v pořadí. (16.04.2010)