Adios Django

Jeden z nejhloupějších dějů spaghetti westernu. Nemá to ani ironii, nadsázku (o romantice či myšlence ani nemluvě, neb ty ve spaghetti nikdo nečeká), jenom absurdní děj. Např. dva kopou hrob a stojí zády k tlupě banditů, kteří jim to kopání přikázali a míří na ně zbraněmi - otočí se, a postřílejí ty bandity jako vrabce. Kdyby to měla být komedie, či aspoň ironická nadsázka - ale tohle je moc...A to je tu takových hloupostí víc (český dabing tomu vůbec nepřidal, spíš naopak: Pavel Soukup, to je za trest...). (21.02.2011)

Nějak nerozumím ostatním komentářům. Ale každý má své proority. Mě v tomhle filmu zklamalo snad vše. Od černobílých postav, chudý příběh, nevěrohodné zápletky, přehrávání herců, Nero v jedné poloze drsného chlapíka, který trefí co se hne koltem od pasu a přitom mu nikdy nedojdou náboje. Byla by to dobrá parodie, kdyby se trefila do tohoto žánru. (11.04.2013)

Filmík vyzerá na prvý pohľad sviežo a s chválitebnou atmosférou, k čomu sa pridávajú početné strelecké i päsťiarske súboje. Akurát dopláca na telenovelovský námet o bratoch - poď, ideme do Mexika nájsť vraha nášho otca (po dvadsiatich rokoch); som tvoj otec; vedel som že keď si s mojím synom je v bezpečí; nenávidím ťa - po odkrytí všetkých kariet ide krivku strmo dole. Nemusím extra pripomínať, že mládežník je viac než otravný a dopredu sa dá ľahko predvídať, že bude robiť iba problémy. A neostáva tak nič iné, iba sa spoľahnúť na jediné, čo dobré ostalo - súboje. (22.03.2017)

Western, ktorý je taký prašný, až je toho prachu priveľa. Taký pomstychtivý, až mi to bolo hlúpe. Keď sa strieľa, mŕtvi padajú ako muchy. Humor? Ak áno, tak len v niekoľkých absurdne vystavaných scénach. Veľa spaghetti, málo western. Nezachránili to ani pekné modré oči Franca Nera. Filmové posolstvo v mojich očiach neposúva k lepšiemu hodnoteniu ani hlavná myšlienka filmu – ako to bolo s otcom Burta Sullivana. (26.09.2023)

Tak tohle není zrovna optimistické dílo. Jakože Baldi vytvořil pozoruhodnosti od parodie po smrtelně vážné špagety, tohle je asi ta nejvážnější. A mně se to líbilo. Muž zákona Franco Nero, tradičně (tento rok ještě jo) málomluvný chlapík, ctící zákon a mající odpor ke zbytečnému násilí na cestě za zločincem chráněným svým vysokým postavením a s kaňkou v minulosti. Ojediněle však Franco není zcela osamělý vlk, na cestě dohlíží na výchovu svého mladšího násilím dosud nezkaženého bráchy. Byl to první kus, kde jsem Alberta Dell‘Acqua viděla, a taky jistě jeho největší. A domnívám se, že ačkoliv tento kaskadér z povolání nelezl po kolmých zdech, ani se nevrhal z čtyřicetimetrových výšek, ve své roli obstál. Jo, optimismus nečekejte, dost přidává Soukup, s gustem ničící ve spagetách každého, kdo má jen trochu charisma. Do Texasu! (22.01.2013)