Hlava plná metalu

Hm. Jasně, hlavní hrdince (ale nejen jí!) se stala velká rodinná tragédie, je jasný, že to bude mít dopady. Nevím, kolik jí ve finále mělo bejt let, to jsem se nějak nedopočítala (a ani jsem se o to zvlášť nesnažila), ale tipla bych si, že minimálně dvacet. Že je dospělá, to tam dokonce někdo z rodičů zmiňuje. Ale takovou krávu aby člověk pohledal. Ničí životy lidí okolo a jen kope kolem sebe. Navíc jako proč, má ráda muziku, sama hraje a evidentně měla dobrý hudební nápady a energii, já jsem si téměř celej film řikala, proč nesbalí kytaru a kombo (když už je stejně tahá všude), trochu peněz (buď z práce na jatkách, i když tam taky nevydržela dlouho, ale to celkem chápu, nebo by jí třeba něco půjčili rodiče, tuším, že by od ní takové rozhodnutí udělat změnu jen uvítali) a neodjede hrát po barech a klubech v Rejkjavíku? Proč pořád tvrdne v tom depresivním místě na samotě? Navíc pak se tam pokusí ojet kněze, a když zjistí, jak to s ním je, tak taková pomsta? Pomsta za co? A vtipný a dost nekonzistentní od ní taky bylo to, že jakmile měla pocit, že ten kněz je teda "její člověk" a asi se jí začal líbit, šmahem opustila svou metalovou image a přišla k němu už v šatičkách v úplně jinym stylu a nalíčená. A když to nevyšlo, hup zas do křiváku. Jo, už to tady psal Necrotongue, to pogování na konci bylo navíc. Jako kdyby nevěděli, jak to zakončit, působilo to strašně nevěrohodně.... Nejsympatičtější postavy filmu byli ti tři týpci, co přijeli z Osla. Ale jedna věc mě přece jen pobavila, bylo to asi trochu "chybnými" titulky, nebo překladem, ale v jedné chvíli milý hlavní hrdinky při emotivním rozhovoru s ní řekne:"Nesnáším Dia! A nehodlám ho podporovat!" U toho, se přiznám, jsem vyprskla smíchy při představě Ronnieho, jak obchází lidi před volbami a snaží se je přimět, aby ho v nich podpořili. (26.08.2019)

Po velmi smutném začátku jsem čekal postupný vzrůst Hery za smutek Baldura, ale tvůrcům se to nezdálo jako dobrý nápad a rychlými střihy a krátkými sekvencemi ženou příběh příliš rychle do jeho konce. CITÁT - Mělo to vydestilovat víc...... Hera si zpočátku hraje na metalistku, ale zatím je na ní vidět, že je spíš srdcem tou vesnickou dojičkou. Což se má změnit. Trvalo to sice trochu déle, ale pak je to nářez. CITÁT - Tenhle styl se jmenuje Black Metal....... Scéna okolo 57 minuty je Boží. Metalově Boží. Krávy určitě dostaly koliku:) V 59 minutě má hlavní hrdinka Hera (Thora Bjorg Helga) na sobě trikot skupiny Metallica s vyobrazením jejich studiové desky "Master of Puppets" z roku 1986. Ta soudružská až skoro pohádková výpomoc mi moc neseděla, ale proti gustu....... Jen jsem netušil, co je pro Heru lepší. Zda si opékat buřty na plamenech hořících kostelů, nebo si doma ohřívat v mikrovlnce picu (bez diakritiky) tedy pizzu. Nakonec si vybrala a zda správně nebo ne je jen a jen na ní. CITÁT - Je to moc nahlas!....... Já věděl, že metal je o lásce a přátelství a tak to má být. Film je věnován Sigurjónu Brinkovi (1974 - 2011), hudebníkovi a skladateli, který tragicky zahynul ve věku 36 let. (08.10.2014)

„Zatancujem si?“ - „Pro koho?“ Když vám bratr a jeho milovaná hudba drasticky změní život, a to kompletně od základů…Najít si cestu k tomuto filmu se rovná hledání si vztahu k hlavní hrdince, obojí je docela obtížné. Publikum si je dobře vědomo, čím si Hera prošla, a instinktivně s ní soucítí (stejně jako většina postav ve filmu). Některým divákům bude imponovat, že je zblázněná do metalu a nechce se stát součástí stáda. Ale vzhledem k jejímu často až zbytečnému vzdoru, zkratovitému jednání a přehnanému chování k ostatním není příliš jednoduché se na ni naplno napojit a fandit jí. Mé sympatie k ní spolu s občasným soucitným úsměvem (třeba když jako jediná poguje na diskotéce) se často mísily s nepochopením (kdy mi bylo líto spíš lidí kolem ní). Přesto jsem se na ni nakonec dokázal naladit a užil si i moc pěkný konec za doprovodu Symphony of Destruction od Megadeth. Tenhle posmutnělý film o hledání sebe sama, vypořádávání se s osudem a ztrátou blízkého člověka hodnotím i díky závěru ještě slabšími 4*. (30.06.2019)

Tento film mi tak nějak zvláštně sednul. Docela syrový pohled na rodinu, kterou totálně rozložila životní tragédie. Seveřani to drama prostě umí, říkám si, že za to asi může drsné podnebí. Hlavní (anti)hrdinku jsem na jednu stranu úplně chápal, na stranu druhou byla doslova na pěst. Celý snímek měl skvělou pochmurnou atmosféru, a dýchala z něj taková tichá deprese, kterou jsem si fakt užíval. Málmhaus se mi opravdu hodně líbil, jen bych vynechal to rodinné pogo, to bylo jaksi mimo. (01.08.2019)

Teda nechci do toho nějak moc rejpat, ale když někdo jede v traktoru DOPŘEDU, sedí na sedačce s opěradlem, má ruce na volantu a nohy pod volantem, a přejede přes (nevelikej) šutr, tak potom těžko přepadne DOZADU. Aspoň v reálným světě to tak platí (a myslím, že i fyzika mi dává za pravdu). Ale to je vedlejší, protože ve filmu jde úplně o něco jinýho. Upřímně - chápu, že vidět bráchův skalp namotaný na rotačce člověka poznamená, ale stejně mě ta holka příšerně štvala, jak měla pořád potřebu dávat všem okolo sebe neomaleně najevo tu svoji nasranost a odlišnost a rádoby nadřazenost. Její chování však bylo hodně skutečné, někoho holt prožité utrpení naučí pokoře, z jiného vytvoří nevypočitatelnou neřízenou střelu. No, takže mě sice štvala, ale tím se mi film zároveň vlastně dost líbil. Během posledních dvaceti strašlivých minut však bylo bohužel vše dobré předešlé nemilosrdně zaříznuto a film poslán do pekel nasládlého středního proudu - přerod Hery v ušlápnutou domácí puťku, příjezd metalových joudů z Norska, nechutná laskavě-hřejivá scéna z koncertu (i když ten song byl výborný!), no a při závěrečném tanečku s mamkou a taťkou na Megadeth jsem už měl svíravý pocit, že sleduju nějaký hezký český vyteplený sračkoblábol. Škoda. A přitom se nabízela taková spousta příjemně tragických, neradostných, seversky depresivních závěrů... Třeba: Navztekaní burani s vidlemi a sekerami oblehnou vprostřed blizzardu Heru v plechové lovecké boudě, ona jich několik odstřelí, mezi nimi ovšem omylem i svou matku, z čehož jejímu otci totálně hrábne a milé dceři rozmlátí makovici tesařským kladivem. No, tak takovýmu bijáku bych dal nejmíň čtyři! (21.06.2016)