VOD (2)
Obsahy(1)
Sandra pracuje v místní solární elektrárně a právě se zotavuje z depresí, které byly důvodem její časté absence v práci. Vedení společnosti nemá zájem o takovéto zaměstnance, avšak nechce vystupovat ve zlém světle. Finální rozhodnutí o Sandřině osudu tak nechává na jejích kolezích, kteří mají určit, zda Sandra o práci přijde anebo ne. Pokud ano, budou si moci ponechat své roční bonusy ve výši 1000 eur, a pokud ne, tak o ně přijdou. Sandra se však nevzdává a během dvou dnů a jedné noci se ze všech sil snaží přesvědčit kolegy, aby se rozhodli v její prospěch. Sandřina prosba je jednoduchá: "Nelitujte mě! Jen se zkuste vžít do mé situace." (Film Europe)
(více)Videa (3)
Recenze (218)
Pro mne bohužel zklamání. Vynikající téma, ze kterého se dal vytvořit fantastický filmový zážitek, kdyby ... Kdyby se divák mohl alespoň trochu z některou postavou ztotožnit. Přestože jsem Sandru chápala a litovala, chovala se tak, že jsem s ní ani chvíli nedokázala sympatizovat. Její manžel měl zase více vědomostí, znalostí a síly než celá psychiatrická léčebna. Kdo má v podobné situaci, kdy se mu hroutí svět, takovou podporu? Většinou zůstane na všechno sám, situace negativně ovlivní celou rodinu. Kolegy rozebírat nebudu, ani konec, který byl už jen takové plácnutí do vody. Kdyby z tohoto filmu vyšlo alespoň miniaturní poučení pro diváka, jak se v podobné situaci zachovat, jak ji správně pochopit, proč se manažeři a zaměstnanci takto chovají, dám klidně 5 hvězd. Výsledek je ale maximálně průměr. ()
Najnovší film Dardenneoviec bráchov mi pripomenul futbalový zápas. Hral sa na dva polčasy, máme tu dva vyrovnané týmy, polčas končí nerozhodne, druhý polčas toho moc nerieši a tak sa musí rozhodovať v penaltách. Padne zopár žltých kariet po zákerných fauloch a bude sa odnášať aj na nosidlách. Len škoda, že vo filme je táto schéma predvídateľná a výsledok tak nejak dramaturgicky tušíme. No a treba ignorovať fakt, že východzia situácia príliš nedáva zmysel, treba to brať tak, že sa tak skrátka niekto rozhodol. Za štyri s odretými ušami. ()
Na mně ta thrillerová struktura "závodu s časem" příliš nezafungovala - připadalo mi to spíš jako trik z lenosti. "Vymyslíme začátek, vymyslíme závěr a doprostřed dáme pár náhodně konstruovaných scének, 50/50 úspěch/prohra, aby se to nějak dokutálelo do konce." Kromě výborně načrtnutého profilu hrdinky bojující s depresí a vlastní hrdostí se ve scénáři objevilo několik vyloženě trapných scének a dialogů (setkání tří fanoušků "rockové hudby" v autě. wtf?). Film nenudí, ale taky nedokáže strhnout. Meh. ()
(Neo)realismus v moderním kabátě a o nějaký ten společenský stupínek výš. Výborný scénář, byť téměř "thrillerově" orientovaný. Výchozí stav: Sandře hrozí pro dlouhodobou nemoc propuštění z práce, kde se mezitím etabloval 16 členný kolektiv, který zvládá práce i za ní. Sandra s manželem a dvěma dětmi žije ve velkém luxusně vybaveném domě, který při ztrátě zaměstnání bude zřejmě muset opustit. Manžel to kategoricky odmítá, a tak se Sandra vydává na "prosebnou pouť" (asertivní vydírání) za spolupracovníky, aby ovlivnila jejich rozhodnutí při pondělním tajném hlasování: Ti obdrží roční prémii (týdenní průměrný plat navíc), pokud bude většina hlasovat za její propuštění. Pak už nastává anabáze od domu k domu, přerušená několika nervovými zhrouceními. Ostatně, není se co divit, Švejkova anabáze z Písku do Budějovic je proti tomu procházkou růžovým sadem. Získat většinu se nakonec nepodaří a Sandra je propuštěna. Odchází však s novým elánem do života, neboť: "co tě nezabije, to tě posílí", jak praví náš učitel Friedrich Nietzsche. Pozn.: Jak by to dopadlo u nás? Nejspíš by všichni přislíbili hlasovat "pro" a hlasovali by "proti" (i kdyby šlo o stovku). ()
Galerie (43)
Photo © Diaphana Films
![Dva dny, jedna noc - Z filmu](http://image.pmgstatic.com/cache/resized/w663/files/images/film/photos/160/302/160302355_198eb8.jpg)
Zajímavosti (9)
- Marion Cotillard přijala roli ve filmu ještě předtím, než si přečetla scénář. (ellegrey)
- Bratři Dardennové a Marion Cotillard se poprvé setkali v roce 2011 na natáčení snímku Na dřeň (2012). Na hlavní představitelku jejich příštího filmu přitom narazili naprostou náhodou, a to když vycházela z výtahu a v náručí držela své dítě. Sami poté v jednom z rozhovorů přiznali, že právě v ten moment měli o hlavní herečce filmu Dva dny, jedna noc jasno. (ellegrey)
- Olivier Gourmet se ve filmu objevuje na malou chvilku jako divočák z Ardennes, což je přezdívka vévody z Cléves, postavy z belgických dějin. (Zdroj: Cinema) (Terva)
"Nápad jistě dobrý. Výsledky..." *** Je to můj druhý a asi i poslední pokus o Dardenny. Jejich filmy musí být skvělou pastvou pro intelektuály, kteří rádi píší inteligentní eseje, ale jsou bolestivým trestem pro vnímavé jedince, kteří místo sbírání postřehů, nápadů a rozvíjení konstrukcí o tom, co film chce říct, poctivě sledují, co doopravdy říká. Protože ten rozdíl je nebetyčný a k uzoufání. Nezávaznost a nahodilost jednotlivostí v celku banálního příběhu, povrchní a nedbalá konstrukce. Děj dospěje do finále, které pro něj režiséři předem navrhli, bez ohledu na všechno, co postavám mezitím do scénáře napíšou. Nějak to uběhne, mohlo by i jinak, události na sobě nejsou závislé, jsou zaměnitelné i vyměnitelné, i zanedbatelné, postavy je nereflektují, tzv. klíčové momenty (třeba pokusná sebevražda, nebo že na konci to bude osm na osm) jsou předem rozeseté a člověk, který vnímá organicky, si rve vlasy nad těmi jalovými, nefungujícími výplněmi mezi tím, zkratkovitými zjednodušenými výjevy, jejichž užití samo o sobě nemá žádný specifický smysl a účel (pakliže ho nechcete v eseji brilantně vymyslet). Rozhovory Sandry s kolegy, na nichž by se dalo vystavět třeba sžíravě chytré nebo dojemné nebo jakékoli jiné konverzační drama, tu nejsou vůbec klíčové, i když chtějí být, ani si je nemusíte pamatovat, nezáleží na jejich průběhu, který ostatně doslova nestojí za řeč, nemají obsah, vývoj, v podstatě jde vždy jen o to, aby Sandra u dveří položila otázku, něco se zahuhlalo, padl ortel a ona poděkovala a šla - záleží jen na jejich předem stanoveném výsledku, jenž má být signifikantní a výmluvný, protože to tak scénář chce, ne proto, že bychom to pociťovali. Mezi všeobecně panující předváděnou lhostejností a povrchostí unavených figur k situaci je i každá vzájemná náklonnost nebo nevraživost mezi postavami nahodilá a nepodložená, a všechny jejich výstupy působí jako nevěrohodné studentské etudy, emoce se předvedou, aniž by byly hlouběji podložené, jsou hysterické a křiklavé, jsou to jen odvedené výkony - tu má jeden kolega dvě minuty, aby se rozplakal studem, tu se má žena druhého kolegy osopit, tady manžel kolegyně předvést násilnou povahu, tam má jiný koukat zkroušeně, onde další - dosazujte si... stačí si to takhle přeříkat, abyste se kousali nudou - a film to jen otrocky vydefiluje, musíte to jedno po druhém vydržet. A přitom rozporů mezi tím, co se dokazuje, a tím, na čem se to ukazuje, je tam na každém kroku víc než logických a harmonických shod. *** Ale nehledě na tuhle polopatičnost sociálních konstrkutů, pro něž Dardenni poměrně nahodile využívají filmové médium (ty árie o jejich dokumentární kameře - prosím pěkně, já když se dívám, jak ta holka jde v tílku po vyklizené ulici ve středu záběru a snímá ji kamera, tak za zády úplně cítím filmový štáb a jak je to zinscenované... - Dardenni jsou spíš tak prostoduší, že jim to nechce nikdo věřit a povznáší se to na umění - oni pro mě ve filmu ztělesňují rozdíl mezi naivismem a naivitou, k dokumentární kameře mají setsakra daleko - nehledě na to, že se ta rádoby doku technika tvrdě tluče s evidentní vykonstruovaností scénáře), mě zlobí jejich nepohotovost, zpátečnická morálka a okoralost. Jestliže už filmem místo ukazování spíše sociálně promlouvají - cože to chtěli říct? V době, kdy konečně s novou silou na západě prosvítá, že každá placená práce je vlastně moderní způsob nevolnictví a otroctví, že lidi by měli mít nezadatelné právo na základní příjem, aby mohli sami podle svého rozvíjet svůj potenciál a budovat skutečné sociální vztahy, oni přijdou s fraškou o depresivní bleduli, jejíž "pracovní síla" a jakási nyvý a nevýrazný charakter se tu vyvažují v kolektivu proti peněžní odměně, kde přitom parta pracovníků namíchaných jako v reklamě Bennetonu mezi sebou nemá žádné vztahy, které by film dokázal ústrojně zachytit, výsledek volby je předem určený scénářem, nikoli dějem, a poselství je sice nejasné, ale zřetelně nemoderní. Mašinérie filmu se tu dře o mašinérii zaměstnávání a lká po chimérické lidskosti a spravedlnosti v systému, na který už dnešek dávno nazírá jako zavrženíhodné otrokářství minulého tisíciletí. Vždyť je to chuděrka hrdinka jako z pera Thomase Hardyho, jen v dnešních kulisách. Dardenni fakticky zaspali dobu, jako didaktici, esejisti i filmaři. *~~ () (méně) (více)