Armstrongova lež

Dokument je vhodnej pro lidi, co si pletou Armstronga se skafandrem, trumpetou a kolem. Film rozhodně nepronikne Armstrongovi pod kůži, což je škoda, v podstatě se jedná jen o shrnutí Armstrongovy kariéry a pár záběrů jak někde vysedává a do kamery říká zdánlivě osobní věci, který ale jen umocňují jeho "nepolapitelnost" (no co si budem, už ho pár lidí předjelo). Gibneymu bych naordinovala kurs správného pokládání otázek, a ráda bych připomněla jak je strašně na hovno "autorův přínosný komentář" v ich-formě. Ale film rozhodně nenudí (zejména proto, že Armstrong je fakt nejlepší villain v historii cyklistiky) a dobrej je i radiobeat soundtrack. (24.03.2014)

Nabitý dokument (nominace na ceny BAFTA), ze kterého má člověk občas pocit, že cyklistika je jako Formule 1. Jen místo mechaniků tu hlavní roli hrají doktoři, kteří posouvají lidské hranice. Účelem dokumentu není snaha obhájit či odsoudit jeho hlavního hrdinu, nýbrž poukázat na to, že lhát je špatné, mkay? (19.02.2014)

Osobne Armstronga až tak veľmi neodsudzujem. Myslím, že len úplná naivka si môže myslieť, že v časoch jeho víťazstiev dopoval jeho tím ako jediný (čo koniec-koncov historické tabuľky aj potvrdzujú). Je teda vôbec Armstrongove víťazstvá možné vnímať ako menejcenné? Nerobil nič čo by nerobili ostatní a vo výsledku tak stále rozhodovalo kto je najlepší. A fakt, že Armstrong bol fyzicky namakaný ako stroj a bol vo svojom fachu absolútna špička mu jednoducho odpárať nemožno. Argument, že podvádzanie ostatných ho neospravedlňuje je trochu scestný - práve rozšírenosť týchto pochybných praktík totiž stavia celú vec do trochu objektívnejšieho svetla. Uznávam, že je fascinujúce sledovať ako Armstrong s vervou buldoga bráni svoju "čistotu", napriek plnému vedomiu že podvádzal každý jeden raz, ale to je naozaj zrejme len do extrému dotiahnutý dôsledok jeho bojovnej povahy. Skrátka nech by vyhral ktokoľvek, bol by pod mikroskopickým drobnohľadom. A boli by ste pekní idioti ak by ste pred médiami priznali niečo čo viete, že robili aj desiatky tých neúspešných za vami, ale ktorých sa na to neprekvapivo nikto nepýta. Možno som skazený čurák, ale ja svet už naozaj nevnímam len čierno-bielo a v závode kde majú všetci špinavé ruky mi príde trochu zbytočné vytýkať ich špinavosť len víťazovi. Kde už sa posúvame na morálne omnoho diskutabilnejšiu rovinu je Armstrongov neúnavný hon na kohokoľvek kto si dovolil otvoriť ústa. Tam si moje sympatie či pochopenie 2x nezískal a popravde neviem ako by som reagoval keby som bol na mieste týchto jeho "obetí" ja, alebo mne blízki ľudia. Ale aj takéto negatívne veci v mojich očiach z Armstronga neurobia zlosyna. Kto som ja aby som ho súdil? Ten človek má v sebe toľko energie a driveu, že by tým dokázal poháňať dve elektrárne a fakt, že sa z rakoviny dostal až na víťazné pódiá jednej z najnáročnejších športových disciplín na svete asi vypovedá niečo o sile daného človeka. Doping, nedoping. Arnold si zrejme svojho času tiež do svalov šprcol trošku šťávičky, ale znamená to automaticky, že je to sračka a hnusný podvodník? Nie, to je príliš zjednodušená optika, ktorá je možno uspokojujúca pre drvivú väčšinu nás obyčajných ľudí, ale objektívna či definitívna určite nie je. Čiže tak. Čo ma prekvapilo je, že Armstrong nie je tupý športovec čo ledva zosmoklí pár viet, ale inteligentný a prekvapivo otvorene a rozumne sa vyjadrujúci človek. Dokument svižný, odsýpa a vizuálne je miestami celkom nápaditý. Spokojnosť. (15.09.2015)

Dokument o všech aspektech cyklistiky, který přesahuje rámec sportu a ukazuje nepřímo na lidskou naivitu, tendenci ke zbožňování a nekritickou heroizaci kohokoliv, kdo alespoň trochu splňuje kritéria hrdiny. Paradoxní je skutečnost, že film je možná nejlepší, který Gibney natočil, zároveň je to ale jeho nejméně profesionální práce, protože vydatnou část stopáže nedělal objektivní dokumentarista s nadhledem, nýbrž fanoušek Lance Armstronga vyplácaný z toho, že si ho božský Lance připustil k tělu a on ho může doprovázet při jeho návratu na Tour de France. Kvalitu a hodnotu dokumentu tedy paradoxně spasilo až samotné odhalení dopingu, protože se rázem z nudně oslavného filmu plného lží a teatrálních žvástů hlavního protagonisty, stal film s tématem, který něco sdělil. I když Gibney v určitých částech provádí až důkladnou investigativní práci a odhaluje zkorumpovanost celého sportu, přičemž zachází do takových detailů, které převážná část diváků ani není schopna pobrat, přesto mi u něj chyběly tvrdé otázky na tělo. Dotaz, zda si Armstrong rakovině nenapomohl sám tím, že si píchal do těla růstové nebo hormonální sračky, ten se přímo nabízel a přesto nebyl (zjevně ke stále trvající úctě ke lhářovi, podvodníkovi a charakterní nule) vznesen. Škoda, přesto mě dokument dokonale bavil. 90% (04.03.2014)

Ve většině případů nechápu lidi, kteří nenávidí Armstronga kvůli dopingu a už vůbec nedokážu pochopit stamilionové žaloby od korporací, které by bez Armstronga těžko měli takové zisky a těžko by byli tam kde jsou. Nechápu, co by jim měl Armstrong kompenzovat. Pak je tu linie jiná a to ta sportovní. Nemám problém uznávat Armstronga protože vítězil v dobách, kdy dopovali všichni a šlo tak pouze o to, kdo umí lépe dopovat. Podmínky tohoto sportu byli tehdy nastavené absolutně jinak a v těchto podmínkách Armstrong vynikal. Gibneyho dokument slavného cyklistu ani příliš nehaní a ani ho nijak neoslavuje. Jde tak o docela relevantní popis Armstrongovi osobnosti. Člověk, který chodí přes mrtvoly. Jinak by se nedostal, tam kam se dostal. A také popis zkaženosti a reality cyklistického sportu. Armstrong byl osobnost, který skrze nadaci pomohl milionům lidí na světě a ve zkaženém sportu vynikal, nevidím důvod proč ho takto pranýřovat. (16.03.2014)