Avis de mistral
Moje leto v Provence
My Summer in Provence
Režie:
Rose BoschScénář:
Rose BoschKamera:
Stéphane Le ParcHudba:
Ludovic BruniHrají:
Jean Reno, Anna Galiena, Chloé Jouannet, Aure Atika, Charlotte de Turckheim, Hugues Aufray, Raphaëlle Agogué, Michel Drucker, Jean-Michel Noirey (více)Obsahy(2)
Paul (Jean Reno) je svérázný provensálský farmář. Miluje své olivovníky a stejně tak i víno a pastis. S dcerou se rozhádal před lety a svá vnoučata nikdy neviděl. Teď, když se dcera rozvádí, její matka se rozhodne, že navzdory Paulově paličatosti přiveze na prázdniny jejich vnoučata: pubertální Adriena a Lenu a jejich malého bratříčka Théa, který je od narození hluchý. Puberťáci od počátku dávají nepokrytě najevo svou nechuť vůči venkovu a dědovi. Zato Théo, nádherný a milý chlapec, si Paula úplně podmaní. Ten mu ukazuje své království – olivovníky a všechno, co má rád. Provensálské slunce, stejně jako vůně a krajina dokáží zlomit zlobu i křivdu, a možná že jsou lidé víc ochotni nalézt k sobě cestu. (Česká televize)
(více)Videa (2)
Recenze (99)
Boschová se bohužel od Odsunu nikam neposunula, opět předkládá nedůvěryhodný scénář, který se mohl v rukou zkušeného scénaristy proměnit na poetické rodinné drama. Režie je poněkud lepší, i když z ní je též cítit nejistota. Navíc jsem nebyla připravena na Rena v roli chlastajícího dědka. Váhala bych mezi dvěma a třemi, ale za naprosté nevyužití Provence, kde z každého záběru mohlo sálat léto a vonět estragon, se musím přiklonit ke dvěma. ()
Prý sem píšu málo, tak bych rád doporušil tuhle fajn rodinnou verzi Dobrého Ročníku s Jeanem Renem. Nevýhodou tohodle filmu, že v něm až na jednu pětiminutovou pseudozápletku o nic nejde. Výhodou tohodle filmu je, že v něm až na jednu pětiminutovou pseudozápletku o nic nejde. Moc mne bavila linka s pseudo hipster eko teroristkou, která poprvé vyjede z města do přírody. JInak to moc fajn plynulo do závěru přes různé odbočky s konfliktem generací a pomrknutím na Malenu a jiné klasiky. U lehčejšího filmu jsem si asi ještě nepřál prequel. *:))* Není to geniální ani omylem, ale moc fajn na 9/10 stačí u francouzské verze Jak vytrhnout velrybě stoličku naprosto bez pochyby. Alespoň u mne. ()
Pohoda ve viditelné podobě. Dialogy jak z dílny Swarovski, hudba, co vás naloží do houpací sítě, hebké oko kamery klouzající po Provence jako paprsky podvečerního slunce, souměrně dokonalé herecké výkony, Hugues Aufray a jeho životní láska ze sladkého dřeva, Theo, nejroztomilejší filmové dítě, vztahy zranitelné i zraňující jako lehounké foukané sklo, olivy, kam se podíváš… ano, vážení, jsem zamilovaná. Do tohoto filmu. ()
Nechápu, že tahle pohodová francouzská komedie v naší kotlině tak neskutečně prošuměla. Před sebou totiž máte klasický případ pohodového filmu o ničem a zároveň o všem. Jasně, na tomhle místě vás nečeká žádné překvapení. Jean Reno bude necelé dvě hodiny roztávat a nakonec vám ukápne slza. Jenomže se u toho bude pít víno, zpívat, jezdit na motorkách, balit atraktivní zmrzlinářky a filozofovat o životě. Samotná francouzská oblast vám během toho všeho stihne učarovat takovým stylem, že se přestanete divit Kotkovi, Prachařovi a spol. Ti se (jistě nejenom na základě tohoto filmu) rozhodli odjet na prázdniny do Provence, natočit u toho film a pořádně si to tam užít. Škoda, že za ten film pak vybírali peníze v kinech. ()
Nevím přesně co jsem si od filmu slibovala. Snad jsem si chtěla jen připomenout prohřátou kamenitou zem, plnou bílých domů, úzkých uliček provoněnou levandulí a doprovázenou koncertem neutichajících cikád. Opět jsem si potvrdila, že film, kde hraje hvězda ještě nemusí být skvostný. Dostalo se mi obyčejného příběhu podle stále opakujícího se scénáře, mění se jen lokace a herci. Provence je víc v názvu než ve filmu samotném. Průměrný film, který ničím nepřekvapí. Rodinný film ano, drama a komedie ne. ()
Galerie (24)
Zajímavosti (3)
- Stejně jako filmový Theo i jeho představitel Lucas Pélissier je od narození hluchý a s rodiči i se štábem se domlouvá pomocí znakové řeči. (Ganka)
- Časté odrůdy olivovníků v Provence jsou salonenque, aglandau, grossane a verdale. Některým stačí opylování větrem mistral (je to místní název z Francie pro vítr zvaný bóra ), jako i druhu, o který se jedná v tomto filmu. Proto, pokud je nedostatek tohoto větru, není u některých druhů úroda. Na druhou stranu například jiná místní odrůda moulin du Calanquet je na tyto větry náchylná a i její název vychází z provensálského slova Calan, což označuje skálu, která poskytuje úkryt právě před větrem mistral. (Jamal)
- Mistral je název pro místní vítr bóra. Jméno mistral pochází z dialektu Languedoc a znamená mistrovský. Je to silný, studený, severozápadní vítr, který vane z jižní Francie. Někdy dosahuje 185 km/h. O tom, že jsou Francouzi na tento typ větru pyšní a rádi ho používají k označování různých produktů, svědčí mnohé, například že oleje obsahují název Mistral olive oil, což může být trošku dvojsmyslem, kdy to znamená jak mistrovské (pochází z dialektu Languedoc ), ale také právě místní vítr, stejně tak např. název Mistral je nejmodernější třída vrtulníkových výsadkových a velitelských lodí francouzského námořnictva. (Jamal)
Reklama