VOD (1)
Obsahy(1)
Příběh se odehrává v prostředí jedné pražské školy na sklonku předminulého století. Učitelský sbor tu ovládá učitel Jordán (K. Höger), kariérista, který se neštítí ani štvavých, anonymních výpadů v tisku proti byrokratickému inspektorovi Svobodovi (F. Smolík) a jeho „chráněnci“, učiteli Habadovi (R. Lukavský), který přišel z venkova. Když se mu to hodí, používá Jordán nevybíravé prostředky. Pokrytectví, podrazy a maloměstsky zatuchlý život na škole nemůže snést mladá učitelka (J. Hlaváčová). Když zjistí, že Jordán používá i jejího snoubence, učitele Boháčka (Z. Řehoř), ke svým špinavým záměrům, ruší plánovanou svatbu a odhodlá se k tomu, aby poměry na škole odsoudila před celým sborem… Televizní adaptaci školské komedie Václava Štecha nastudoval s řadou slavných hereckých osobností v roce 1968 v pražském televizním studiu režisér Miloslav Zachata. (Česká televize)
(více)Recenze (30)
Drama o vztazích v jednom učitelském sboru. 1) 43letý režisér Miloslav Zachata natočil dva roky před svou smrtí podle vlastního scénáře drama s komediálními prvky. Inscenaci hned tak nezapomenete nejenom díky pěkně napsanému scénáři a zručné režii, ale zejména zásluhou skvělých herců. 2) Zpívá tu 55letá Ljuba Hermanová, v roli školního inspektora doslova září 77letý František Smolík. 59letý Karel Hoger je v pro něj ne zcela obvyklé záporné roli. 49letý Radovan Lukavský i 48letý Vlastimil Brodský, stejně jako 50letý Josef Bek nebo 49letý Ota Sklenčka odvádějí své běžné (rozuměj špičkové) herecké výkony. 3) Za zmínku stojí i rychlost, s jakou si namlouvá 48letý Zdeněk Řehoř svou půvabnou kolegyni, 30letou Janu Hlaváčovou: Ještě před měsícem jste dovolila, abych vám půjčil rukopis. Před čtrnácti dny jste dovolila, abych vám vyznal lásku a předevčírem jsem se vás zeptal, jestli chcete být mojí ženou. Ani nechtějte vědět, co mu odpověděla. ()
Zdařilé psychologické drama, žánr komedie mi k tomuto TV filmu vůbec nepasuje.. Mladá Jana Hlaváčová je tu ovšem úžasná, půvabná, uvěřitelná, v roli nezkušené a po spravedlnosti toužící učitelky se mi moc líbila.. Karel Höger to zaválel v kvalitě A+, byl dokonale odporný.. On celý ten učitelský sbor byl poměrně dost vypečený, v podstatě smutná věcička a bohužel i nadčasová.. ()
Klasická ukázka společnosti, ať už funguje za doby mocnáře Franze Josefa I. (jako v tomto případě), nebo kdykoliv jindy. Pořád stejný. Pokřivenci, pokrytci, maloměšťáci, falešníci, bezcharakterní pazgřivci. Neskutečně odporné panoptikum tenhle učitelský sbor. S výjimkou jednoho rezignujícího kantora a mladé učitelky, obhajující spravedlnost a které je z celé této bandy blujno, tak jako bylo i mě. Ovšem jak jsou všechny ty charaktery zahrané, to je totální prvotřídní herecká liga, které není rovno!!! Záměrně nevyzdvihuji žádné jméno, protože co tady všichni předvádí, to prostě člověk jenom hledí s otevřenou hubou. O to víc to působí opravdově. ()
Režie a kamera mi přijdou poněkud nešťastné, občas vypichují věci a záběry, které jsou nedůležité, a naopak nějaký pohled na určitou postavu nebo detail chybí. Zmatený je i začátek, kdy jsme hozeni do nějakého vaudevillu, kde školnice zpívá kuplety (!), abychom pak v postavách poznali ctihodné učitele. Obávám se, že v reálu by si taková školnice ani neškrtla, ale bylo potřeba vyprávěné dozvučit i pro pomalejší ve vnímání jasným písňovým textem. Jinak ale je téma zajímavé a nadčasové - neustálé pletichaření a snaha postoupit na stupínku důležitosti o kousíček výš, snaha o politické vztahy, a přitom rezignace na morálku, protože jinak nepřežijete. Herecký koncert, hlavně pana Högera, jehož jsme jako záporáka moc neviděli, a tady mu jde grimasou či pohybem ruky vyjádřit hnutí mysli postavy, aniž by ta musela promluvit. ... Mimochodem, film mi v mnohém připomněl rozhovory mých kolegů v mé bývalé práci, kde se třeba také pořád jen bavili o jídle. ()
Když jsem studoval v Německu, zaslech l jsem občas názor, že Češi jsou falešní. Protože to vesměs tvrdili holky, tak jsem tomu nevěnoval přílišnou pozornost - ale víte, na každém šprochu... Protože žiji v Česku, mám s falešností Čechů větší zkušenosti, než s falešnostmi jiných národů. Ta česká mi připadá malichernější, žabomyšejští (jak zjistil i dr.fish *****). Když začnou být falešní Němci (nebo jiné větší národy) potom padají hlavy celých etnik a hroutí se celé "dobře zavadené" systémy. Miloslav Zachata situoval kritiku české falešnosti do doby Rakouského mocnářství (přímo pod mocnářův pohled), ale mohl by ho stejně umístit do současnosti či budoucnosti - nic by se tím nezměnilo. Stejně tak jako celé vyústění filmu směřuje do budoucnosti: vše pokračuje dál v zaběhlých kolejích, bouře na lžíci vody pominula, opět jsme se zabydleli v řezimu daném povoláním, rodiným zázemím atd. Mimo pěkné zarámování příběhu písněmi (autor rovněž Miloslav Zachata) zpívané Ljubou Hermanovou), včetně téměř shodného počátečního a koncového prostředí, a výše uvedeného poučení, vidím jemnou autorskou práci i v tom, že se nedozvíme, kdo se stal řídicím účitelem (v podstatě je to také jedno), a v jednoznačné vyčlenění mladé učitelky (Jana Hlaváčková) z učitelského kolektivu ne proto, že má přísný názor na morálku a spravedlnost, ale proto (viz učitel Habada), že do něj nepatří. ()
Reklama