Obsahy(1)
Příběh se odehrává v prostředí jedné pražské školy na sklonku předminulého století. Učitelský sbor tu ovládá učitel Jordán (K. Höger), kariérista, který se neštítí ani štvavých, anonymních výpadů v tisku proti byrokratickému inspektorovi Svobodovi (F. Smolík) a jeho „chráněnci“, učiteli Habadovi (R. Lukavský), který přišel z venkova. Když se mu to hodí, používá Jordán nevybíravé prostředky. Pokrytectví, podrazy a maloměstsky zatuchlý život na škole nemůže snést mladá učitelka (J. Hlaváčová). Když zjistí, že Jordán používá i jejího snoubence, učitele Boháčka (Z. Řehoř), ke svým špinavým záměrům, ruší plánovanou svatbu a odhodlá se k tomu, aby poměry na škole odsoudila před celým sborem… Televizní adaptaci školské komedie Václava Štecha nastudoval s řadou slavných hereckých osobností v roce 1968 v pražském televizním studiu režisér Miloslav Zachata. (Česká televize)
(více)Recenze (30)
Klasická ukázka společnosti, ať už funguje za doby mocnáře Franze Josefa I. (jako v tomto případě), nebo kdykoliv jindy. Pořád stejný. Pokřivenci, pokrytci, maloměšťáci, falešníci, bezcharakterní pazgřivci. Neskutečně odporné panoptikum tenhle učitelský sbor. S výjimkou jednoho rezignujícího kantora a mladé učitelky, obhajující spravedlnost a které je z celé této bandy blujno, tak jako bylo i mě. Ovšem jak jsou všechny ty charaktery zahrané, to je totální prvotřídní herecká liga, které není rovno!!! Záměrně nevyzdvihuji žádné jméno, protože co tady všichni předvádí, to prostě člověk jenom hledí s otevřenou hubou. O to víc to působí opravdově. ()
Komedie? V žádném případě. Ale úžasná studie bezcharakterních lidí a těch, kteří se jim (ne)postaví, to už ano. Na jedné misce vah zákeřný a jedovatý Karel Höger, na druhé mlčící rezignovaný Radovan Lukavský, a ačkoliv je to o učitelích v jedné rakouskouherské sborovně, je to zároveň o všech ostatních a v každé době. Bohužel tedy. ()
Režie a kamera mi přijdou poněkud nešťastné, občas vypichují věci a záběry, které jsou nedůležité, a naopak nějaký pohled na určitou postavu nebo detail chybí. Zmatený je i začátek, kdy jsme hozeni do nějakého vaudevillu, kde školnice zpívá kuplety (!), abychom pak v postavách poznali ctihodné učitele. Obávám se, že v reálu by si taková školnice ani neškrtla, ale bylo potřeba vyprávěné dozvučit i pro pomalejší ve vnímání jasným písňovým textem. Jinak ale je téma zajímavé a nadčasové - neustálé pletichaření a snaha postoupit na stupínku důležitosti o kousíček výš, snaha o politické vztahy, a přitom rezignace na morálku, protože jinak nepřežijete. Herecký koncert, hlavně pana Högera, jehož jsme jako záporáka moc neviděli, a tady mu jde grimasou či pohybem ruky vyjádřit hnutí mysli postavy, aniž by ta musela promluvit. ... Mimochodem, film mi v mnohém připomněl rozhovory mých kolegů v mé bývalé práci, kde se třeba také pořád jen bavili o jídle. ()
Pokrytectví, prospěchářství, intriky plné klamavých frází a falešných úsměvů i zoufalá touha po spravedlnosti. Marně přemýšlím, zda existuje v českých filmech odpornější obludárium, než jakým je zdejší učitelský sbor. Hereckému obsazení vévodí Karel Höger v excelentní roli skrz naskrz bezcharakterního zástěrkáře a udavače. Obsah filmu zůstává dodnes nadmíru aktuální, přestože vlastně nepřináší šťastné vyústění. ()
,,To se u nás mnohdy něco prohlašuje za moderní, a pak se ukáže, že je to jen prchavá voda. Už se s tím natropilo dost komedie." Spočátku jsem si trošku lámal hlavu, kdy se příběh odehrává (film jsem viděl po dlouhé době, měl z něj v paměti jen matné útržky a nečetl nic předem). Kam nás to v téhle inscenace zavedl Miroslav Zachata ve společnosti slavných herců v rolích učitelů? Dle úvodního kupletu Ljuby Hermanové a těch učitelských dialogů o zavedení povinné tělovýchovy či inspektorech potrpících si na tom, že pravítko musí ležet "rovnobežně s hranou stolu" to vypadalo spíš na nějakou tu první republiku, než 60. léta v době největšího uvolnění. Až detailní záběr na obraz Františka Josefa I. odhalil, že jde o ještě dávnější dobu c. k. monarchie někdy na přelomu století. Kdo ale očekává na rok natočení (1968) alespoň trochu společensky odvážnější obsah, nemusí být taky úplně zklamán, myslím, že v opětovném nástupu bývalého řídícího po amnestii a následní rehabilitaci lze vidět paralelu k době vzniku. Co však zůstává nadčasové navzdory změnám a pádům celé řady režimů od doby původní Štechovy hry, je až obludná ukázka kariérismu, protekce a pokrytectví v pracovním (zde učitelském) kolektivu. Mezi tolika oblíbenými českými filmy ze školského prostředí naprosto zapomenutý kousek, zabírající hodně kritický pohled na společnost jako takovou skrze jednu učitelskou sborovnu. Vynikající satirická komedie i drama, kterou sráží prakticky jen archaická kvalita obrazu. Většina zde zúčastněných herců je dnes již neopakovatelnou zárukou kvality, z pohledu filmografie Karla Högera zajímavý charakterový protipól či rovněž tematické doplnění ke Škole otců. 80% ()
Reklama