Příběh dívky Mušky, jejíž citová deprivace ji uvrhne do náruče pytláka Arsena, je adaptací novely Georgese Bernanose. Nicméně tento nahodilý vztah jí nemůže pomoci, aby se vytrhla z prostředí plného zloby, průměrnosti, zbabělosti a závisti. Film je prost psychologie, je jako filmové zátiší.(Letní filmová škola)
Muška je dospívající dívka žijící s otcem, který se o ni příliš nezajímá a umírající matkou. Musí se sama starat o celou domácnost i malého bratříčka. Jednou po škole potká v lese Arsena, místního pytláka a stane se svědkem rvačky mezi Arsenem a jiným mužem, jménem Mathieu, při níž Arsene Mathiea nešťastnou náhodou zabije. Arsene ji uvidí a odvede si ji k sobě domů, aby nic neprozradila. Muščin život se tak od základů změní...(winsome)
Adaptácia literárnej predlohy katolíckeho spisovateľa Georgesa Bernanosa je pochmúrnou metaforou o živote vo svete, z ktorého zmizol boh. Dokedy dokáže dospievajúca Muška znášať príkoria a ponižovanie v drsných podmienkach chudobného vidieka? Muška má len štrnásť rokov, ale život sa s ňou nemazná. V škole sa jej posmievajú pre jej otrhaný zovňajšok a samotárstvo. Doma nie je ďaleko k fľaške a tak musí znášať ďalšie ústrky. Spoznala len poníženie a tak sama čelí drsnému okoliu so vzdorom a tichou nenávisťou. U umierajúcej matky, ktorej tretí pôrod zobral posledné životné sily, nachádza len málo nehy a opory. Otec so staším bratom sa živia čiernym obchodom s alkoholom, no v rodine je aj tak priveľa hladných krkov. Vidiečania len nepresvedčivo skrývajú svoj odpor k Muške za maskou kresťanského súcitu. Počas jednej daždivej noci Muška stretne miestneho pytliaka Arséna. Vo svete bez lásky však ani jediný ľudský kontakt, ktorý Muška nadviazala, nemôže priniesť nehu a pochopenie. Nekompromisná štúdia osamelosti a zvlčilosti ľudských vzťahov vznikla na podklade novely "Nový príbeh Muškin" od spisovateľa francúzskej katolíckej moderny Georgesa Bernanosa. Pre režiséra Roberta Bressona to bola po Denníku vidieckeho farára už druhá adaptácia literárnej predlohy tohto autora. Svojím príznačne asketickým štýlom zachytil dennodenné martýrium hrdinky i jej konečné vykúpenie v dobrovoľnej smrti ako metaforou ľudského údelu vo svete, z ktorého zmizol boh a ovládlo ho zlo. Muška patrí k najpesimistickejším dielam tohto solitéra francúzskej réžia a vyjadruje jeho hlboko religiózny a existenciálny svetonázor. Na MFF Cannes získal film Cenu ekumenickej poroty a na MFF Benátky cenu za najlepší film.(oficiální text distributora)
Velmi smutný film. Naprosto jsem soucítil s hlavní postavou, a to i přesto, že se někdy chovala dost zkratovitě a nepochopitelně. Ale vzhledem k okolí, ve kterém musela žít a jeho negativní jevy nutně nasát, se vlastně ani není čemu divit. Stejně jako činu, ke kterému se odhodlala, když jí zmizel poslední milovaný člověk. Tíživý dojem z této kritiky společnosti každopádně jen tak nevyprchá. Celkově dávám slabší 4*.(9.7.2014)
Zlo má dvě podoby. První je způsobování utrpení – druhým i sobě. Druhá, mnohem zrádnější, je nezájem o utrpení druhých, jež můžeme zmírnit. Ta druhá podoba zla je zrádná především proto, že mnoho lidí má pocit, že jakmile někomu momentálně neubližují, jsou automaticky dobrými lidmi. Avšak nezamýšlí se nikdy nad tím, jestli někdo v jejich nejbližším okolí nepotřebuje pomoc. Velmi podstatné je v tomto kontextu výraz nejbližší okolí – mnoho jedinců si myslí, že jakmile volají po vzdálené pomoci druhým (třeba tím, že projevují sympatie s chudými na druhém konci světa, etc.), automaticky je to činí lepšími (a aktivnějšími) lidmi. Nicméně překvapivě málo z nás si pokládá otázku, zda by nebylo možné zmírnit utrpení člověka, který je zde, který se pohybuje v naší blízkosti – v naší rodině, v okruhu známých, přátel, v rámci práce nebo školy. A nutno podotknout, že by často stačilo jen velmi málo. Vskutku, vhodně použité slovo, povzbudivý úsměv nebo vlídný rozhovor mohou ve správný čas a na správném místě dělat zázraky a jsem přesvědčen, že mnoho nešťastníků by být tímto způsobem mohlo být zachráněno například před sebevraždou nebo jinými hrůznými věcmi. Přesně o tomhle točil často Bresson filmy - o našem šíleném nezájmu – Muška je jako nevyslyšené volání o pomoc, absence malých skutků lásky, které by mohly znamenat mnoho dobrého a tklivý pláč nad světem, který nezúčastněne ponechává zlo bez potrestání a člověka jeho vlastnímu utrpení...(5.4.2018)
Úlohou pesimistických filmov s minimalistickým podtextom (a u tohto pána zároveň tradične zakomponované i prostredie vidieka) je presne charakterizovať stav momentálnej prítomnosti. Akoukoľvek formou, najlepšie ponurou a temnou, kde je všetko škaredé a špinavé, kde sa nerozpráva, len hľadí, kde je jedno hovädo väčšie ako druhé a kde v prázdnote času a pri slabšej koncentrácii si tieto negatívne klbko podnetov uvedomí len málokto. Lenže práve vďaka precíznych a všedne pomalých direktívach, kde priamoúmerné vplyvy negatívnych javov sa kopia ako seno v žite, nás pán režisér vnútorne decentralizuje do objektívu štrnásťročného dieťaťa. Pardon za výraz, nielen tak hocijakej štrnásťročnej dievčiny, vzhľadom k okolnostiam, ktoré na ňu vplývajú zo všetkých smerov, vyspieva a zároveň je ničená ďaleko rýchlejšie, ako ktorýkoľvek iní rovesnícki povaľači. Kamera je klasická Bressonovka - pomalá, depresívna, presne taká, ako keď sa počas škaredého počasia otočíte k oknu. Oproti Denníku vidieckeho farára je to však hádam ešte akčne ladené, ale túto sarkastickú poznámku prirovnávam ku konkrétnej práci ojedinelého tvorcu. Ďalej, beštiálnosti a násilie viac vnímate nepríjemnou optikou. Hneď poviem prečo. Už som si to všimol v Baltazárovi, kde je toto majstrovstvo dotiahnuté k absolútnemu maximu. Spomínané 50mm filtre vo voľných záberoch sú doplnené božskými strihmi zvukových efektov a tak intenzita scén je miestami neskutočná. V tom Baltazárovi je to tak dokonalé, že nikde inde som to tak nevidel. Ešteže, nie vždy to násilie je roztiahnuté v dlhých šotoch, myslím si, že aj francúzske štúdia neboli 100%ne benevolentné. Muška je teda symbolom chudoby, biedy, zatratenia. Vo viacerých spoločenstvách naraz. Rodina nemá peniaze, matka je vážne chorá, na niektoré základné fyziologické potreby naša hrdinka nemá, nieto ešte na banality, akým je zovňajšok. Jedného dňa sa zatúla a jej zraniteľnosť sa ešte zvýši. Od tohto momentu sa mení síce pohľad diváka i na dramatickosť, nemusím pripomínať, akú úlohu v tom dokáže hrať dobrodružné, lesné prostredie. Pre malinkú hrdinku sa však nič nemení a to je tou tragédiou. Úlohou diváka je teda skúmať ostrosť okolia a know-how fakty príčiny-následky v tomto krásnom umeleckom a humanitárne smutnom obale. Muška ako obeť je už "len" ústredným produktom svojho okolia.(19.12.2014)
Působivě natočený černobílý film o venkovské dívce Mušce, která je osamělá v nepřátelském prostředí, bez pochopení, bez přátel, bez lásky. Hon a střelba na štvaného zajíce v závěru filmu má zřejmě symbolizovat úděl Mušky. Rozhodně nejsem tímto filmem nadšen (na rozdíl např. od Bressonova Deníku venkovského faráře), považuji jej za jednostranně depresivní a beznadějný, i když formálně precizní. Toto je příběh bez Boha, alespoň tak to na mne působilo.(22.11.2008)
Já nevim, ve srovnání třeba s Baltazarem je tohle až příliš pesimistický, úplně, moc. Tady neni ani snad ani náznak světla, jenom totální, depresivní tragédie. No možná, náznak světla bude u Mušky samotný, její touze po lásce, ovšem o to hůř to dopadne. Třeba to bylo mým rozpoložením při sledování, takže se už těšim na nový skouknutí, zatim nemůžu dát plnej počet, už vzhledem k tomu, jak úžasně na mě působily jiný Bressonovo filmy (Kapsář, K smrti odsouzený..., Baltazar, atd.)(22.9.2009)
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.
Další informace
Na DVD
od:
Sarkastic
Velmi smutný film. Naprosto jsem soucítil s hlavní postavou, a to i přesto, že se někdy chovala dost zkratovitě a nepochopitelně. Ale vzhledem k okolí, ve kterém musela žít a jeho negativní jevy nutně nasát, se vlastně ani není čemu divit. Stejně jako činu, ke kterému se odhodlala, když jí zmizel poslední milovaný člověk. Tíživý dojem z této kritiky společnosti každopádně jen tak nevyprchá. Celkově dávám slabší 4*.(9.7.2014)
Ghoulman
Zlo má dvě podoby. První je způsobování utrpení – druhým i sobě. Druhá, mnohem zrádnější, je nezájem o utrpení druhých, jež můžeme zmírnit. Ta druhá podoba zla je zrádná především proto, že mnoho lidí má pocit, že jakmile někomu momentálně neubližují, jsou automaticky dobrými lidmi. Avšak nezamýšlí se nikdy nad tím, jestli někdo v jejich nejbližším okolí nepotřebuje pomoc. Velmi podstatné je v tomto kontextu výraz nejbližší okolí – mnoho jedinců si myslí, že jakmile volají po vzdálené pomoci druhým (třeba tím, že projevují sympatie s chudými na druhém konci světa, etc.), automaticky je to činí lepšími (a aktivnějšími) lidmi. Nicméně překvapivě málo z nás si pokládá otázku, zda by nebylo možné zmírnit utrpení člověka, který je zde, který se pohybuje v naší blízkosti – v naší rodině, v okruhu známých, přátel, v rámci práce nebo školy. A nutno podotknout, že by často stačilo jen velmi málo. Vskutku, vhodně použité slovo, povzbudivý úsměv nebo vlídný rozhovor mohou ve správný čas a na správném místě dělat zázraky a jsem přesvědčen, že mnoho nešťastníků by být tímto způsobem mohlo být zachráněno například před sebevraždou nebo jinými hrůznými věcmi. Přesně o tomhle točil často Bresson filmy - o našem šíleném nezájmu – Muška je jako nevyslyšené volání o pomoc, absence malých skutků lásky, které by mohly znamenat mnoho dobrého a tklivý pláč nad světem, který nezúčastněne ponechává zlo bez potrestání a člověka jeho vlastnímu utrpení...(5.4.2018)
MikO_NR_1909
Úlohou pesimistických filmov s minimalistickým podtextom (a u tohto pána zároveň tradične zakomponované i prostredie vidieka) je presne charakterizovať stav momentálnej prítomnosti. Akoukoľvek formou, najlepšie ponurou a temnou, kde je všetko škaredé a špinavé, kde sa nerozpráva, len hľadí, kde je jedno hovädo väčšie ako druhé a kde v prázdnote času a pri slabšej koncentrácii si tieto negatívne klbko podnetov uvedomí len málokto. Lenže práve vďaka precíznych a všedne pomalých direktívach, kde priamoúmerné vplyvy negatívnych javov sa kopia ako seno v žite, nás pán režisér vnútorne decentralizuje do objektívu štrnásťročného dieťaťa. Pardon za výraz, nielen tak hocijakej štrnásťročnej dievčiny, vzhľadom k okolnostiam, ktoré na ňu vplývajú zo všetkých smerov, vyspieva a zároveň je ničená ďaleko rýchlejšie, ako ktorýkoľvek iní rovesnícki povaľači. Kamera je klasická Bressonovka - pomalá, depresívna, presne taká, ako keď sa počas škaredého počasia otočíte k oknu. Oproti Denníku vidieckeho farára je to však hádam ešte akčne ladené, ale túto sarkastickú poznámku prirovnávam ku konkrétnej práci ojedinelého tvorcu. Ďalej, beštiálnosti a násilie viac vnímate nepríjemnou optikou. Hneď poviem prečo. Už som si to všimol v Baltazárovi, kde je toto majstrovstvo dotiahnuté k absolútnemu maximu. Spomínané 50mm filtre vo voľných záberoch sú doplnené božskými strihmi zvukových efektov a tak intenzita scén je miestami neskutočná. V tom Baltazárovi je to tak dokonalé, že nikde inde som to tak nevidel. Ešteže, nie vždy to násilie je roztiahnuté v dlhých šotoch, myslím si, že aj francúzske štúdia neboli 100%ne benevolentné. Muška je teda symbolom chudoby, biedy, zatratenia. Vo viacerých spoločenstvách naraz. Rodina nemá peniaze, matka je vážne chorá, na niektoré základné fyziologické potreby naša hrdinka nemá, nieto ešte na banality, akým je zovňajšok. Jedného dňa sa zatúla a jej zraniteľnosť sa ešte zvýši. Od tohto momentu sa mení síce pohľad diváka i na dramatickosť, nemusím pripomínať, akú úlohu v tom dokáže hrať dobrodružné, lesné prostredie. Pre malinkú hrdinku sa však nič nemení a to je tou tragédiou. Úlohou diváka je teda skúmať ostrosť okolia a know-how fakty príčiny-následky v tomto krásnom umeleckom a humanitárne smutnom obale. Muška ako obeť je už "len" ústredným produktom svojho okolia.(19.12.2014)
Mariin
Působivě natočený černobílý film o venkovské dívce Mušce, která je osamělá v nepřátelském prostředí, bez pochopení, bez přátel, bez lásky. Hon a střelba na štvaného zajíce v závěru filmu má zřejmě symbolizovat úděl Mušky. Rozhodně nejsem tímto filmem nadšen (na rozdíl např. od Bressonova Deníku venkovského faráře), považuji jej za jednostranně depresivní a beznadějný, i když formálně precizní. Toto je příběh bez Boha, alespoň tak to na mne působilo.(22.11.2008)
Foma
Já nevim, ve srovnání třeba s Baltazarem je tohle až příliš pesimistický, úplně, moc. Tady neni ani snad ani náznak světla, jenom totální, depresivní tragédie. No možná, náznak světla bude u Mušky samotný, její touze po lásce, ovšem o to hůř to dopadne. Třeba to bylo mým rozpoložením při sledování, takže se už těšim na nový skouknutí, zatim nemůžu dát plnej počet, už vzhledem k tomu, jak úžasně na mě působily jiný Bressonovo filmy (Kapsář, K smrti odsouzený..., Baltazar, atd.)(22.9.2009)