Příběh dívky Mušky, jejíž citová deprivace ji uvrhne do náruče pytláka Arsena, je adaptací novely Georgese Bernanose. Nicméně tento nahodilý vztah jí nemůže pomoci, aby se vytrhla z prostředí plného zloby, průměrnosti, zbabělosti a závisti. Film je prost psychologie, je jako filmové zátiší.(Letní filmová škola)
Muška je dospívající dívka žijící s otcem, který se o ni příliš nezajímá a umírající matkou. Musí se sama starat o celou domácnost i malého bratříčka. Jednou po škole potká v lese Arsena, místního pytláka a stane se svědkem rvačky mezi Arsenem a jiným mužem, jménem Mathieu, při níž Arsene Mathiea nešťastnou náhodou zabije. Arsene ji uvidí a odvede si ji k sobě domů, aby nic neprozradila. Muščin život se tak od základů změní...(winsome)
Adaptácia literárnej predlohy katolíckeho spisovateľa Georgesa Bernanosa je pochmúrnou metaforou o živote vo svete, z ktorého zmizol boh. Dokedy dokáže dospievajúca Muška znášať príkoria a ponižovanie v drsných podmienkach chudobného vidieka? Muška má len štrnásť rokov, ale život sa s ňou nemazná. V škole sa jej posmievajú pre jej otrhaný zovňajšok a samotárstvo. Doma nie je ďaleko k fľaške a tak musí znášať ďalšie ústrky. Spoznala len poníženie a tak sama čelí drsnému okoliu so vzdorom a tichou nenávisťou. U umierajúcej matky, ktorej tretí pôrod zobral posledné životné sily, nachádza len málo nehy a opory. Otec so staším bratom sa živia čiernym obchodom s alkoholom, no v rodine je aj tak priveľa hladných krkov. Vidiečania len nepresvedčivo skrývajú svoj odpor k Muške za maskou kresťanského súcitu. Počas jednej daždivej noci Muška stretne miestneho pytliaka Arséna. Vo svete bez lásky však ani jediný ľudský kontakt, ktorý Muška nadviazala, nemôže priniesť nehu a pochopenie. Nekompromisná štúdia osamelosti a zvlčilosti ľudských vzťahov vznikla na podklade novely "Nový príbeh Muškin" od spisovateľa francúzskej katolíckej moderny Georgesa Bernanosa. Pre režiséra Roberta Bressona to bola po Denníku vidieckeho farára už druhá adaptácia literárnej predlohy tohto autora. Svojím príznačne asketickým štýlom zachytil dennodenné martýrium hrdinky i jej konečné vykúpenie v dobrovoľnej smrti ako metaforou ľudského údelu vo svete, z ktorého zmizol boh a ovládlo ho zlo. Muška patrí k najpesimistickejším dielam tohto solitéra francúzskej réžia a vyjadruje jeho hlboko religiózny a existenciálny svetonázor. Na MFF Cannes získal film Cenu ekumenickej poroty a na MFF Benátky cenu za najlepší film.(oficiální text distributora)
Výstižná psychologická studie dětské vzpoury proti bigotnímu světu pokrytců, jimž zbyl z křesťanské víry jen povrch, ale jeho pravý obsah – Lásku – si nahradili pohodlností, která je v samém důsledku Zlem. Dítě se v tomto bludišti falše ztrácí: pravidla, která jsou mu vštěpována, nejsou nikým dodržována, Lásky v tomto mikrokosmu mezilidských vztahů není. Předpokládá, že jedinou zbraní, kterou se může vzepřít zraňující přetvářce, je ta, před níž je všichni stále varují, a to hřích. Ve své naivitě si neuvědomuje, že jediného, koho může touto zbraní poranit, je ono samo. Svět spokojeně dlící v hříchu je hříchem nezranitelný. Scéna v Arsènově domku, kdy je Muška vrahem přitahována, ale současně se jej bojí, je dokonalým ztělesněním tohoto bolestného poddávání se zlu. Závěrečná scéna je potvrzením stabilního pesimistického obrazu pozemského světa, ale současně šťastným koncem: došlo k vykoupení. Poslední vteřiny tmy za doprovodu božské hudby, která nahrazuje veškerý hluk doprovázející předešlé „pozemské“ scény (např. disharmonie pouťového kraválu nebo symbolický le cyclone) značí přítomnost Boží milosti a Muščino konečné spočinutí v Lásce.(17.2.2010)
Její matka umírá, otec je alkoholik a násilník... Ona je křehká dívka, kterou snad nikdo nemá rád (že by dívčí protipól mladičkého Antoina Doinela??) a která je všemi odstrkována. Nikdo ji neřekne jinak než Muška...Bresson nám opět naservíroval silný, působivý příběh, úsporně natočený, avšak s nádhernou kamerou. Muška na mě působil jako neskutečně smutný film a každou vteřinou, každým filmovým okénkem, které se mi mihlo před očima, jsem s hlavní hrdinkou cítil... Dívka zažívá strastiplný čas, je svědkem násilí, je nucena poskytnout alibi, je zneužita... vše směřuje k zřejmě ne moc překvapivému, nicméně nádherně natočenému konci. *****(9.8.2006)
8/10 Moje první setkání s Bressonem. Hodnocení je značně složité a v mém případě komplikované. Na vysvětlenou. Ten samý den jsem dal ještě A co dál, Baltazare. Zdánlivě podobné filmy, přesto úplně jiné. Muška mě hodně dostala, ale to jsem ještě netušil co přijde v podobě Baltazara. Ten film mě úplně vycucnul a rozesmutnil. Určitě bych se už po tom nemohl na nic dívat. To u Mušky neplatilo, a proto s hodnocením váhám a přikláním se ke 4*.(10.10.2006)
Opět - formálně a filmařsky dokonalý klenot, nádherná práce s detailem, ale příběh naprosto černočerný, jednostranně depresivní a bez jakékoliv naděje. Až by člověk řekl, že film natočil proti Bohu zaměřený filmař. Škoda, že se ve filmu o dívce Mušce nedozvíme něco víc kromě vnějších viditelných atributů. Přestože si po celou dobu Bresson pohrává s detaily a detailem všeobecně, chybí mi detail nějakých Muščiných tužeb, přání, skrytých snů, má-li nějaké.
Jistě, touží po lásce, po pohlazení, vlídném slově, ale setkává se jen s odmítáním a fackami na jedné straně, a s pokryteckou hrou na lásku k bližnímu na straně druhé. A opět mi tato jednostrannost hodně vadila - jako kdyby neexistoval jediný skutečně hodný a dobrý člověk v celé vesnici. I ta učitelka zpěvu, která může mít v Mušce velký talent, jí místo pomoci jen trýzní a ztrapňuje... V podstatě ani nemám moc vřelý vztah k filmům s útrpnými hrdiny, kteří se potácí od ničeho k ničemu, nevědí, co chtějí, a pořád čekají, že se Něco stane, co rozhodne za ně (viz Děti noci např.). Pokud chtěli autoři pohnout svědomím francouzských diváků a nějakým způsobem vyjádřit katolické hodnoty, obávám se, že se jim to moc nezadařilo a jde spíše o medvědí službu. http://www.dvdextra.cz/dvd-kratke-recenze/muska.html(1.2.2010)
Zlo má dvě podoby. První je způsobování utrpení – druhým i sobě. Druhá, mnohem zrádnější, je nezájem o utrpení druhých, jež můžeme zmírnit. Ta druhá podoba zla je zrádná především proto, že mnoho lidí má pocit, že jakmile někomu momentálně neubližují, jsou automaticky dobrými lidmi. Avšak nezamýšlí se nikdy nad tím, jestli někdo v jejich nejbližším okolí nepotřebuje pomoc. Velmi podstatné je v tomto kontextu výraz nejbližší okolí – mnoho jedinců si myslí, že jakmile volají po vzdálené pomoci druhým (třeba tím, že projevují sympatie s chudými na druhém konci světa, etc.), automaticky je to činí lepšími (a aktivnějšími) lidmi. Nicméně překvapivě málo z nás si pokládá otázku, zda by nebylo možné zmírnit utrpení člověka, který je zde, který se pohybuje v naší blízkosti – v naší rodině, v okruhu známých, přátel, v rámci práce nebo školy. A nutno podotknout, že by často stačilo jen velmi málo. Vskutku, vhodně použité slovo, povzbudivý úsměv nebo vlídný rozhovor mohou ve správný čas a na správném místě dělat zázraky a jsem přesvědčen, že mnoho nešťastníků by být tímto způsobem mohlo být zachráněno například před sebevraždou nebo jinými hrůznými věcmi. Přesně o tomhle točil často Bresson filmy - o našem šíleném nezájmu – Muška je jako nevyslyšené volání o pomoc, absence malých skutků lásky, které by mohly znamenat mnoho dobrého a tklivý pláč nad světem, který nezúčastněne ponechává zlo bez potrestání a člověka jeho vlastnímu utrpení...(5.4.2018)
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.
Další informace
Na DVD
od:
vypravěč
Výstižná psychologická studie dětské vzpoury proti bigotnímu světu pokrytců, jimž zbyl z křesťanské víry jen povrch, ale jeho pravý obsah – Lásku – si nahradili pohodlností, která je v samém důsledku Zlem. Dítě se v tomto bludišti falše ztrácí: pravidla, která jsou mu vštěpována, nejsou nikým dodržována, Lásky v tomto mikrokosmu mezilidských vztahů není. Předpokládá, že jedinou zbraní, kterou se může vzepřít zraňující přetvářce, je ta, před níž je všichni stále varují, a to hřích. Ve své naivitě si neuvědomuje, že jediného, koho může touto zbraní poranit, je ono samo. Svět spokojeně dlící v hříchu je hříchem nezranitelný. Scéna v Arsènově domku, kdy je Muška vrahem přitahována, ale současně se jej bojí, je dokonalým ztělesněním tohoto bolestného poddávání se zlu. Závěrečná scéna je potvrzením stabilního pesimistického obrazu pozemského světa, ale současně šťastným koncem: došlo k vykoupení. Poslední vteřiny tmy za doprovodu božské hudby, která nahrazuje veškerý hluk doprovázející předešlé „pozemské“ scény (např. disharmonie pouťového kraválu nebo symbolický le cyclone) značí přítomnost Boží milosti a Muščino konečné spočinutí v Lásce.(17.2.2010)
liborek_
Její matka umírá, otec je alkoholik a násilník... Ona je křehká dívka, kterou snad nikdo nemá rád (že by dívčí protipól mladičkého Antoina Doinela??) a která je všemi odstrkována. Nikdo ji neřekne jinak než Muška...Bresson nám opět naservíroval silný, působivý příběh, úsporně natočený, avšak s nádhernou kamerou. Muška na mě působil jako neskutečně smutný film a každou vteřinou, každým filmovým okénkem, které se mi mihlo před očima, jsem s hlavní hrdinkou cítil... Dívka zažívá strastiplný čas, je svědkem násilí, je nucena poskytnout alibi, je zneužita... vše směřuje k zřejmě ne moc překvapivému, nicméně nádherně natočenému konci. *****(9.8.2006)
Pan Filuta
8/10 Moje první setkání s Bressonem. Hodnocení je značně složité a v mém případě komplikované. Na vysvětlenou. Ten samý den jsem dal ještě A co dál, Baltazare. Zdánlivě podobné filmy, přesto úplně jiné. Muška mě hodně dostala, ale to jsem ještě netušil co přijde v podobě Baltazara. Ten film mě úplně vycucnul a rozesmutnil. Určitě bych se už po tom nemohl na nic dívat. To u Mušky neplatilo, a proto s hodnocením váhám a přikláním se ke 4*.(10.10.2006)
honajz
Opět - formálně a filmařsky dokonalý klenot, nádherná práce s detailem, ale příběh naprosto černočerný, jednostranně depresivní a bez jakékoliv naděje. Až by člověk řekl, že film natočil proti Bohu zaměřený filmař. Škoda, že se ve filmu o dívce Mušce nedozvíme něco víc kromě vnějších viditelných atributů. Přestože si po celou dobu Bresson pohrává s detaily a detailem všeobecně, chybí mi detail nějakých Muščiných tužeb, přání, skrytých snů, má-li nějaké. Jistě, touží po lásce, po pohlazení, vlídném slově, ale setkává se jen s odmítáním a fackami na jedné straně, a s pokryteckou hrou na lásku k bližnímu na straně druhé. A opět mi tato jednostrannost hodně vadila - jako kdyby neexistoval jediný skutečně hodný a dobrý člověk v celé vesnici. I ta učitelka zpěvu, která může mít v Mušce velký talent, jí místo pomoci jen trýzní a ztrapňuje... V podstatě ani nemám moc vřelý vztah k filmům s útrpnými hrdiny, kteří se potácí od ničeho k ničemu, nevědí, co chtějí, a pořád čekají, že se Něco stane, co rozhodne za ně (viz Děti noci např.). Pokud chtěli autoři pohnout svědomím francouzských diváků a nějakým způsobem vyjádřit katolické hodnoty, obávám se, že se jim to moc nezadařilo a jde spíše o medvědí službu. http://www.dvdextra.cz/dvd-kratke-recenze/muska.html(1.2.2010)
Ghoulman
Zlo má dvě podoby. První je způsobování utrpení – druhým i sobě. Druhá, mnohem zrádnější, je nezájem o utrpení druhých, jež můžeme zmírnit. Ta druhá podoba zla je zrádná především proto, že mnoho lidí má pocit, že jakmile někomu momentálně neubližují, jsou automaticky dobrými lidmi. Avšak nezamýšlí se nikdy nad tím, jestli někdo v jejich nejbližším okolí nepotřebuje pomoc. Velmi podstatné je v tomto kontextu výraz nejbližší okolí – mnoho jedinců si myslí, že jakmile volají po vzdálené pomoci druhým (třeba tím, že projevují sympatie s chudými na druhém konci světa, etc.), automaticky je to činí lepšími (a aktivnějšími) lidmi. Nicméně překvapivě málo z nás si pokládá otázku, zda by nebylo možné zmírnit utrpení člověka, který je zde, který se pohybuje v naší blízkosti – v naší rodině, v okruhu známých, přátel, v rámci práce nebo školy. A nutno podotknout, že by často stačilo jen velmi málo. Vskutku, vhodně použité slovo, povzbudivý úsměv nebo vlídný rozhovor mohou ve správný čas a na správném místě dělat zázraky a jsem přesvědčen, že mnoho nešťastníků by být tímto způsobem mohlo být zachráněno například před sebevraždou nebo jinými hrůznými věcmi. Přesně o tomhle točil často Bresson filmy - o našem šíleném nezájmu – Muška je jako nevyslyšené volání o pomoc, absence malých skutků lásky, které by mohly znamenat mnoho dobrého a tklivý pláč nad světem, který nezúčastněne ponechává zlo bez potrestání a člověka jeho vlastnímu utrpení...(5.4.2018)