poster

Muška

  • Francie

    Mouchette

  • Slovensko

    Muška

Drama

Francie, 1967, 78 min

Režie:

Robert Bresson

Předloha:

Georges Bernanos (kniha)

Scénář:

Robert Bresson

Hudba:

Jean Wiener
(další profese)
Nastala chyba při přehrávání videa.
  • vypravěč
    *****

    Výstižná psychologická studie dětské vzpoury proti bigotnímu světu pokrytců, jimž zbyl z křesťanské víry jen povrch, ale jeho pravý obsah – Lásku – si nahradili pohodlností, která je v samém důsledku Zlem. Dítě se v tomto bludišti falše ztrácí: pravidla, která jsou mu vštěpována, nejsou nikým dodržována, Lásky v tomto mikrokosmu mezilidských vztahů není. Předpokládá, že jedinou zbraní, kterou se může vzepřít zraňující přetvářce, je ta, před níž je všichni stále varují, a to hřích. Ve své naivitě si neuvědomuje, že jediného, koho může touto zbraní poranit, je ono samo. Svět spokojeně dlící v hříchu je hříchem nezranitelný. Scéna v Arsènově domku, kdy je Muška vrahem přitahována, ale současně se jej bojí, je dokonalým ztělesněním tohoto bolestného poddávání se zlu. Závěrečná scéna je potvrzením stabilního pesimistického obrazu pozemského světa, ale současně šťastným koncem: došlo k vykoupení. Poslední vteřiny tmy za doprovodu božské hudby, která nahrazuje veškerý hluk doprovázející předešlé „pozemské“ scény (např. disharmonie pouťového kraválu nebo symbolický le cyclone) značí přítomnost Boží milosti a Muščino konečné spočinutí v Lásce.(17.2.2010)

  • honajz
    ***

    Opět - formálně a filmařsky dokonalý klenot, nádherná práce s detailem, ale příběh naprosto černočerný, jednostranně depresivní a bez jakékoliv naděje. Až by člověk řekl, že film natočil proti Bohu zaměřený filmař. Škoda, že se ve filmu o dívce Mušce nedozvíme něco víc kromě vnějších viditelných atributů. Přestože si po celou dobu Bresson pohrává s detaily a detailem všeobecně, chybí mi detail nějakých Muščiných tužeb, přání, skrytých snů, má-li nějaké. Jistě, touží po lásce, po pohlazení, vlídném slově, ale setkává se jen s odmítáním a fackami na jedné straně, a s pokryteckou hrou na lásku k bližnímu na straně druhé. A opět mi tato jednostrannost hodně vadila - jako kdyby neexistoval jediný skutečně hodný a dobrý člověk v celé vesnici. I ta učitelka zpěvu, která může mít v Mušce velký talent, ji místo pomoci jen trýzní a ztrapňuje... V podstatě ani nemám moc vřelý vztah k filmům s útrpnými hrdiny, kteří se potácí od ničeho k ničemu, nevědí, co chtějí, a pořád čekají, že se Něco stane, co rozhodne za ně (viz Děti noci např.). Pokud chtěli autoři pohnout svědomím francouzských diváků a nějakým způsobem vyjádřit katolické hodnoty, obávám se, že se jim to moc nezadařilo a jde spíše o medvědí službu. http://www.dvdextra.cz/dvd-kratke-recenze/muska.html(1.2.2010)

  • Vitex
    *****

    Jeden z mých nejoblíbenějších filmů - ne, že by se řadil k těm, které považuju za uplně nejlepší (ale do top20 by se určitě vlezl), ale mám k němu jakýsi zvláštní citový vztah. Mimo nádherného příběhu a skvěle obsazené hlavní role má opravdu překrásnou kameru Ghislaina Cloqueta. Kulminují v něm režijní schopnosti Roberta Bressona - výrazová a střihová čistota, funkční použití detailů a precizního ozvučení, pomalu budovaná tíživá a přitom znovu čímsi transcendentní atmosféra - prvky, které diváka vtáhnou do děje jako u jen mála jiných filmů. Každá další věc, která se Mušce stane, každý její pocit pak v divákovi rezonuje, jakoby to sám zrovna prožíval. Opravdu bych vám přál, aby na vás film působil jako na mě - je to nádhera - jeden z nejemocionálnějších filmů. Stačí jen trochu empatie...(18.11.2006)

  • Pan Filuta
    ****

    8/10 Moje první setkání s Bressonem. Hodnocení je značně složité a v mém případě komplikované. Na vysvětlenou. Ten samý den jsem dal ještě A co dál, Baltazare. Zdánlivě podobné filmy, přesto úplně jiné. Muška mě hodně dostala, ale to jsem ještě netušil co přijde v podobě Baltazara. Ten film mě úplně vycucnul a rozesmutnil. Určitě bych se už po tom nemohl na nic dívat. To u Mušky neplatilo, a proto s hodnocením váhám a přikláním se ke 4*.(10.10.2006)

  • troufalka
    *****

    Útlou knížečku od Georga Bernanose mám v knihovně už nějakou dobu, ale zatím jsem nebyla v takovém rozpoložení, abych po ní sáhla. Ale zpracování Roberta Bressona jsem si nemohla nechat ujít. A opět mě nezklamal. Jeho vyprázdněné, ale nikoliv prázdné podání, se mi vždycky zadře pod kůži. Jeho postavy se pohybují na okraji lidské společnosti, fascinovaně je sleduji, aniž bych k nim zahořela nějakou přílišnou sympadií nebo pochopením, často jednají pro mě nepochopitelně, odkrývají mi neznámý svět, ale stejně od nich nedokážu odtrhnout oči. Kamera je prostá, účelová, ale ne nezajímavá, odkrývá řesně to, co má divák spatřit. Dialogů není přespřííliš, hodně vypovídá obraz. Osamělost Mušky je zřejmá od prvních záběrů, je jako němá výčitka podobně jako Marie v Baltazarovi ... Nedivím se, že právě tento film přistál na seznamu 100 nejlepších francouzských filmů.(12.10.2018)