VOD (1)
Obsahy(2)
V jednom z nejobdivovanějších, nejpodmanivějších a nejvlivnějších filmů Roberta Bressona se Michel zdokonaluje ve vybírání kapes nic netušících obyvatel Paříže padesátých let minulého století. Po nevyhnutelném zatčení (a téměř okamžitém propuštění) přemítá o morálce zločinu a vyslovuje nejasné teorie o výjimečných jedincích, kteří stojí nad zákonem. Ztracen v jiném světě odmítá podporu svých přátel, dává přednost kapesním krádežím a připravuje se na krutý střet se společností, do které nedokáže zapadnout. (Cinemax)
(více)Videa (2)
Recenze (63)
Jakkoli se tomu Bressonův oproštěný styl vzpírá, film je nasycen napětím a v závěrečné scéně dokáže z předchozího chladu vykřesat velmi působivou emoci. Přeci jen jde o jeho umírněnější dílo, dá se říct, že až dokonce divácky atraktivní, i když se hlavní postava vzpírá identifikaci, jakkoli jde o subjektivní zpověď. Možná i proto filmu schází něco ze síly Baltazara nebo Johanky - daleko nekompromisnějších snímků, které mají tendenci trhat city správně naladěných diváků na kusy. ()
Už jsem Bressona zřejmě prokoukla. On si vzal jednoduše za cíl, že vycucá z diváka všechny jeho možné i nemožné pocity a nechá jeho intelekt, pokud náhodou nějaký vlastní, v klidu podřimovat. V Kapsáři si dal záležet, abychom co nejlépe na vlastní kůži pocítili izolaci a napjatou atmosféru při vykonávání zlodějského řemesla a nerozumovali nad morální či lépe nemorální stránkou této aktivity. Nutno podotknout, že choreografie baletících ruček chmatalek byla vskutku mistrovská. ()
Bressona mám rád díky pro jeho cit k filmařině, ale po stránce obsahu bych od tak slavného jména čekal víc. Stejně jako u Deníku vesnického faráře mi zde vadil zbytečný počet voiceoverů, které v pár případech zbytečně popisují situaci zřejmou jen z obrazu. Vůbec obecně bych byl radši, kdyby Bresson víc vyprávěl obrazem, protože třeba u A co dále, Baltazare se mu to povedlo. Jinak už snad nemám Kapsáři moc co vyčítat - hlavní postava je představena dobře, děj je veden obstojně, stopáž je dostatečná, filmařská stránka precizní (hlavně mě fascinovaly všechny ty detailní záběry kapsářských loupeží, ty jsou natočené skutečně perfektně) a má to i silný závěr (a jsem rád, že to neskončilo tak, jak jsem celou dobu čekal). Takže po tom velkém zklamání z Peněz mě Bresson celkem potěšil. Snad i jeho ostatní filmy jsou aspoň na takové úrovni. 4* ()
Až na to, že protagonista se nachytal na nejhloupější léčku, jakou si umím představit, je to samozřejmě skvělý film o člověku ztraceném ve světě, který mu nemá co nabídnout a kterému (na rozdíl od vlastního přesvědčení) nemá co nabídnout on sám. Tedy až do konce - ten považuju za jeden z nejvkusnějších happy endů (pokud ho tak lze vnímat - já myslím, že jo). ()
Jediné, v co věřil, byl Bůh. Celé tři minuty. Už nevěří. Nevěří, že by někoho zajímal, že by ho kdokoli bral v potaz. Proto krade. Teprve když rukou, jakoby nezávislou na zbytku těla, šátrá v cizích kapsách, cítí se být součástí nevšímavého okolního světa. Někam patří, něco dělá. Žije… ve stejné zmechanizované náhražce života jako všichni ostatní. Stejně jako v případě předcházejícího K smrti odsouzený uprchl, si také tentokrát lze představit, jak by v Hollywoodu z obdobné zápletky vysoustružili napínavý thriller. Bresson volí opačnou cestu. Naprosté oddramatizování, eliptické vyprávění. Nezájem o akci, která je záměrně nepřehledná a natočená bez vzruchu. Jako i zbytek filmu. Komentář, odůvodněný tentokrát Michelovým dopisem, se nabízí jako nejpohodlnější pojítko s hrdinovými duševními pochody. V zásadě se z něj ale nedovídáme víc, než kolik sami vidíme. Kapsář není zrovna přístupný film (což o něm platí ještě víc než o Deníku venkovského faráře a K smrti odsouzeném), tím víc vás však nutí pod povrch proniknout. Stojí to už jen za ten pocit, že jste se přiblížili. 75% Zajímavé komentáře: Anderton, Jester_X ()
Galerie (21)
Zajímavosti (5)
- Michel (Martin LaSalle) studuje knihu „Princ kapsářů“ (1930), biografii irského kapsáře George Barringtona, kterou napsal Richard S. Lambert. (sator)
- Gentleman v roli kolemjdoucího se objeví na scéně v blízkosti hlavního aktéra celkem třikrát. Nejprve v čase 00:13:55, kde je po pravici Michela (Martin LaSalle) v plném metru, posléze jej můžeme spatřit v čase 00:16:54 v popředí při vstupu na perón metra a nakonec v čase 01:00:41 na vlakovém nádraží, kde prochází opět po pravé straně kolem Michela. (Arnyfe)
- Režisér Robert Bresson sa snažil filmom vylíčil prostredie a optiku postavenia zlodeja v spoločnosti a ako vníma okolitý svet práve jeho očami. (MikO_NR_1909)
Reklama