The Class of 92

Kluci, kteří psali novodobou historii United, jsou v tomto dokumentu ukázáni jako normální týpci, pro které byl fotbal vše a fotbal = Manchester United. Jména jako Beckham, Giggs, bratři Nevillovi, Butt nebo Scholes jsou navždy zapsány zlatým písmem a to nejen za to, že dovedli tento velkoklub zpátky tam, kam patří, ale i díky tomu, že jsou jakýmsi předobrazem transformace fotbalu v popkulturní záležitost, kdy už se ani zdaleka nejedná jen o sport. Fotbal se i díky nim stal životním stylem, kdy se v této (pro mě nelepší) fotbalové době přelilo centrum dění z rivalského Liverpoolu právě do města Manchester. Ale hlavně jsou to borci, co mě přivedli k tomuto výjimečnému klubu. "Radši bych umřel, jen abych nezavinil tu penaltu. United, to pro nás znamenalo všechno." (Phil Neville po vyhraném zápase v FA cupu proti Arsenalu). "Mám manželku, děti, ale tihle kluci, doba strávená s nimi, to jsou ty nejkrásnější roky v mém životě." (David Beckham). (31.08.2014)

To je tak, když se sejde parta chlapáků, kteří se rozhodnou zavzpomínat na nejlepší léta svýho života a vlastně takový málo stačí k tomu, aby se dojal jak divák, tak i sami aktéři. K tomu se přidají dobový záběry a i když tu atmosféru nikdy ani z poloviny film vystihnout nedokáže, tak ten kus historie bude stále žít a jak sami říkali, je ne moc zrovna pravděpodobný, že skupinka kluků, co se znaj od i od dvanácti spolu někdy něco takovýho zažijí. Z jedné recenze: "The Class of 92, a documentary about a group of Manchester United players, is probably the greatest film about male friendship since Stand by Me." Možná na tom něco bude... (16.01.2015)

"S nástupem peněz Romana Abramoviče do Chelsea FC v roce 2003 dominantní postavení Manchesteru United v anglickém fotbale skončilo" ... s nástupem peněz ubylo těchto nádherných příběhů ... skončily ikony a z mančaftů se stávají výkladní skříně omezených miliardářů ... a v tom spatřuji největší význam tohoto dokumentu ... o ztrátě ideálů o vyprázdněnosti současného sportu a o tom jak je sport obrazem dnešní doby … (29.08.2014)

DAVID BECKHAM, NICKY BUTT, RYAN GIGGS, PAUL SCHOLES, PHIL a GARY NEVILLE.......je třeba něco dodávat?? :-) Snad malá vzpomínka na legendární finále LM v 99. Já i můj nej kamoš jsme si vsadili na výhru United každý za pětikilo (v té době to pro nás byly nějaké peníze), uvařili kotel špaget, nachystali víno a šlo se na věc.....v devadesáté minutě stále za stavu 0-1 kamarád zlostně bere lístek a trhá ho na tisíce kousíčků které háže před sebe na zem (abych byl upřímný, já to samé neudělal jen z lenosti, nechtěl se mě hledat v peněžence)....to co následovalo byl nejsilnější fotbalový emoční masakr mého života. Vidět ten jeho něvěřícný výraz a oči jak klouzají z obrazovky na ty lístečky před ním......K NEZAPLACENÍ :-)))) Stejně tak tento brilantní fantastický dokument při jehož sledování mě občas běhal mráz po zádech. (21.10.2014)

Příjemný dokument. Na pět to není, přeci jen mezi námi běhají významnější fotbalisté s pestřejšími příběhy, ale každopádně tito srdcaři také zaujali. Nejvíc se mi líbil herně i lidsky Scholes. Z památného finále v Camp Nou mne krásně zamrazilo, jak kdyby to bylo včera. Možná to chtělo víc postřehů od dalších fotbalistů. Zidane a Cantona je trochu málo. (13.10.2014)