Kung Fury

"Kde je tank?..." Tento film nejde brať vážne, ale zároveň je to pocta filmom z 80. rokov. Príbeh a postupy tu sú úplne dementné, totálne mimo logiku, ale divák na to pristúpi hneď od úvodu. Jednoducho od začiatku je jasné, že toto tvorcovia nemyslia vážne a divák si to užije tým viac, čím viac toho videl a zažil v 80. rokoch. Filmom zámerne občas prebehnú rušivé zrnité pásy ako kedysi na zničenej VHS, obraz je zámerne zrnitý a hlavný hrdina je ako vystrihnutý z nejakého akčného béčka. Pobavila ma debata o fúzoch medzi dvoma Nemcami, občas preletela vtipná hláška a "Hitler" si opäť zahral vo filme. Jeho filmografia nemá konca...70%. (26.10.2015)

Nehorazne jsem se na tuhle ujetost těšil! Na začátku jsem z některých scén umíral smichy. Hlavně mě nejvíc dostal nasranej hrací automat co všechny fuckoval. Hitler jako zaporak taky dobrý, hackerman a gladiatori, thor.. dobre postavy ale ty přehnaný scénky byli stejně nej. Mrzelo mě ze ta půl hodinka utekla tak rychle. I když ono by to možná omrzelo kdyby to bylo delší na tom konci už jsem se tolik nenasmal. Na amatérský počin ale hodně Supr. (04.06.2015)

Už když David Hasselhoff vydal videoklip ke skladbě True Survivor, jsem si říkal, že tohle prostě bude absolutní brutál. Po vydání jsem neváhal a okamžitě naladil frekvenční vlnu směr nostalgie a absolutní krok zpět. Krok směr zelené plátno, které tady vládne naprosto brutální rukou zákona. Kung Fury je přesně to, co si jen v té nejtajnější myšlence dokážete vysnít, když si vzpomenete na cokoliv akčního, co vzniklo v osmdesátých letech a pod sebou skrývalo cejch USA a Číny. (29.05.2015)

Tak tohle je naprosto boží šílenost! Z Kung Fury přímo čiší osmdesátá léta jak už stylem zpracování, hláškami či použitou muzikou. Ale to už mi asi mělo být jasné v momentu, kdy David Hasselhoff nazpíval promo k tomuto filmu s podtitulem True Survivor. „Fuck you, Kung Fury. Nothing can stop me and my army of death.“ (06.06.2015)

Ačkoliv dle infantilního písemného projevu některých zdejších studovaných horníků usuzuji, že věkový průměr osazenstva této databáze se pohybuje někde kolem plus minus osmi let, tak jsem relativně překvapen, kolik uživatelů dokázalo lingvisticko-informačně-metaanalytickými komentáři typu "úlet jak sviň :D" vytříbeně docenit specifikum zašlých časů. Já bych měl samozřejmě držet hubu a šoupat kozama, poněvadž v osmdesátkách jsem ještě brázdil lagunu ve fotrových koulích a společně s potenciálními právníky, lékaři a kandidáty věd jsem sveřepě krauloval ke světlu na konci močové trubice, abych to nakonec vyhrál a mohl ze mě vyrůst takový genetický výmrdek s podezřelými záhyby v oblasti třetí brady. Takže jsem tak úplně nezažil ta klasická akční béčka typická právě pro osmdesátá léta, na druhou stranu toho opravdu nelituji, mně bohatě stačily devadesátky, které byly stejně prakticky za rohem a i když možná opustily od laser-raptorů a nacistických Vikingů, stále jsem musel na naší dvoutunové CRT Thomsonce tolerovat všechny ty nepřemožitelné badass borečky jako Herkulese, Xenu, Buffy, Strážce vesmíru, Pokémony, Digimony, Málomoney, Semira Gerkhana, Honzu Rosáka, nebo Inspektora Papámkočku, kterého jsem si teď vymyslel, ale zní to natolik debilně, že by se to tenkrát určitě uchytilo. Level bizarnosti se posunul možná trošku do strany, ale šablona zůstala takřka identická, nesmrtelní hrdinové stále sázeli hlášky vystřižené jak z leporela pro mentálně postižené a náznak logiky by v příběhu nenašel ani pošťák Ondra, jenže my to stejně zapáleně žrali a nenechali si ujít ani dvousetpatnáctou reprízu osmapadesátého dílu Wolker, Texas Ranger, a ještě jsme si večer stihli podle rad ptáka Loskutáka uplést z pár PET láhví nějaký ten hezký svetr. Sandberg se s tím popral moc hezky a v rámci fanouškovského projektu se docela vytáhl, přesto tam tu pátou nedám. S ní počkám ještě čtyřicet let, až se vynoří nějaký zapálený fanda do dob za kruté Škromachojc nadvlády, na Kickstarteru vyžebrá dostatečné množství rublů a pak natočí svěží retroparodii na časy, kdy jsme v kinematografii používali takové bizarní nesmysly, jako je třeba Zdeněk Troška. Bude legrace! (31.05.2015)