Chi l'ha vista morire?

Jediné co se dá tomuhle prostinkému giallu přičíst k dobru je občasná fajnová práce se širokoúhlým formátem. Jinak je to příběhová bída, podivně zkratkovité budování napětí, mdlé herecké výkony a hlavně absence pořádných mordů. Pár figurín a atraktivní prostředí s jednou pekelně hot kočkou to v žádném případě nezachrání. (16.04.2007)

Italský giallo film o sérii vražd dětí. Díky skvělé symbióze dobrých záběrů a výborné hudby příznačně postavené na dětských chorálech (Ennio Morricone) tu máme dnes již málo známý, ale vynikající thriller, který se místy - pro důraz na hudební složku - stává až obrazovou operou. Výkon "Bonda" Lazenbyho je spíš mdlý, ale vyrovnává ho osvědčený padouchovský italský herec Adolfo Celi. (13.05.2004)

Sekvence úvodních titulků slibuje víc, než kolik Ladův žlutovzrušoun úhrnem poskytne : proti Benátkám snímaným s citem pro atmosféru a detail a v projevu sympaticky střídmému Lazenbymu (jedinému jednorázovému z filmových Jamesů Bondů) stojí slabiny scénáře, citová nezúčastněnost tvůrců (tedy pokud neslouží společenskokritickému záměru, mně uniknuvšímu) a nakonec i Morriconeho dětský sbor, který mi potřetí už nezněl tak účinně jako poprvé a pošesté mi obracel oči v sloup. Tím nejpozoruhodnějším na "Kdo viděl, jak umřela ?" pro mě nebyl některý z kladů snímku, nýbrž skutečnost, že se hned v několika podrobnostech shoduje s (o rok mladším !) "Teď se nedívej". Nejde o prvky zásadní, a přece... U režiséra Roegovy velikosti mě něco takového zaskočilo. (06.07.2015)

Atmosférický kousek, kde se Franco Serpieri (Lazenby, kterého jsem téměř nepoznal) snaží najít vraha jeho malé dcery Roberty, se odehrává v Benátkách. Ty vytvářejí temnou a skličující kulisu příběhu, protože je v nich buď mlha, prší nebo je noc. Už úvodní scéna v horách má výborné napětí, to se pak opakuje ještě v několika dalších v Itálii. Morriconeho hudba je výborná a vytváří nezapomenutelnou atmosféru - na příklad pohřeb. Dětské sbory jsou zlověstné, když má dojít k násilí, strašidelné, když postavy někdo honí, smutné, pátrá-li kamera po šedivých budovách města, okolo kterých poletují nekonečná holubí hejna. Popravdě trvá téměř celý film, než se podaří Francovi dostat na jasnou stopu vraha, protože si několikrát tipuje nesprávné muže. Lazenby je zde v opačné pozici, než tomu bylo v Bondovi, a tak dostává začasté na frak. Nahota a sex nechybí. Výborná kamera, která některé scény skládá z jednotlivých obrazů tak, jako by to byly střípky mozaiky. Vraždy jsou intenzivní - škrcení či ubodání, obraz mrtvoly uprostřed papoušků má až romantický nádech ( v pravém slova smyslu), možná i dekadentní. Závěr je nervák. Vydařené po všech stránkách. (25.03.2024)

Hudba Ennia Morricone pozvedá některé scény z obyčejných na umělecké, bohužel to ale neplatí pro celý film a je to sakra škoda. Aldo Lado totiž hlavní prvky žánru využívat umí a začátek je více než sympatický. Jenže po skvělém začátku, a sice ve chvíli, kdy začíná vyšetřování vraždy, napětí i zábava povolí a do tempa se již znovu nedostanou. V podstatě tak jako v předchozím (a debutním) filmu La corta notte delle bambole di vetro, ani tímto filmem se Ladovi nepodařilo vytvořit dílo, které by mělo šanci stát se ve svém žánru výjimečným, i když to po určitou dobu vypadá slibně. (12.03.2010)