Skutečná fikce

FIlm ktory zaujme uz len tym, v akej kratkej dobe prebehlo natacanie. Tam vsak prednosti nekoncia. Ako hovori trajler - Fikcia, alebo skutocnost? Nejde ani tak o najdenie odpovede, ako skor o to, akymi prostriedkami je tato otazka polozena. Scena odohravajuca sa na divadelnom podiu, tajomna zena s kamerou, chvilkove zmeny obrazu pri urcitych udalostiach...je naozaj zaujimave ponarat sa do reziserovej predstavy a inventivnych postupov. (8/10) (13.04.2008)

200 minút, desať kamier a jeden muž na ceste za pomstou. Detailná štúdia prirodzenosti ľudského násilia ako reakcie na ponižovanie, lož a odstrkovanie. Kim KiDuk opäť preukázal svoje majstrovstvo keď dokázal takýto zložitý experiment so scenárom-nescenárom pretaviť do filmu, ktorý nenudí ani minútu a umožní divákovi dokonale sa zžiť s antihrdinom filmu a jeho násilnou cestou za odčinením najväčších krívd jeho života. 8/10 (31.03.2006)

Experimentální snímek, na jehož natočení, postačilo Kimovi pouhých (ani se mi nechce věřit) 200 minut dokazuje, jaký velký potenciál tenko Korejec v sobě skrývá. Po rozběhu v magickém divadle se sice jedné o lineární cestu pomsty, přesto je dostatečně působivá a prostor nakonec dostane i emoční scéna v čítárně, která onu zdánlivě předem nalinkovanou útočnickou procházku (v dobrém slova smyslu) mírně narušuje. 80% (25.04.2006)

Wow, tohle bylo natočeno během 200 minut? Četl jsem si tento fakt předtím, než jsem se začal na film dívat, takže jsem očekával něco slabšího. Po dosledování se mi však nechtělo věřit, že se to mohlo povést takto skvěle. Film rozhodně není dokonalý, to vůbec netvrdím, ale je to pozoruhodný a velmi povedený projekt. Navíc se nejedná o žádný nudný film, příběh je sice podivný, ale tak už to prostě u Kima bývá. 7,5/10 (29.07.2007)

Tak tohle byl ten nejkrásnější kladný hrdina ve filmu, co znám. Ale mnohem větší strach mám ze sebe. Je normální, že jsem se při každé vraždě křenil od ucha k uchu a radostí jsem skákal ze židle? Se mnou nebude něco v pořádku. Já mám ohromnou úctu k životu (a nedělám v tom rozdíl mezi člověkem a jakýmkoliv jiným živočichem (k rostlinám, pravda, ještě tak vřelý vztah nemám)), ale tyhle brutální záležitosti ve mně vyvolávají neskutečný pocit radosti a zadostiučinění, ačkoliv v normálním životě si při chůzi dávám sakra pozor, abych náhodou nezašlápl nějakého roztomilého mravenečka. Snad to tedy v těchto mantinelech ještě chvíli udržím :-). Ovšem nutno podotknouti, že brutální styl pana režiséra se velmi rychle přejí a stává se po několika filmech extrémně otravným. (06.07.2006)