Nekromantik 2

Nekromanitk 2 přinesl přes snahu nic neočekávat určité zklamání. Naubuzení z prvního dílu, oživené úvodní opakovací scénou v titulcích bylo ještě určitou část filmu povzbuzováno, ale film začal pomalu působit až příliš normálně a všedně, na čemž má jistě zásadní podíl už jistá profesionálnost po stránce technické. Prostě už tam nebyl ten pocit, že se sešlo pár kamarádů a natočili si na lepší domácí kameru romantický eroťák s mrtvolou. Scény které za to opravdu stály (například "porcování"), byly proloženy příliš dlouhými hluchými pasážemi. Po hodině a půl jsem byl rozhodnut nasázet tam slabé dvě hvězdy, ale Jörg i tentokrát v posledních několika minutách dokázal vnést tolika invence, že třetí hvězda se stala nezbytnou. (20.01.2010)

Stejně bezvýznamné a trapné, jako první díl, akorát mrtvola tady je v menším stádiu rozkladu. Opět zajímavé asi jenom pro ty, co maj rádi kozy, mrtvoly a porcovany lachtany. Nic jinyho v tom nevidím. Akorát, stejně jako v předchozím, to použití romantické hudby z toho mohlo udělat něco jako art, ale na mě to teda nepůsobí. Chch a zas ten závěr, to sem se musel chlámat... (27.09.2015)

Člověk má někdy chuť si tak sednout a dát si něco pěkného, něco romantického, něco nekromantického. No a tak si pustí Nekromantika. A jelikož jedničku viděl vícekrát, pustí si dvojku. A ta dvojka není tak dobrá jako jednička. Co je ale výborné, hudební podkres od starých zámých borců Daktari Lorenze, Johna Boy Waltona, Hermanna Koppa a dalších opět skvěle funguje a svou melancholickou náladou jíž doplňuje vzrušující erotické scény doslova zahřeje na duši. Miluju soundtrack z Nekromantiků a nebojím se je zařadit k té nejlepší filmové hudbě. A co se týče mrtvoly, tak v jedničnce byla lepší, tady byla moc čerstvá. (07.11.2011)

Betty se nemuže vyrovnat se smrtí své životní lásky Roberta a tak se rozhodne s ním žít i po jeho smrti. Pokračování Buttgereitvo undergroundového snímku začíná přesně tam, kde první díl skončil. Jörgova snaha šokovat se opět podařila jen v určité míře, nejvíc si dal záležet na závěrečné scéně, která vážně stojí za to. (24.09.2008)

Čekala jsem od dvojky (přestože je to "dvojka“) asi příliš. Začátek vypadal hodně slibně - v úplně prvních minutách na hřbitově atmosféra opravdu docela připomínala první díl. Ale od doby, co si dívčina toho rozpadajícího se nazelenalého chlapíka "přivedla“ domů, jsem se - zní to skoro až rouhačsky - tak trochu nudila. Našla se samozřejmě i světlá místa, jako například ono porcování ve vaně za zvuků Ave Maria - pobavilo, ale i chytlo za srdéčko, neboť rozřezávat svého milého, byť úplně mrtvého, rozhodně není nic povznášejícího - já bych asi neměla to srdce (nebo žaludek?). A k mrtvole - oproti kostlivci z jedničky sice opravdu vypadá tak trochu gumoidně, ale to je proto, že tahle je "čerstvější“. Hudebně N2 také docela zklamal - nejlepší pasáže jsou většinou motivy z prvního dílu. ... Nakonec zbývá říci už snad jen to, že romantičtější závěr (za něj ta 4.*) jsem nejspíš nikdy neviděla - (nek)romantika až na půdu! (08.03.2006)