Alice Cooper

Dokument je to výborný, přičemž v udělení maximálního počtu hvězdiček mi brání jediná, zato ale podstatná výhrada. Začnu obecněji: V posledních letech se v dokumentu prosazuje trend minimalizovat mluvící hlavy a ponechávat stále větší část výpovědí mimo obraz. Trend jistě chvályhodný, i když ne vždy univerzálně samospasitelný. Portrét Alice Coopera jde do extrému: vypovídající je představený v obraze fotografií a titulkem se jménem, ovšem pouze při prvním vstupu; dál už je na divákovi, jestli si každý konkrétní hlas zapamatuje a při dalších promluvách bude správně identifikovat jeho původce. Dokáže se ale jen podle sluchu divák orientovat v celkem patnácti hlasech? Pokud někdo takový existuje, má můj obdiv. Já rozeznával mužské hlasy od ženských, z těch mužských (kterých je výrazně víc) jsem si podle barvy hlasu, dikce atd. zapamatoval zhruba polovinu, zbytek jsem musel odhadovat podle obsahu v daném kontextu, no a poslední část, což mohlo být možná skoro 20 % výpovědí, pro mě zůstalo původu neznámého... Takže musím znova opakovat: je lepší nejdřív zapojit mozek a zvážit všechna pro a proti, než otrocky používat nějakou metodu vždy a za každých okolností. Tím spíš, že občasný krátký (tři vteřiny by pro připomenutí bohatě stačily) prostřih na vypovídající osobu by vizuální styl ani celkovou atmosféru tohoto filmu určitě nenarušil. -------- V titulcích filmu uvedeno: český i orginální název Super Duper Alice Cooper. (30.09.2020)

Oproti naprosto k ničemu dokumentu God Bless Ozzy Osbourne má Alice Cooper jednu zásadní přidanou hodnotu a to mapování hudebního undergroundu konce šedesátých a začátku sedmdesátých let, ve kterém jsem byl až překvapen, jak nekonvenčně onoho času Alice Cooper zněli, jakkoli se posléze posunuli do primitivního osmdesátkovýho hejá hejá rocku (ale uznávám, že Eighteen je pecka jak hrom). Jenom však ten náhled do období, kdy nejošklivější muži na světě od sebe znuděně odtrhávali ty nejkrásnější děvčata na západ od Mississipi je vlastně dostatečnou satisfakcí za tím sledovat nesvéprávné a nijak zvlášť zajímavé alkoholiky, vykrádající svým matkám šatníky. Samotnej dokument si sám podkopává jakoukoli hodnověrnost strašlivými montážemi fotografií jak, kdyby tvůrci zrovna objevili nějaký nový editovací program a my můžeme jen bádat, jestli se při pořizování fotografie děly ty věci, které vidíme v takovém zmanipulovaném výsledku, nicméně potěší seznání tvůrců, že od '83 roku již přestala být postava Alice Coopera jakkoli zajímavá, ač s úspěchem koncertuje dodnes. Nenápadně tím poodkrývají, že celá osmdesátková hudební bouře byla nejen vizuálně, ale i hudebně totální faleš. Ještě aby už došlo na ty prašivý Queeny. (26.12.2016)

Tahle modla prošla s muzikou spoustu divokých období a dokázala svítit v hippie, punk i metalových éře. Nestála na jednom albu, ani na jednom stylu a pořád se vyvíjela i s tím rizikem, že sem tam šlápne úplně vedle. Kdo ze slavnějších tohle může říct? Bez ohledu na to, že už se téměř patnáct let hrabu v úplně jinačí scéně je Cooper pořád pán, co mě hudebně odchoval a jako takovej si zasloužil lepší dokument, protože materiálu na něj má habaděj. (17.01.2017)

Velkolepé vzdání pocty této rockové legendě v tomto brilantně natočeném životopisném filmu. Ten mapuje takřka celý život Vincenta Furniera, později Alice Coopera, od školních let, založení první kapely Earwigs, jenž se poté přejmenovala na Spiders. Jak moc pro něj znamenal Dalí a Beatles. Jak dopadli v Los Angeles a na prvních svých koncertech, jak jej přijímali puberťáci v kontrastu s rodiči až se z nich staly opravdové hvězdy. Kde bral Alice Cooper inspiraci pro svá divadla na koncertech. To vše je doplněno poutavými 3D fotografiemi ze života členů kapely a vybranými záběry starých filmů - DOKTOR JEKYLL A PAN HYDE (1920) a KABINET DR. CALIGARIHO. [192. hodnocení, 19. komentář, 81%] (03.09.2020)

Sam Dunn sa naučil rozprávať príbehy! Práve to mu často robilo problém v Metal Evolution. Super Duper Alice Cooper je úplne ideálny dokument pre hocikoho, koho zaujíma Alice Cooper, rock, metal, hudba či umenie všeobecne. Alebo pád jedného človeka, ktorý sa príliš vžil do role, ktorú hral na pódiu. Nie je to žiadne šprtanie sa v žánroch a albumoch, ale rozprávanie príbehu jedného výnimočného umelca, ktorý urobil malú revolúciu v hudbe. Pravdaže, ako človek pomaly s PhD. z Cooperológie si ideálny dokument o majstrovi predstavujem ako 20 hodinový rozhovor o každom detaile z každého albumu, v rámci možností je to ale to najlepšie, čo mohlo vzniknúť. Je tu kvantum raritných videí a fotografií a množstvo informácií, ktoré som buď nevedel, alebo o nich maestro zatiaľ veľmi nehovoril. (20.07.2014)