poster

Alice Cooper

  • Kanada

    Super Duper Alice Cooper

Životopisný / Dokumentární / Hudební

Kanada, 2014, 98 min

(další profese)
Nastala chyba při přehrávání videa.
  • Rockerman
    *****

    Další z veteránů a legend, kteří mě doprovázejí mým rockovým životem už od raného mládí. Vždycky jsem tvrdil, že kdo umí hrát, nepotřebuje dělat na pódiu žádné blbosti. Alice Cooper je výjimkou. Jeho hudba je kvalitní a navíc vystoupení je i pastvou pro oči. Viděl jsem ho na živo jen jednou a koncert patří k těm nezapomenutelným. Co se týče jeho excesů s alkoholem a drogami, tak to k rockovým hvězdám tak nějak patří.(30.8.2016)

  • animaxis
    *****

    Myslel jsem si, že Super Duper Alice Cooper bude jen obyčejný dokument, ale je rozhodně něco víc! Spíš než dokument mi připomínal nějaký druh životopisného filmu. Alice Cooper je prostě úžasný člověk a jeho hudba je podle mě čím dál lepší a lepší. Styl tohoto "dokumentu" se mi moc líbil. Dost mi i připomínal biografii. Jediné co mi na něm vadilo bylo to, že možná mohl být ještě delší a ukázal Alice až tak do roku 2011, ale moc velká vada to není. Jeden z nejlepších dokumentů, co jsem viděl. Akorát by mě zajímalo jak by to vypadalo, kdyby Tim Burton natočil o Alici životopisný film...(9.1.2015)

  • liquido26
    *****

    Alice Cooper je můj nejoblíbenější zpěvák a umělec vůbec. Četl jsem jeho autobiografii, takže tento dokument mi nepřinesl úplně velké množství nových informací, ale bylo skvělé si k tomu o čem jsem četl, přiřadit i barevné obrázky. Dokument využívá kromě faktických záběrů z koncertů, rozhovorů a dokumentů také rozpohybované, animované fotografie, takže nedostatek vizuálního materiálu pro 50. a 60. léta vůbec nevadí. Celá mozaika je doplněna i o ilustrační záběry ze starých filmů - hlavně Dr. Jekyll a Mr. Hyde, Kabinet Dr. Caligariho a nebo staré universalovské horory.(2.11.2016)

  • Othello
    ***

    Oproti naprosto k ničemu dokumentu God Bless Ozzy Osbourne má Alice Cooper jednu zásadní přidanou hodnotu a to mapování hudebního undergroundu konce šedesátých a začátku sedmdesátých let, ve kterém jsem byl až překvapen, jak nekonvenčně onoho času Alice Cooper zněli, jakkoli se posléze posunuli do primitivního osmdesátkovýho hejá hejá rocku (ale uznávám, že Eighteen je pecka jak hrom). Jenom však ten náhled do období, kdy nejošklivější muži na světě od sebe znuděně odtrhávali ty nejkrásnější děvčata na západ od Mississipi je vlastně dostatečnou satisfakcí za tím sledovat nesvéprávné a nijak zvlášť zajímavé alkoholiky, vykrádající svým matkám šatníky. Samotnej dokument si sám podkopává jakoukoli hodnověrnost strašlivými montážemi fotografií jak, kdyby tvůrci zrovna objevili nějaký nový editovací program a my můžeme jen bádat, jestli se při pořizování fotografie děly ty věci, které vidíme v takovém zmanipulovaném výsledku, nicméně potěší seznání tvůrců, že od '83 roku již přestala být postava Alice Coopera jakkoli zajímavá, ač s úspěchem koncertuje dodnes. Nenápadně tím poodkrývají, že celá osmdesátková hudební bouře byla nejen vizuálně, ale i hudebně totální faleš. Ještě aby už došlo na ty prašivý Queeny.(26.12.2016)

  • Peabody
    ***

    Dal bych klidně více, je to kus mého mládí, ale nezbytné polepšení se a návrat k Bohu a rodiče modlící se za syna, který dostane opět šanci od Boha který jej miluje jako všechny. NO to chápu, že americký divák miluje, ale já se bez toho obejdu. . Vincent Fournier je jinak zajímavý dokument, připomenutí pradávných GTO je půvabné, hudební ukázky slušné, Schools Out a Billion DOllar Babies asi nejlepší co nahrál. Škoda, ž elUcerna byl ana premiéře ani ne poloprázdná, špatné to není a jak říkám bez té ideologie bych dal4.(4.9.2016)