Muž, který zabil Dona Quijota

Surrealistické podobenství o světě, touhách, přátelství, hodnotách a vytrvalosti. Tělo může zemřít, ale duch Dona Quijota bude žít napořád. Z držky ve Star Wars se vyklubal výborný herec, nu a J. Pryce se pro roli rytíře snad narodil. Oku lahodící kamera snímá film pro snílky, časové a fantaskní roviny se prolínají, ale na závěr se všechny nitky seběhnou k jednomu cíli. Je dobře, že tento plod nakonec dozrál. Gilliam mě rozhodně nezklamal! Pravé není nic, ale lidské hodnoty zlatem nevyvážíš. Těšil jsem se, že budu v kině sám, nakonec dorazili ještě další čtyři. Vytrvali jsme po vzoru rytířů až do konce, za což jsme byli, tedy já určitě, bohatě odměněni. Artový snímek pro okrajové publikum. Diváci toužící po polopatických snímcích nechť si vyhlédnou něco jiného, jinak budou zbytečně zklamáni. (13.07.2018)

Možná se vyplatilo mít nulové očekávání, jelikož mě celé to tragikomické production hell tohoto snímku sotva štrejchlo. Vychutnal jsem tak dosyta audiovizuál, svěží nápady i dobré herecké výkony (Adam Driver je už téměř definitivně můj nejoblíbenější herec třicátník), aniž bych čekal magnum opus. Zároveň ale někdy  vládla snímku i jistá rozháranost, nekonzistence, neučesanost, nedejbože jakási tvůrčí bezradnost o směřování snímku, což si lze zpětně vzhledem k produkci vysvětlit. To vše se však v unikátním závěru povedlo dle mého zažehnat. Pro režiséra to musel být svým způsobem, tedy rozhodně ne doslova, hluboce osobní příběh a stejně tak chápu fascinaci Don Quijotem jako archetypem blázna, kterého však jaksi vykupují jeho nezlomné a v podstatě dobromyslné ideály. (03.04.2022)

Ze začátku jsem se radoval z návratu Terryho Gilliama, jak ho mám rád. Ale nevydrželo to až do konce, takže nejspíš drsná realita a množství kompromisů dostihly i fantazii snílka, který se tento projekt snažil natočit přes čtvrt století. Adam Driver v hlavní roli je ovšem opět naprosto perfektní. Po většinu stopáže výborný film s rozpačitou koncovkou. (08.07.2018)

Tyhle větrné mlýny jsou prosycené osobitým kouzlem, humorem a dobrodružstvím zcela ve stylu Terryho Gilliama. Mám však pocit, že tentokrát se mu to trochu vymklo z rukou. Jednoduše řečeno, forma předčila obsah, což je opravdu škoda. Zvlášť když přípravě filmu věnoval takové úsilí a zjevně šlo z jeho strany o srdeční záležitost. (65%) (30.04.2022)

Ako to už chodí, keď sa na niečo čaká až priveľmi dlho, tak je prijatie takéhoto umeleckého diela skôr rozpačité. Odhliadnuc od kontextu vývinu celého projektu ale aj absolútne nezasvätený divák nemusí chápať, ktorá bije. Gilliam si povedal, že keď už Dona pripravoval tak dlho, tak v ňom bude úplne všetko a či to dve a štvrť hodinová dĺžka možno neunesie, to je jedno. Problémom ale potom je, že pocitová dĺžka je skôr štvorhodinová a po ucelenej prvej hodine môžeme mať právom pocit, že sa to Gilliamovi tak trochu rozpadá pod rukami a nepozná mieru. Dôležitý tretí akt je už nekontrolovateľný a nie jednoducho sledovateľný bordel a na diváka pôsobí ako odskočenie si to vedľajšej kinosály. Ono je už potom jedno, čo je fantázia, čo je retrospektíva, čo tu myslia postavy vážne a čo je len hra. Dojem relatívnej ucelenosti sa ale nakoniec podarí dosiahnuť logickou pointou. Asi jedinou možnou. (05.07.2018)