Célina a Julie si vyjely na lodi

Hmm, tak holky si sice na lodi vyjely, ovšem až v posledních 5 minutách filmu. To, že byly obě nechutně vychrtlé bych ještě zkousla, ale že se občas chovaly jako ty dvě blbé krávy z Chytilové Sedmikrásek už ne. Můj třetí Rivette a velké zklamání. Místo úchvatné podívané mě čekala nuda a neustálé pozorování pomalu ubíhajícího času na hodinách. Škoda... (14.12.2007)

Neni to dokonalý film. Marie-France Pisier vo vedľajšej úlohe miestami prehráva a okolo tretej hodiny film viditeľne stráca tempo (čo záver samozrejme napraví). Ale tá snová atmosféra je neuveriteľná (najviac sa mi paradoxne páčil divadelný výstup Dominique Labourier, čo bola jedna z tých scénok odohrávajúcich sa skoro v reále) a hlavné dve herečky tak bravúrne, až ma občas trochu mrzelo, že to nie je "normálny" film. Úžasne podané výkony, o to viac, že tie repliky sem-tam nedávajú celkom zmysel (vážne len sem-tam, nakoniec je to predsa len krásne premyslené). Inšpirácia Carollom je tu myslím aj priznávaná, ale týmto filmom sa tiež mnoho tvorcov muselo inšpirovať. Minimálne Kauffman a Lynch nech mi nehovoria, že toto nikdy nevideli. 85%, dobrú noc a príjemné surrealistické sny. (25.01.2013)

Jedna hvězda za bombon. Tři nejzbytečnější hodiny francouzské kinematografie. Nudná slepenina prázdných scének. Rivette pouze vykradl Sedmikrásky Věry Chytilové, už jen okatá podobnost zrzka-bruneta je do očí bijící, a přetransformoval je do nudné patlaniny s rádoby uměleckým nádechem. Pro mě naprosto neoslovující snímek. V Sedmikráskách jsem viděla tu cynickou genialitu, ale tady opravdu vůbec nic. (17.02.2012)

Zjevný (a velmi zdařilý) plod yuppie kultury (podobně jako třeba Pink Flamingos, ale mnohem, mnohem ušlechtilejší), nicméně – šlehněte si a jděte si užít do parku, do hospody, kamkoliv. Aluze na intoxikaci se prolínají celým filmem, obě holky si prostě rády dají, ať je to „candy“ anebo „cocktail“. Film má velmi pozvolnou gradaci a časté odkazy na němou éru (úvodní scéna, kdy jedna dívka sleduje druhou, stále tytéž mezititulky). Musím říct, že mě obě nádherné dámy chytly za koule až ve druhé půlce filmu, ale zato docela: něco tak originálního jsem ještě neviděl. Sémiotická hra s postupně doplňovaným puzzle příběhem je úžasný nápad a groteska s oběma husama v jeho kulminaci je výborná zábava. Sedmikrásky po francouzsku. Zajímavé mi na tom všem přišly ještě symetrie – všechno se tu tak nějak děje dvakrát – Julie způsobí rozchod Céliny, Célina způsobí Juliin vyhazov z kabaretu; holky jsou v příběhu z „Domu“ jedna a ta samá ošetřovatelka, začátek a konec jsou taky prolnuty – celé je to hra – ale proč si nehrát, když máme dobré „candies“-)… (24.02.2011)

Považovat Célinu a Julii za art a Rivetta za představitele artové kinematografie, je, podle mě, redukcionismus. Že máme před sebou film natolik zajímavý a kvalitní, není zásluhou nějakého předem zformovaného systému (někdy řekne art a někdo Nová vlna), ale Rivettovy vlastní asertivity, která vždy stála vedle proudu francouzské Nové vlny. ___ Motiv duplikace, který prochází celou gigantickou stopáží, sahá daleko hlouběji, než jen k hrdinkám a všudypřítomným zrcadlům. Duplikace je přítomná v podobě celých scén, aranžování, kostýmů, ale i žánrů. Když trochu znásilním koncepci dělení na kinematografii atrakcí a narativu, zařadil bych Célinu a Julii kamsi mezi - předvádí nezávazné blbnutí, uvědomuje si svou pomíjivost a přítomnost kamery, zároveň vypráví příběh: ne jednou, ale i třikrát, vyplňuje mezery a řeší problém. Být v soukolí těchto dvou náhledů činilo ty tři hodiny maximálně poutavými. (29.06.2012)