poster

K oblakům vzhlížíme

  • anglický

    Into the Clouds We Gaze

    (festivalový název)
  • Česko

    Czechtuning: K oblakům vzhlížíme

    (festivalový název)

Dokumentární

Česko, 2014, 66 min

Režie:

Martin Dušek
(další profese)
Nastala chyba při přehrávání videa.
  • Vančura
    ****

    Podobně jako jsem měl nedávno u dokumentu Amerika pocit, že není ani tak o trampingu, jako o jeho samotném autorovi, zde jsem se až téměř neubránil zklamání z toho, že to není ani tak dokument o tuningu, jako o jednom intelektuálně nekomplikovaném klukovi ze severních Čech (a je samozřejmě opodstatněné se ptát, zda je nosné točit film o někom, kdo se neliší od tisíců jemu podobných lidí z jeho regionu). V tomto smyslu mi tento film tak trochu připomněl časosběrné dokumenty Heleny Třeštíkové o podobných lůzrech, byť tento se odehrává na mnohem kratší časové ploše. Nakonec jsem ale tento film shledal zcela fascinující a strašně mě bavilo na něj koukat (dílem i proto, že se sám strašně zajímám o auta). A nikdy mě nepřestane udivovat, co vede určitý typ lidí k tomu, že do svého života pustí kameru, jejímž prostřednictvím se přede všemi dokonale znemožní, protože pro mě je něco takového prostě nemyslitelné (říkám si to u všech pořadů typu Prostřeno, Výměna manželek, apod., a říkal jsem si to i zde - co proboha toho kluka přesvědčilo, aby nechal filmaře takto voyeursky nahlédnout do svého života? To skutečně tak postrádá elementární stopy sebereflexe a soudnosti, nebo mu prostě jenom za to něco dali na benzín? Vždyť každého, kdo tenhle film uvidí, musí přece úplně praštit do očí, jak ten kluk marní svůj život, a že takhle se přece žít nedá! Proč to nevidí on sám? Proč lidi jako on lezou do televize, aby se jim všichni ostatní jen smáli? Zmínil jsem, že na mě dokument působil neobyčejně voyeursky - je to kvůli jeho formě: ve filmu zcela chybí jakýkoli autorský komentář v podobě voiceoveru a všichni protagonisté působí dojmem, jako by přítomnost kamery a štábu vůbec neregistrovali, ačkoli jsou často zachyceni ve velmi soukromých okamžicích (jediný moment, kdy hlavní postava dá nějak najevo, že registruje přítomnost kamery, nastane v jedné scéně, kdy předjede auto, v němž sedí kameraman). Musím říct, že mě tenhle typ českých dokumentů hodně baví, a že mě vždy přiměje ke spoustě přemýšlení o současném světě - konkrétně v tomto filmu je velkých témat spousta, a inteligentní člověk si v tom najde hodně látky k reflexi (která paradoxně tak chybí hlavní postavě - pod svícnem bývá největší tma). Výborný dokument, který budu z hlavy dostávat hodně dlouho. I když určité výhrady bych si k fimu našel - přes všechnu tu zdánlivou nezaujatost dokumentu považuji za téměř jisté, že se Dušek svému hrdinovi vysmívá (už jenom samotný titul filmu, odkazující na 2 scény, v nichž postavy sledují ubohoučký ohňostroj na tuningovém srazu, je výsměchem přímo prostoupený - a sice tím archaizujícím přehozením slovesa za předmět, což vyvolává zesměšňující dojem, ne nepodobný veršům Jana Nerudy o žabách pozorujících noční oblohu, kdy nás rozesmívá kontrast mezi vznešeností formy a banálností cituace - na tomtéž je postaveno i Vančurovo Rozmarné léto) - nějak ve smyslu vzdělaného a dobře situovaného Pražáka, který posměšně ukazuje na lidi, co mají hluboko do kapsy a žijí v bezútěšném světě paneláků, mizerně placené práce a nulových perspektiv, komentujíc je slovy "Jen se podívejte na ty prosťáčky, jak málo jim stačí ke štěstí! Vietnamské gelovky, pašovaná cíga, rozpadlý Escort, pár rachejtlí na nebi - jak uboze jejich radosti kontrastují s těmi mými! To podle mě není úplně fér). P.S. Po dnešku si na lidi s účkem na espézetce dávám ještě většího majzla.(31.10.2015)

  • Djoker
    ****

    Dokonalá prezentace ztracené generace a jejího absurdního přežívání. Jsem rád, že mohu být její součástí. Dušek nepotřebuje klást otázky, a přesto něco sděluje v každém vymazleném záběru. Některé situace byly tak ujeté, že jsem nevěřil v jejich autenticitu. Klobou dolů a prosím přidat. Zrcadlo je potřeba a navíc se mi zdá, že to směřování do prdele nikdo moc vážně nebere.(16.11.2015)

  • Radko
    ****

    Podaktoré komentáre pripomínajú skôr výčitky mamy hlavnej ženskej hrdinky (mladej slečny) z českého filmu Samotári, keď zúfalo dcére nadáva: "Pozri sa na seba, aký život to žiješ. Vy tie životy ani nežijete, vy ich krájate!" Pritom Ráďovi sa dá čosi aj závidieť. Robiť bohvieako nemusí, má to na háku. Prácu, čo zoženie, je tak otravná, že po chvíli ju končí (a je jedno z koho strany). Jeho by bavilo jazdiť s vozíkom, a ak ho k takému nepustia, tak prácu, čo mu nevonia opúšťa. Auto s fosforekujúcim vnútrom mu ako hlavné hobby ostáva. A ešte navrch si vždy dokáže doň posadiť nejakú pipku. Chlast, cigy, tráva a opekance na gril sa nejako vyšašia vždy. Byt má. Aj počítač a model autíčka k tomu. Keď nemá peniaze, pomôže maminka. Vypatlaný úplne nebude, veď raz skončil so svojim dielom na 3-4. mieste. Iste intelektuál to nie je, ani filmový vedec, ale prečo druhých vždy pomeriavať len sebou samým? Zvlášť, ak výsledný efekt týchto koníčkov je cca rovnaký? Možno to nie je nejaký dlhodobý koncept, ale v kraji s mizernými ponukami práce, rasovým napätím a sociálnymi problémami to znie ako celkom fajný úlet od týchto skutočností. A spoločnosť, pokiaľ by bola skutočne slobodná, by Ráďovi platila 1000 eúr mesačne, nech si vytuninguje auto konečne tými spojlermi a čím chce. Pretože koncept - lúzer bez riadnej práce - len udržiava status quo. A také to, čo možno plánoval aj režisér, že buhahaha zasmejme sa mu. Na druhej strane, režijne to vyriešil veľmi dobre. Poznámka: Súčasný stav, kedy ľudia podliehajú heslu: "Kto nepracuje, nech neje (tu: nech netunuje)", zase tak úplne pohodový nie je. Opäť navlieka do chomútu otročiny. A objavuje sa to už v oficiálnom texte k filmu: "jeho dny bezcílně plynou". Čo je to za fakovinu? Koho dni plynú cielene? Je opravovanie auta a zháňanie práce a trávenie dňa s frajerkou bezcieľne plynutie dňa? Aha. A čo je to v opozícii k tomu to "cielené plynutie dňa"? Je to pozeranie piatich filmov za deň? Zarobenie 200 evri za hodinu? Áno? Tak fajn. Už tuším, čo je to cielene plynúť dňami.(10.11.2015)

  • evanka
    **

    Sledujeme všední život Rádi a jeho nejbližších lidí z okolí. Martin Dušek zvolil metodu pouhého pozorování a nijak do dokumentu nevystupuje nebo do něj jinak nezasahuje. Vystihl některé momenty, které jsou přesným obrazem některých dnešních společenských/lidských problémů - nezaměstnanost, povrchnost, prázdnota, osamělost apod. Ráďův bezcílný život, jehož středobodem je jeho auto, absence nějakých vyšších ambic a snahy..tragikomická podívaná.(12.1.2015)

  • ORIN
    ****

    Jako by snad statická kamera o postavách dokumentu a přeneseně o celé generaci něco naznačovala. Ráďa je looser, který miluje svoje auto, ale nemiluje nic jiného. Nemá stálou práci, ale aby se neřeklo, snaží se hledat novou, občas vymění přítelkyni, všude jezdí autem a nechybí na jediném tuningovém srazu. Prohraje v soutěži, podívá se na ohňostroj a jede ve svém epesním, podsvíceném Fordu domů. A tento vzorec se opakuje, nejspíše už několik let. A tak se jednou Ráďa může probudit, bude mu padesát, bude nasranej sedět na nesplacené pohovce v pronajatém bytě zrovna v momentě, kdy ho opouští družka s nechtěným potomkem a na dveře mu klepe exekutor chystající se mu zabavit starého, ale stále dobře vypadajícího Forda. A v ten moment si to Ráďa možná uvědomí, možná taky ne. Realita Ústeckého kraje zachycena na jedničku.(6.8.2015)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace