K oblakům vzhlížíme

Zacyklený život na čtyřech kolech. Stejně jako tvůrcům dokumentů Lovu zdar! a Danielův svět stačila i Duškovi z větší části nehybná kamera a trpělivost při čekání na momenty, které vystihnou gró zkoumané problematiky. Za hlavní klad K oblakům vzhlížíme považuji schopnost filmu vykročit za portrét jednotlivce a skrze kontext, v němž Ráďa žije, postihnout nejzávažnější problémy dnešního Česka - extremistické nálady, nezaměstnanost, infantilitu společnosti. Jak postupně vychází najevo, auto je tím jediným, co protagonistovi dokumentu propůjčuje – jakkoli pochybný – status dospělého člověka, a paradoxně zároveň tím, co z něj dělá nevyzrálého hračičku a brání mu ve skutečném rozletu. Částečně kvůli své fanatické oddanosti tuningu si nedokáže udržet ani práci, ani přítelkyni. Opakování týchž chyb reflektuje cyklická dramaturgie filmu, která svou záměrnou monotónností (přenesenou techno hudbou a dialogy stáčejícími se zas a znovu k tématu motorových vozidel i do zvukové stopy) působivě vystihuje vyprázdněnost Ráďovy existence. Dvakrát vidíme velmi podobně vystavěnou návštěvu tuningového srazu, pokaždé s jinou přítelkyní, ale vždy se stejně neuspokojivým výsledkem a stejně falešně chlácholivým vzhlédnutím k nebesům (k nimž kamera jindy vzhlíží i nezávisle na sociálních hercích). K pocitu existenční otupělosti přispívá zaměnitelnost „zatuhlých“ záběrových kompozic, v nichž často vidíme z většího odstupu izolovaně stojící/sedící figuru, zatímco prázdný okolní prostor vyplňuje trapné a zároveň smutné ticho. Kdykoli to je možné, nechybí v záběru ústřední referenční bod – automobil. I kdyby měl být jenom plastový nebo jezdit na elektřinu (autodrom). Samozřejmě se můžeme jenom škodolibě bavit Ráďovým looserstvím a jeho tragikomickým nedostatkem sebereflexe, byla by ale škoda ignorovat všechny ostatní roviny, které film nabízí. 80% (05.11.2014)

Sledujeme všední život Rádi a jeho nejbližších lidí z okolí. Martin Dušek zvolil metodu pouhého pozorování a nijak do dokumentu nevystupuje nebo do něj jinak nezasahuje. Vystihl některé momenty, které jsou přesným obrazem některých dnešních společenských/lidských problémů - nezaměstnanost, povrchnost, prázdnota, osamělost apod. Ráďův bezcílný život, jehož středobodem je jeho auto, absence nějakých vyšších ambic a snahy..tragikomická podívaná. (12.01.2015)

Dokument o fanouškovi tuningu jako sociální studie buranství. Síla tohodle podivného dokumentu je jednoznačně především v zacyklené bezcílnosti, která je cítit snad na každém kroku a v každém prostředí, které se na plátně objeví. Otázkou zůstává, jestli sledování xenofobního chudáka, který vyplňuje svůj život hrabáním se v motoru, je dostatečně nosné téma pro hodinový dokument. 6/10 (09.11.2014)

Ráďa sice má auto, které sotva drží pohromadě, ale je to střed jeho života. Proč ne, ostatně každý jsme nějak třísklej. Sice jsem na to koukal jako na zprávu z jiné planety (auto nemám, techno hudbu neposlouchám), ale zřejmě to nebude tak vzdálená lokalita. Některé postavy mi připadaly, že se nepříliš úspěšně před kamerou snaží hrát samy sebe. (02.09.2015)

Nejdepresivnější dokument roku? Je opravdu smutné co přesně Martin Dušek zdokumentoval - neutěšený život v severních Čechách a bezcílné bloumání životem mladé generace. Tuningový úpadek je už jenom okrajový rámeček na velkém plátně. Safra, jestli tohle dělá se společností F&F série, tak vidle a pochodně na partu kolem Vina Diesela. ☺ Z technického hlediska bych potřeboval asi více, mám raději aktivnější přístup než "fly on the wall" pohled, ale byl jsem překvapen jak moc vyspělým a smysluplným dokumentem K oblakům vzhlížíme je. Na Duška a jeho další dokumentární počin si teď počíhám. 85 % (23.11.2015)