Reklama

Reklama

V žáru slunce

  • Brazílie Abril Despedaçado (více)

Obsahy(1)

Krev se prý dá smýt pouze krví… Režisér a scenárista Walter Salles se stal nejlepší devizou brazilské kinematografie na přelomu tisíciletí. Velkého mezinárodního uznání se dostalo především jeho Hlavnímu nádraží z roku 1998, z dalších uveďme např. filmy Motocyklové deníky (2004), road movie o mladém Che Guevarovi, či adaptaci stěžejní knihy beatnické generace Na cestě (2012). Snímek Pod spalujícím sluncem natočil Salles v roce 2001 podle vlastního scénáře (a podle románu Ismaila Kadarého, odehrávajícího se ovšem v Albánii). Na nehostinném brazilském venkově na počátku 20. století, v izolaci od světa, přežívají dvě farmářské rodiny, které spojuje kromě dřiny jediné – generace přetrvávající krevní msta. Letitý boj o půdu si pravidelně vybírá svou nesmyslnou daň: oko za oko, syn za syna. Teď je řada na Tonhovi, kterému se však čekat na smrt vůbec nechce. Ve svých dvaceti zná ze života a světa jen každodenní, každoroční otročinu a cestu se surovým cukrem do města ke kupci. Navíc jej i jeho malého bratra ovlivní setkání s potulnými umělci, zejména s krásnou Clarou, která – i když už projela kus světa – má s Tonhem podobný osud: i ona je nucena dodržovat stanovený řád, šlapat v kruhu, podobně jako dobytek u lisu na farmě Tonhova otce... Sugestivní film, jehož tragický a současně osvobozující příběh umocňuje výtvarná kamera (Walter Carvalho, mnohokrát oceněný – včetně zmíněného Sallesova filmu Hlavní nádraží) a herecké výkony (především pak malého představitele Tonhova bratra). Nominován a oceněn na řadě filmových festivalů (Havana, Benátky…) (Česká televize)

(více)

Recenze (63)

Matty 

všechny recenze uživatele

Velmi působivé brazilské filmové překvapení. Sice přesycené samoúčelně krásnými obrázky, ale vyprávějící o věcech nadmíru bolestivých a pouhýma očima nespatřitelných. Jen po proniknutí k podstatě věci můžete pochopit, proč je nejsmutnější scénou ta, ve které se všichni upřímně smějí. 85% Zajímavé komentáře: Eodeon, genetique, hell_boy ()

slunicko2 

všechny recenze uživatele

Depka s působivým vizuálem. 1) V prvním plánu vyprávějí autoři jeden konkrétní příběh krevní msty zasazený do Brazílie na počátku 20. století. Ovšem nenechme se mýlit. Autorem knižní předlohy z roku 1978 je albánský spisovatel Ismail Kadare a pojednává o zvycích v severní části země. V této souvislosti mě zaujala pravidla pomsty a vzájemná komunikace mezi rodinami._____ 2) Ve druhém plánu jde o podobenství na téma: Jak překonat omezenost ducha a rozhledu._____ 3) Coelhovská atmosféra vytváří téměř snový pohádkový svět. Je to ovšem pohádka hořká._____ 4) Závěrečné vykoupení mě překvapilo a dojalo._____ 5) Mezinárodní koprodukce dodala snímku peníze a nadhled, brazilská polopouštní pobřežní krajina (dost netypická pro tuto zemi, řekl bych) zase vizuálně zajímavé prostředí._____ 6) 26letý Rodrigo Santoro (starší syn Tonho) se po domácích úspěších přemístil do USA, kde pokračuje ve své úspěšné kariéře herce a modela._____ Zaujal mě i 12letý Ravi Ramos Lacerda (mladší syn Pacu). ()

Reklama

Jossie 

všechny recenze uživatele

Ačkoliv děj filmu ubíhá velice pomalu a líně (asi jako v Brazílii v žáru slunce), není nudný a poměrně rychle uplyne. Příběh o rodinné cti a podivné tradici, při které otcové raději obětují životy vlastních synů, než aby ji porušili, o mrtvých, kteří i po smrti ovlivňují živé a o malém chlapci, který je jako světýlko naděje v tomhle podivném světě. 3,5* ()

MIMIC 

všechny recenze uživatele

Film, ktorý naučí, že kniha sa má čítať hlavou dole. Je to veľa či málo? Ako pre koho, každopádne pre mňa je to po dlhšom čase omračujúci, čistokrvný kinematografický skvost. Nepýtajte sa, kde do čerta tí latinoameričania na také úžasné príbehy chodia, pretože predlohou bol román albánskeho (!) spisovateľa Ismaila Kadaré z roku 1980 (reálie boli len prenesené z Albánska do Brazílie). ()

gudaulin 

všechny recenze uživatele

Tak tenhle kousek mě jednoduše dostal - svou kamerou a atmosférou, která ve mě doznívala ještě hodně dlouho. Velmi pomalý film s minimem dialogů, kdy příběh promlouvá obrazy krajiny spalované slunečním žárem, detaily zachycujícími pot na lidské tváři či emocemi, které hrdinům čiší z očí. Mé druhé setkání s Walterem Sallesem po jeho slavném Hlavním nádraží. Ten chlap opravdu umí. Celkový dojem :95 %. Tragický film o neschopnosti vymanit se z nesmyslných tradic a slepé poslušnosti k patriarchovi svého rodu. ()

Galerie (13)

Reklama

Reklama

Časové pásmo bylo změněno