Duch maršála Tita

Ešte ďaleko lepšie než AKO ZAČALA VOJNA NA MOJOM OSTROVE. Vďaka väčšiemu časovému odstupu od ironizovaných udalostí a vysmievaných kultov sa tandem chorvátskych Svěrákovcov (syn režisér a otec scenárista) úplne odtrhol a stvoril geniálnu grotesku, ktorú opäť naplno ocení len znalec juhoslovanských reálií. Vyrovnávanie sa s komunizmom ešte nikdy nebolo také výstižné a zábavné. "Aj noha v prdeli je krok dopredu, ako povedal Mao ce-Tung." (17.09.2016)

Patrně nejlepší komedie vyrovnávající se s fenoménem postkomunismu, jaká dosud byla natočena. Na rozdíl od mnohem známějšího Good bye, Lenin, není založena na jediném dobrém nápadu, ale na celé řadě absurdních, dobře vypointovaných situací a hlášek. Je zaplněna množstvím bizarních postav a postaviček ztvárněných u nás pochopitelně neokoukanými a přitom velmi dobrými herci. Důležitou roli hraje ve snímku hudba se svižnými, typicky balkánskými melodiemi. Humor nemá ten neškodný, přívětivý hřebejkovský rozměr, je mnohem sarkastičtější a jedovatější: "A co hotel, starosto? Ten jsem si privatizoval. A co muzeum? To jsem si taky privatizoval. Přece tu nebude jen tak chátrat. Kupoval jsem levně - to víš, nemám peněz nazbyt." Komedie Vinka Bresana se dá charakterizovat sloganem TO NEJLEPŠÍ Z KAPITALISMU A KOMUNISMU - navíc v sympatickém a originálním balení. Ve druhé polovině filmu sice smršť vtípků a hlášek polevuje, ale stále to stačí na 5 hvězdiček. Celkový dojem 90%. (30.12.2007)

První polovina je famózní,ve druhé už zdá se trochu dochází dech. Agenti Lijan Mulderič a Danica Skulič byli hvězdami filmu. Perlička na závěr: v Brně na festivalu jihoslavanských filmů odmítl přednášející odborník na balkánskou kinematografii promítání tohoto snímku, protože prý znevažuje osobu maršála Tita, a tak jsem si na filmu smlsnul až v TV. Není to samo o sobě výborné nevědomé doporučení se na něj podívat? (17.04.2003)

Celkom fajn som sa pobavil, aj keď vtipy na mŕtvych, či o umieraní sa mi veľmi nepáčia, bol to film s riadnou dávkou čierneho a absurdného humoru. Ten sprievod mi pripomenul jeden posmešný, ktorý býva na Záhorí, kde tie prvomájové pochody parodujú, tiež záver s odchodom Tita a zároveň kultu osobnosti bol pôsobivý, no vo veľkej časti filmu, najmä prvej polovici sa skoro nič dobrého a vtipného nedialo a šmrnc tomu dodala skôr druhá polovica. Nuž ktovie, či by dnes niečo takéto natočili, ale v roku 1999 sa to od Chorvátov dalo čakať a celkom dobre im to aj miestami išlo. (05.07.2013)

Ještě v roce 1998, osmnáct let po jeho smrti, obchází Chorvatskem až příliš živý duch maršála Tita. Podobně jako v Brešanově filmu Jak začala válka na mém ostrově je i Duch maršála Tita absurdní komedií o izolovaném ostrově, na kterém se skupinka lidí rozhodla za žádnou cenu nevzdat se svých zažitých, ale také přežitých hodnot. (25.05.2008)