Cosplay (E04)

Za socializmu chaty, záhradky a domácke majstrovanie. Za kapitalizmu sú nehnuteľnosti drahé. Naopak - lacné sú audiovizuálne zobrazovacie plochy. Na nich púšťané hry, seriály a filmy zdrojom obdivu. No a keďže chuť podomácky majstrovať v ľuďoch zostala, púšťajú sa mladí do zháňania a vyrábania masiek svojich hrdinov z obrazoviek. Citácia z dokumentu: "Vobjíždím různý Baumaxy a železářství a kutilský krámy a podobný instituce.". (01.04.2015)

Milý vhled do komunity divnolidí, kteří si rádi oblíknou roztodivné kostýmky animovaných postav a jednou za pár měsíců se sejdou a nad šálkem čaje si to všechno pochválí, podělí se o zkušenosti, kouknou na anime a pak se vrátí ke svým životům. Dokumentaristicky zpracované dobře a z osobní zkušenosti můžu říct že i celkem trefné a objektivní. (31.03.2015)

Konečně díl, který bych označila dokonce i slovem dokument, kde bez jakékoliv předchozí znalosti, mi bylo podáno o co tu leží a běží stylem který měl hlavu i patu. Prezentující názory více jedinců, než dvou lidí aplikovaných plošně na celou subkulturu, jedinců kteří i byli schopni vysvětlit, co dělají, proč to dělají, co jim to přináší a navíc jedinců, kteří jsou kreativní, zruční a mají zajímavý koníček a to říkám z pohledu člověka, který na karnevalu byl naposled 4 roky zpátky, kostým si svépomocí sehnal a dotvořil sám, ale rok na něčem takhle makat, abych to někde 10 minut prezentovala na to bych neměla výdrž opravdu klobouk dolů. Konečně díl kde mají lidé něco na hlavě i v hlavě. :) (26.05.2015)

Viděno na předpremiéře v plzeňské Papírně. Tenhle díl mě příjemně překvapil, splňoval víceméně všechno, co jsem od toho čekala, a co se za těch 20 minut dá zvládnout. K viděný je několik cosplayerů, kteří se věnují své postavě (bylo docela fajn, že jsme mohli vidět různé žánry), kteří vysvětlují své osobní motivace pro cosplay i jak to všechno funguje a co to obnáší. (15.03.2015)

Chápu, proč má ze všech dílů Kmenů zrovna tenhle prozatím nejvyšší hodnocení. Není a ani se nesnaží být konfrontační (jakkoli prolog, trefně pointovaný zvoláním „My jsme mutanti!“, naznačuje, že by být mohl). Od cosplayerů si neudržuje kritický odstup, ale jde jim vstříc – příhodně volenou hudbou, zpomalenými záběry, pomalými nájezdy a obletováním kamery okolo postav (stylistické prvky kopírující sebestylizaci cosplayerů na jejich fanouškovských videích) nebo dodatečnými zvukovými efekty se snaží výjevy Darth Vadera před kulturákem nebo Iron Mana na nočním sídlišti zatraktivnit. Přitom by se nabízelo udělat přesný opak – podtrhnout nepatřičnost oživlých produktů amerického a japonského zábavního průmyslu na českých dvorcích. Trvalá infantilita společnosti, která si chce raději hrát než řešit problémy světa dospělých, je zde předkládána jako roztomilý fakt. Proč ne, dalo by se namítnout. Potřebu schovat se před vlastním já pod ručně vyrobenou masku nebo své identity naopak multiplikovat (jak zní druhý zaznamenaný výklad cosplaye), chápu, a sledovat, jak si Joker, Batman a Rorschach hází míčem je mi rozhodně milejší, než poslouchat namachrované rappery nebo přihlížet hovadství skupiny fotbalových „fanoušků“. Od současného českého dokumentu jsem se ale naučil očekávat víc než neškodné konstatování toho, jak se věci mají. (25.03.2015)