Moje noc s Maud

Měl jsem v poslední době štěstí hned na tři filmy s Jean-Louisem Trintignantem z let 1969 až 1970. I když jsem o tomto herci slyšel poprvé až v souvislosti s filmem "Amour", konečně zjišťuji, o jakou legendu se jedná. A je to právě on, kdo dokáže tohle dlouhé konverzační drama oživit a dát mu zajímavý náboj. Jinak by to bylo prostě jen dlouhé povídání, kde se i ty zajímavé myšlenky začnou ztrácet. (08.07.2015)

Keď som pred pár rokmi dopozeral piaty Rohmerov film bol som presvedčený, že ho k piatim hlavným predstaviteľom francúzskej novej vlny zaradili omylom a nemal som chuť pozrieť akýkoľvek jeho ďalší film. Dnes som si pozrel Moju noc s Maud opakovane a s výnimkou kostolného úvodu ma táto konverzačná moralitka celkom zaujala a bez pocitu nudy som ju dopozeral do konca. Asi k tomu prispel mix najrôznejších tém, ktorých sa rozhovory týkali, nejednoznačné a vyvíjajúce sa postoje a samozrejme aj výborné herecké výkony hlavných predstaviteľov. (26.11.2020)

S mistrovskou důkladností a "laskavým" ironickým podtónem tu Rohmer vykresluje nesmyslnost lidského počínání v každodenním soužití. Režisér, jenž často pracoval třeba i s ochotníky, tu doslova nastartoval kariéru Marie-Christine Barrault, hlavního hrdinu si ale netypicky vybral z řad ozkoušeného materiálu. (01.04.2005)

Jestli nějaký mezilidský kontakt dokáže člověku nastavit zrcadlo stejně bezprostředně jako rozhovor s nejlepším přítelem, je to noční dialog se ženou, kterou jsme právě poznali a která pro tyto chvíle zosobní všechna moře světa. S každou pronesenou větou sestupujeme hlouběji a hlouběji do oceánských modří, zelení a černí, a když se včas nevynoříme, utoneme navždycky. V poslední chvíli se ode dna odpoutává i ústřední hrdina Rohmerova filmu, dokonale zahraný Jeanem-Louisem Trintignantem, když se odtrhuje od Maudiných rtů, aby se pak ještě jednou pokusil ztratit rozum tváří v tvář (!) její nahotě, která však již nic nepřislibuje. Když druhého dne stráví noc s dívkou, kterou miluje, sestupuje obezřetněji a zároveň se sám snaží proměnit v Maud, tedy nabídnout půvabnému mládí alespoň svou vlastní mělčinu zkušeného dospělého života. Opatrnost, za níž lze zaslechnout již svatební zvony (které jsou v mimořádně zdařile vyjádřeném znění snímku zastoupeny ranními dětskými hlasy), je však i na straně Françoise. Spontaneita předešlého nočního logu tedy u obou zcela ustupuje praktické divadelnosti – a v této režii probíhá i další – již milenecké (či snoubenecké) sdílení (se) obou, ve snímku zastoupené především odhalováním (a zahalováním) minulosti, které osnuje tragikomickou spleť všech dotčených lidských životů, kterou s jemnou ironií (ne)doslovuje epilog. – Málokdy se mi stává, že pociťuji nutnost bezprostředně shlédnout film podruhé. Nanejvýš se vracím k nějakému gestu, které vtělí nejen celý snímek, ale celý život – ale když musím znovu projít prošlapanou cestou, pak vím, že jsem zabloudil. Jako kolikrát, když se smrákalo a když jsem pospíchal do neznámé vesnice na poslední autobus. Jednou mě tam přivedla cesta mrtvým lesem, běžel jsem asi půl hodiny v kuse a čekal a prochládal v té říjnové Rabyni asi deset minut. Dnes jsem cítil v zádech totéž ticho, a tak jsem nedělní ráno strávil – jako to nejhorší z Jean-Louise – s Maud… (12.04.2020)

Dialogy F. Fabian s J. L. Trintignantem v podání Erica Rohmera - na ty bych se vydržel dívat hodiny - ani ne tak kvůli jejich obsahu, ale hlavně kvůli jejich vizuálnu - úchvatný zážitek. Maximálnímu hodnocení brání závěr s M. Ch. Barrault, který mne příliš neoslovil. Možná kdyby na místě M. Ch. Barrault byla třeba taková Anouk Aimée, ale to už by asi byl úplně jiný film..:) (14.04.2013)