Samba

„MÁM POCIT, ŽE KDYŽ JSEM S VÁMI, TAK MI JE PROSTĚ DOBŘE…“ /// Ne vždycky je trefou do černýho (rasisto!) vsadit na mix komedie a sociální drámy. Nedotknutelní jsou výjimeční. Ve všech směrech. Pravda, i tady Omar mele hadry ostošest, ale jeho nešťastnej vtipálek, kterýmu to dole začne jiskřit s paní z neziskovky, může makat 24 hodin denně a stejně by se mně nezavděčil. Su hold stará osoba a některý předsudky ze mě Orlíkem (nebo Vlajkou… ne vole, vodkaz sem fakt nedám!) nevyženeš. Nakonec u mě vůbec nejde vo TO téma, ale filmově nuděj, zábava žádná a dělaj z toho pořad pro sociální pracovníky a všechny, co chtěj pomáhat (ale ne chránit). Protože takovej ilegální přistěhovalec to nemá lehký. Což bych (jen tak mimochodem) doporučoval pouštět osobám (nejen) v Africe. Ale nakonec to fšechno ty kluku černá dobře dopadne! A to je fajn, páč místa je zde pořád dost! (co z toho je ironie, ať si každej přebere podle svýho vyznání. Howgh!) /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Zrovna jsem připlul. (A se mnou dalších pár set…) 2.) Nemůžu sehnat zaměstnance. Nevím, jestli se dočkám… (Dočkáš!) 3.) Thx za titule „tomu, jenž si přál zůstat v anonymitě“. /// PŘÍBĚH *** HUMOR * AKCE ne NAPĚTÍ * (20.06.2015)

Nakache a Toledano dokáží naprosto dokonale odvyprávět náhodné setkání dvou naprosto odlišných lidí se všedními problémy a spojit dva různé světy do jednoho, tak aby Vám po shlédnutí jejich filmů bylo naprosto dobře. Dokáží to tak perfektně, že stejně tak, jako byli Nedotknutelní, si zamilujete i tento film. Možná je tu jeden problém a to ten, že Samba je možná ještě více aktuální teď, než byla v době vydání v rámci celého světa. V době, kdy jsem tenhle film viděl, totiž celou Evropou probíhala vlna nevolí ohledně utečenců, co se snaží z Blízkého Východu dostat na západ a noviny z toho udělaly poměrně aktuální téma. Aktuálnější o mnoho více, než bylo dříve. A dříve už vlastně bylo aktuální víc než dost, když o tom mluví třeba zrovna tenhle film. Aktuální problémy ale celou řadu lidí sere a tak věřím, že se plno lidí najde i v případě tohodle filmu. Za sebe ale musím říct, že Omar Sy a Tahar Rahim zde předvedli tak dobré herecké výkony, že nešlo jejich utečence nemít nerado. Nakonec nám všem ve výsledku dojde, že veškeré tyhle problémy nejsou o skupinách, jako spíš o lidech. Jenže rozdělit je nejde a nikdy nepůjde a vždy o nich budeme mluvit jako o skupinách. (29.06.2015)

První větší zklamání od dvojice Omar Sy a režiséra Toledano ( Nedotknutelní). Film sice hezky zobrazuje fakt, jak těžké to mají imigranti ve Francii a Omar Sy může být dobrák jak chce, ale bez papíru nikdo nemá slitování. Humoru je zde hodně málo, ale k nudě nedochází. Kdo má chuť na aktuální sociální drama, které je skvěle zahrané a natočené, tak ke zhlédnutí v pohodě. 65% (06.11.2017)

Vy, co radostně očekáváte další neotřelou a neuvěřitelně vtipnou kripliádu typu Nedotknutelní, jako jsem to vyhlížel já, raději místo projekce zazvoňte na souseda a požádejte jej, ať vás pořádně nakope okovanou botou do bránice. Věřte mi, že ta vás jinak tentokrát opravdu bolet nebude a těch pár kopanců vám rozhodně přinese mnohem příjemnější zážitky než tato nudná, otravná a cajdákovitá reklama na negry, dobrá akorát tak k prodloužení pobytového víza Omara Sy. Těm žabožroutům už dočista jeblo, anebo dostali macatý grant od Opočlověka v plísni, aby začali točit klišovité, trapné a až pobuřující imigrační příručky o tom, že k trvalému a bezproblémovému pobytu ve Francii stačí tomu tolik sympatickému černouškovi narazit si nějakou naprosto nešukatelnou, odpornou kobylí tlamu z OvP, co má neodolatelnou chuť na senegalský kabanos. Ve druhé polovině minulého století jim celé to jejich koloniální safari spadlo na hlavu, zvířátka prahla po samostatném výběhu, pohrdla civilizací a milé Francouze vykopala z Afriky od Alžíru až po Madagaskar. O šedesát let, tisíc opičích válek, bídy, genocid a diktatur později však naplnila rčení, že dobré okapi se vracejí, a milá africká fauna opět zatoužila po hřejivé náruči a podpoře civilizace, pročež hromadně migruje zpět pod křídla galského kohouta. Za těch šedesát let, co tam s takovým úsilím platili daně a budovali progresivní divočinu, jsou nyní ještě k tomu všemu rozkošně ovlivněni tím tolik mírumilovným Islámem, jenž se blahoslavenými pustinami vždy šířil rychleji než kapavka doky, no a v Paříži teď hoří předměstí jako naprosto spravedlivý protest všech těch čokoládových Omarů, Ibrahimů, Mohamedů, Abduláhů, Usámů a dalších proti nehumánnímu zacházení. Vůbec se jim nedivím. Se svým vysokošamanským vzděláním a maturitami z pastevectví doufali, že v zemi zaslíbené budou řediteli bank, šéfy firem, právníky, mozkovými chirurgy a jadernými fyziky, a ty kurvy je místo toho nechávají jen zametat ulice a třídit odpadky za minimální mzdu. A nyní se s námi Francouzi v rámci EU strašně touží altruisticky kvótově podělit o všechnu tu neskonalou radost z nových spoluobčanů, bez jakýchkoliv pochyb připravených k bezvadné a všeobecně prospěšné asimilaci. Dost se divím, že majitel ČR, to zkurvené ANO, řekl ne, patrně proto, že zatím má v Agrofertu dostatek minimálně námezdních Vietnamců. Vždyť pár roztomilých mešit a krásných, pokojných nových čtvrtí jako Clichy-sous-Chánov by nám vkusně ozdobilo nejen Prahu! Strašně mi to celé připomínalo klasickou českou bajku „Kterak Dezider Mižigar v Kanadě ke štěstí přišel“, v níž se vyskytuje snad ta nejmýtičtější pohádková postava všech dob, jediná, ve kterou nikdy, ale opravdu nikdy neuvěřím. Jsem v pohodě ochoten připustit existenci polednice, vodníka, bludiček a dokonce i tříhlavé saně, ale tvrdím, že kultivovaný, kulturní, inteligentní a pracovitý cigoš, neparazitující na benevolenci systému, prostě nebývá. Myslím, že takový Islámem zpacifikovaný Džibuťan či Senegalec by obohatil naší společnost stejně hodnotně, proto rozčíleně zvedám prostředníček směrem k jihu a jsem připraven místo na asimilační programy ze svých daní štědře přispět raději na elektrifikaci Středozemního moře. Bude-li pod proudem, bude se mi spát daleko lépe. (16.06.2015)

Francouzskou schopnost jemně zabudovat do svých zábavných filmů vážné sociální téma asi nikdy nepřestanu obdivovat. I tady příběh není typická hihňárna, ale je ti při jeho sledování příjemně, máš úsměv na rtu, ale pak přijde scéna, která připomene, že život umí dávat i facky a pak ten mráček zase odpluje a je fajn, ale jen to dý doby než se zase zatáhne. Je to hrozně šikovně odvyprávěný, filmařský cit je znát v každým záběru a pokud jde o herce, tak ty jsou super úplně všichni, ale Charlotte mě tady byla hrozně sympatická, takový pohodový trdýlko se srdcem na správným místě. Tímto bych chtěl poděkovat uživatelce Aurorka85 a uživateli Claudel, za mimořádně spontální přesun z hospody v Dejvicích na Febiofest na Smíchově, kde každá minut měla svou roli a Aurorce85 ještě spešl díky za výběr filmu a pozvánku navrch. Takhle neplánovaný nálet na kino jsem ještě nikdy neuskutečnil. (22.03.2015)