Kvílení

,,BYLI VYDĚŠENÍ K SMRTI, PROTOŽE SE DOMNÍVALI, ŽE VIDÍ DUCHA. ŘEKL JIM, "PROČ TY POCHYBNOSTI? PODÍVEJTE SE NA MÉ RUCE A NOHY. JSEM TO JÁ SÁM! DOTKNĚTE SE MĚ A PŘESVĚDČTE SE: DUCH PŘECE NEMÁ MASO A KOSTI, JAKO TO VIDÍTE NA MNĚ"...“ /// Případ korejskýho 1. oddělení, ve kterým se mísí žánry a krve je jak z prasete. Je zde hodně hororovejch výjevů a scén, ale jsou degradovány debilitou. Policajti jsou spíš kreténi a neustále maj nasráno v „topánkách“. Není divu, páč za půlku průseru si můžou sami. To se pak „strašidlo“ může snažit, jak chce. Když řádí Ďábel v americkým filmu, většinou vím, co bude následovat. Zato tady dlouho nevím, jestli to vůbec myslej vážně. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Vedle nás se nastěhoval Japonec. 2.) Zjistím, že jen korejskej šaman v sobě může mít víc tekutin, než fekální vůz . 3.) Thx za titule „titulkomat“. /// PŘÍBĚH *** HUMOR ne AKCE * NAPĚTÍ * (22.10.2016)

Uřvaný, ubulený, uječený a nesympatický postavy posílají jinak hodně slušnej mystery thriller o třídu níž (přesně tak tomu bylo u Chasera) + dvě hysterický rituální scény, který dohání k naprostýmu šílenství! Výslednej dobrej dojem udělala finální půlhodina. (05.10.2016)

Od začiatku ma to uhranulo, ale trocha mi vadilo, že niektoré scény a postavy dosahovali temer až komický charakter. Ja a hororové komédie, to nie je vhodná kombinácia. Našťastie, postupne prišli na radu také nazvem to až pekelné scény, že mi nejeden raz nebolo všetko jedno. Super je, že hoci to trvá až dve a pol hodiny, vďaka sympatickým postavám, ťažko prehliadnuteľným (a následne ešte ťažšie zabudnuteľným) scénam a nepredvídateľnému scenáru, to nielenže nie je nuda, ale dokonca som sa pristihol pri tom, že si želám, aby z toho urobili 10-dielny seriál. Špecifická atmosféra zaspatého juhokórejského mestečka v zovretí hôr je zaujímavá. Vyložene ma naštval snáď len moment predčasného prerušenia rituálu, čo je ale na 156-minútový film veľmi dobré skóre. Pravdupovediac je tam toľko tém, motívov, zápletiek a „monštier“, že som sa pýtal, kam to vlastne smeruje a priznám sa, že som to zrejme ani na konci celé nepochopil, ale skvelé je, že ma to netrápilo a bol som rád, že som si užil riadne drsnú hororovú jazdu. Čo je pochvala. Asi. (13.06.2024)

Film mi štýlom pripomenul tvorbu uznávaného Bong Joon-Hona, tvorcu filmov ako Memories of murder alebo The Host, keďže je to taký netradičný žánrový mix kombinujúci zaujímavé typy a neustále meniaci celkovú náladu, takže ma to trochu prekvapilo, keďže tento režisér sa predsa preslávil drsnými surovými thrillermi, toto je niečo úplne iné, ale s týmto samozrejme nemám absolútne žiadny problém, keďže aj tak to zvládol viac, než dobre. Mrzí ma len jedno, ale to je len čisto subjektívna záležitosť, že nemám žiadny vzťah k tématike posadnutých, rituálov, šamanov a podobne. Toto je pre mňa jednoznačne tá najmenej atraktívna oblasť celého hororového žánru a filmy s ňou takmer vždy rovno vynechávam, no to som teraz samozrejme nemohol, keďže ma zaujímalo to juhokórejské originálne pojatie. Tá dĺžka podľa mňa nie je žiadny problém, filmu síce chýba lepšia gradácia a údernosť, to sa možno dostaví až v úplnom závere, dokonca ani tých výnimočných scén tu moc nie je, alebo lepšie povedané, ja som si nenašiel ani jednu, ktorá by ma skutočne dostala, ale aj tak sa na to pozerá viac, než dobre. Dejovo je to zaujímavé a pritom aj celkom nepredvídateľné, zlo vôbec nie je pojaté čiernobielo a tak som si až do konca nebol istý, ktoré z tých javov a postáv sú skutočne záporné. Ako väčšinou v týchto juhokórejských originálnych žánrových kombináciách mi sadlo aj to striedanie atmosféry, keďže sa tu väčšinu času striedajú temné sekvencie, kedy skutočne cítiť, že sa deje niečo nepríjemné s úplne bizardnými, ktoré to skvelo odľahčia a musel som sa nad tou absurditou zasmiať. A práve tieto ma bavili najviac, keď sa na prvý pohľad odohrávalo niečo nepríjemné, ale to podivné pojatie to zmenilo na komédiu. A tak až do konca je na čo pozerať. Ale chcelo by to lepších hercov, prípadne postavy, v polovici filmu sa síce objaví charizmatický Hwang Jung-Min, ale aj ten je len šaman a tie jeho rituály boli také podivné, aj keď musím uznať, že mi tie tance prišli celkom vtipné, Jun Kunimura má zase úplne nejednoznačnú úlohu, takže som bol zvedavý, čo sa z neho vyvinie a poteší aj nadmieru sympatická Chun Woo-Hee, ale tí hlavní hrdinovia boli úplne nevýrazní. No už som si zvykol, že radoví policajti sú v juhokórejskej tvorbe za idiotov, aj keď na ich konaní som sa občas musel zasmiať. Takže celkovo si moc nemôžem sťažovať, na to, že sa The Wailing venuje téme, ktorú moc nemusím ma dokázal upútať po celú dva a pol hodinovú dĺžku, scenár je zaujímavý a réžia kvalitná, len ako som spomínal, chcelo by to lepších hlavných hrdinov a pár nezabudnuteľných scén, ktoré mi tu chýbali, ale aj tak sa mi to páčilo. 73% (14.10.2016)

Já su docela překvapené, že sem u teho neusnúl. Je to takovej těžko hodnotitelnej a težko popsatelnej pelmel žánrů a subžánrů. Začátek je korejskej Kameňák, policajti, jeden trotl vedle druhýho, člověk se u toho i nahlas zasměje, což je docela překvapivý, když se to jmenuje ´Kvílení´. Jenže pak to ztemní, zhutní a střípky, který si myslíte, že skádáte do nějakýho předvídatenýho konce jsou rozdupány jak cigánský hračky a vlastně se člověk nestačí divit, jak dokáže Korea zabrat špónu a vyflusnout spektákl se stopáží Titanicu, kterej je do poslední minuty brutálně nepředvídatelnej a napínavej jak malý gatě až do posledního focení. Za mě krásných kulatých vosumdesát % P.s.: ten rituál je fakt bezvadnej ! (03.07.2017)