Píseň moře

Už Brendan a tajemství Kellsu mě přesvědčil o tom, že Tomm Moore je tvůrce, jehož tvorbu stojí za to sledovat. Je radost vidět film, který umí pracovat s pohádkovými motivy a oslovovat jimi i dospělé, aniž by se musel opírat o berličku popkulturních vtípků. Film, co dokáže chytře spojit irskou mytologii s přítomností, dokáže se vyhnout lacinému sentimentu a přitom vypráví příběhy, které k citovému vydírání přímo vybízí. Bonus pak představuje originální výtvarné zpracování, které se vymyká nejen tomu, co v kresleném filmu prosadil Disney, ale i standardům současných amerických animáků a počítačové grafiky. Za sebe zvedám palec nahoru a snad jen přidám varování: Píseň moře není svým zpracováním příliš vhodná pro malé děti a to nejen proto, že se u nás promítá v originálním znění. Baladický příběh a myšlenková hloubka osloví spíš ty odrostlejší. Celkový dojem: 90 %. (10.04.2015)

Kdo si rád oddychne od neustále hláškujících moderních animáků, tak zde si přijde na své. Krásně odvyprávěný zajímavý pohádkový příběh zacílený na mýty v běžném životě, skvěle vykreslené postavy, jenž probudí i ty nejniternější emoce a naprosto kouzelná hudba. Jednodušší animace vůbec nevadí a naopak navozuje tu správnou atmosféru, která dělá příběh ještě více atraktivnější a pohádkovější. /80%/ (Kino - Prom.) (04.04.2015)

Já si tím svým hodnocením nejsem jistý. On je to pro mě rozpor srdce a rozumu, což se mi u nějakého filmu stalo asi poprvé. Když to budu hodnotit podle srdce, bylo by to asi takhle - zapůsobilo to na mě hodně, animace byla pěkná, příběh mi přišel velmi zajímavý, postavy byly zajímavé všechny, ale sympatie jsem měl především k těm hlavním postavám, tudíž jsem jim v tom dobrodružství fandil a hodně se mi líbilo i to, že zde vlastně není žádná vyloženě zlá postava. A ta scéna, ve které zpívá tulení víla, je naprosto úžasná a opravdu jak z jiného světa. Dal bych bez váhání 5*. A teď rozum - animace ušla, ale v dnešní době, kdy kreslené animáky skoro už nejsou, je to nutné ocenit. Příběh nebyl špatný, akorát na mě byl místy až moc mytologický, ale tak dejme tomu, s tím takový problém nemám. Sympatie k postavám jsem měl, tu taky žádný problém nevidím. Já ho však vidím jinde - a to v tom, že ten film strašně hraje na city tím vysokým počtem dojemných scén a pak taky se snaží dobýt srdce skrze všechnu tu roztomilost - když si vezmu všechny ty tuleně, nebo tu Saoirse, kterou se tvůrci snažili naanimovat co nejroztomileji, ať byla zrovna člověk nebo tuleň. Tohle přesně mi na tom filmu vadí, na diváka to jde přes city a roztomilost. Kdyby to bylo aspoň trochu humoru, ale on tady není. Jinak ten konec je jak z Medvědích bratrů, akorát bez zpívání. A taky tam jsou nelogičnosti - ten malej kluk je evidentně syn té svojí matky, takže by měl být taky z půlky tulení... princ? Vílák zní hrozně. A ten otec, kde se se svojí manželkou seznámil, proč s ním vůbec byla? Kvůli tomu, aby zplodila tulení vílu? Ale co pak ten kluk? I když, dalo by se odvodit, že se seznámili asi tak, že ona předstírala, že je nějaká malířka, ale to jenom odhaduji, stejně i tak by zde byly nezodpovězené otázky, není to domyšlené. Ale jinak ano, Píseň moře tak nějak zasáhla i moje srdce. Fakt tvůrci, gratuluji, moje kamenné srdce se na chvílu probralo. Ale pak je tu rozum a ten má problém s tím, proč mě to tak dostalo. A teď se mám rozhodnout, na jakou stranu se přikloním a já prostě nevím. Zatím zde nechám 4*, to mi přijde takové mezi, ale ještě uvidím, jak se mi to rozleží v hlavě (akorát většinou, co tuhle větu napíšu, nechám hodnocení stejné i potom, takže se to nejspíš nezmění, ale co já vím). 4* EDIT: Tak nakonec tomu těch 5* fakt dám. Málokterý animák na mě takhle zapůsobí. Možná toho budu v budoucnu litovat, ale je to jenom hodnocení. Jinak je to pro mě další důkaz, že se na Oscary nedá dát, když cenu za animák místo toho vyhrála nevtipná a přeceňovaná Velká šestka. Takže, 5* (22.02.2020)

Kdo trochu něco ví o nenápadném, ale fatálním významu Irů a Skotů pro tvář Evropy v době, kdy se rozhodovalo o podobě jejího náboženství, nebude příběh dívky, na jejíž píseň čeká celé irské zásvětí jako na vysvobození, považovat za privátní záležitost jednoho ostrova. Přesto lze tuto pohádku vnímat ještě privátněji a pojmenovat ji příhodně "O rodině, která na to vyzrála". Taky by se to mohlo jmenovat Analogia entis. Ze stávajících komentářů nutno přečíst Havenohome. Dále lze doporučit kom. od forsythie a Flippera. Dodávám, že dvojpostava Machy-babičky z různých aspektů nápadně připomíná čarodějnická dvojčata v Mijazakiho Sen to Chihiro no kamikakushi (dichotomie hodné a zlé sestry zde však nemá protějšek v dvojitosti postav; Macha a babička jsou vlastně táž postava, dichotomii odpovídá proměna téže dvojpostavy v čase - což ovšem lze na podivně koexistující sestry v Sen to Chihiro rovněž uplatnit; právě pro tyto komplikace mi projednávaná podobnost připadá mimořádně zajímavá). (04.05.2015)