Ve sklepě

Statické kompozice tvoří jakoby neemoční obraz soukromého světa. Ne, že bych byl překvapen. Spíše to působí tak, že tam nemáte být. Vlastně jste takový kolemjdoucí, který náhodou vidí třeba sado maso ve sklepě, nebo fanouška dechovky - nacismu. Někdy mám pocit, že čím jste více fyzicky odpudivější, tím větší prasečinky provozujete :) ...to jistě není náhoda (Pan Otrok a jeho služba - suverénně nejatraktivnější materiál ze všech). 68%. (26.01.2016)

Nie, nie, nie! Tento výsmech je až príliš osobný - súkromný, zámerne štrukturovaný tak, aby divák nadobudol dojem, že Rakúsko je zem zakomplexovaných obmedzencov a výstredných úchylákov. Kým človek vedel, že je to len hyperbolizovaná Seidlova sranda, ktorá sa len hrá na pravdu, OK. Lenže tento dokument asi myslel vážne a mám dojem, že pán režisér zosmiešňovaním krajanov vyjadruje aj svoje postoje k aktuálnej rakúskej politike. K tomu ale výsmech z druhých nie je potrebný ani vhodný. (16.09.2016)

Italskou operu zpívající sklepní střelec Fritz Lang! To je mi ale metahumor. Škoda trochu nahodilé kompozice, ale jinak je to kvalitativně i základní premisou velmi podobné například Tierische Liebe, Seidl si udržuje úroveň už velmi dlouho. Rozhodně se tedy nejedná o jeho nejhorší film, jak píše rivah, spíše o seidlovský nadstandard, osvěžený klasicky vynikající Gschlachtovou kamerou. (11.10.2015)

Vždycky jsem si o Rakušanech myslel, že musejí být z jiného světa, jsem proto velmi rád, že mi to tento dokument potvrdil. Režisérovi Ulrichu Seidlovi se povedlo natočit velmi bizarní záležitost, která ukazuje skupinu vyvolených, kteří sice neschovávají ve sklepě dvě generace svých potomků, které zplodili s vlastní dcerou, ale i tak jsou dostatečně vyšinutí a já se výletem do jejich Čtvrtých říší a zvrácených duší celkem dobře bavil. Moje hodnocení 65%. (21.04.2016)

Samozřejmě je to fascinující, bizarní a šokující a nevím co ještě, ale bohužel taky současně místy silně nudné, takže ačkoli to má jen hodinu a něco, docela se mi to táhlo - na vině jsou mj. všechny ty dlouhé záběry protagonistů, kteří bez hnutí stojí v pozoru před kamerou (což mnohokrát připomene estetiku filmů Roye Anderssona), a člověk neví, co si o tom myslet (hlavou se taky mnohokrát honí otázka, co proboha ty lidi přimělo k tomu, aby se nechali při něčem takovém natočit). Takže ačkoli je to filmařsky asi geniální a Seidl zde vyhmátnul pro mě osobně zcela fascinující téma, přesto jsem se neubránil dojmu, že mě to vlastně zas tak nepřekvapilo, protože osobně už dlouho nemám moc iluze o tom, co dělají lidi, když je nikdo nevidí - a ty sklepy jsou navíc nádhernou antropomorfní metaforou lidského nevědomí - a možná o to víc v zemi, kde žil jeho objevitel, Freud, a která "dala světu" Wolfganga Přiklopila a Josefa Fritzla, a absolutně nepochybuji o tom, že na tyto dvě kdysi hojně medializované kauzy dodnes připadají desítky, možná stovky jiných obětí, jako byla Natascha Kampusch, a které na rozdíl od ní zatím neměly to štěstí, aby se dostaly ven, v čemž mě tento dokument jen utvrdil. (08.06.2022)