Česká pivní válka

Čekal jsem dokument o různých způsobech výroby piva, srovnání malých a obřích pivovarů a objektivním pohledu na současnou pivní situaci. Dostalo se ke mně ale něco trochu jiného. Česká pivní válka nabízí spíše subjektivní pohled na současný stav českého pivovarnictví a až filosofické zamýšlení se nad českou identitou a významem českého piva pro (nejen) náš národ. (30.10.2014)

Látal nelátal ale patlal... Vůbec nechápu smysl názvu. Vůbec nechápu smysl tohoto veledíla... Nikdo přece s nikým neválčí? Místo toho sledujeme osud tří pivařů. Domácí kutil - pivař, profík - stavitel pivovarů a nakonec jeden naivní ochlasta (co sice hodně viděl, ale málo z toho probral). Co mají společné je jistá národní hrdost, kterou ventilují skrze pivo (?!). To je celé. Uvidíte spoustu zbytečné stopáže (na polovinu by to šlo prostříhat úplně v klidu) a ještě víc mouder... (13.09.2015)

Konečně něco pro nás píče piva, pomyslil jsem si těsně před slavnostní premiérou v České Televizi. Po "vystřízlivění a několika doušcích" mohu konstatovat, že tento způsob prezentace národního zrzavého moku, zdá se mi poněkud nešťastným. Z celkového pohledu mě byl nejsympatičtější pán z dědiny. Na něm alespoň bylo vidět, že si na nic nehraje. To se nedá říct o těch dvou dalších frajerech, kteří si hráli na mistry světa (alespoň tedy ten pán z Ostravy). Tak něják jsem skrytě doufal, že film bude mapovat českou pivní kulturu, že nám představí různé pivovary a zdůrazní na co by si měl píč Českého piva dát pozor a co naopak vyzkoušet. Bohužel žádného manuálu nebo tipů jsme se nedočkali a pouze jsme se dozvěděli, co už asi někteří víme a sice, že rozprodaná a velkoprodukovaná piva většinou za moc nestojí. Kupříkladu nejdražší Česká "desítka" jménem Pilsner Urquell. Ono obecně je to s pivem těžké, sto lidí sto chutí. (08.09.2015)

Nějak mi unikl smysl a celkové vyznění dokumentu. Jedná o změť myšlenek tři lidí spjatých s pivem, kteří chrlí svá moudra bez jakékoliv společné koncepce či společného tématu. Ono vedení těchto řečí a nesmyslnost jednání ostravského kritika, který si jede do JAR, aby zjistil, že s ním nikdo nebude nečekaně mluvit, je vyloženě nezajímavé. O vztahu europiva a poctivého piva z minipivovaru dokument v podstatě neřekne nic. (09.09.2015)

Kolekce názorů tří různých podivínů, abych to napsal nějak slušně, na vývoj a odkaz českého piva. Národní hrdost ventilovaná skrze zlatavý mok. Nic víc. Trošku mi uniká nějaký hlubší smysl tohoto dokumentu. Abych pravdu napsal, tak jsem čekal něco malinko jiného. Jako by snad ani nic říct nechtěl. Minimálně jsem očekával nějaké zajímavosti z české historie piva, která je rozhodně košatá. Tady se zajímavostí opravdu nedočkáte. Jedná se o čirou oslavu piva ve společnosti mnoha dlouholetých pijáků. Nejvtipnější jsou asi eskapády s ostravským "umělcem", který vyhlásil válku Jihoafrické republice za to, že si dovolila odkoupit zřejmě jeho nejoblíbenější Plzeň. Osobně jsem nezaregistroval jakýkoli pokles chuti a jeho předstírané zhnusení nad každým vypitým douškem působilo hrozně uměle. Legrační byl ten řezník, který se rozhodl uvařit si vlastní pivo. Dvakrát ho uvařil pro kanál a až třetí pokus byl pitelný, nikoli však ohromující. Nicméně, hrozně se mi líbila jeho houževnatost a tah na bránu. Zřejmě vaření piva není až taková hračka. Jinak ta pronášená moudra do života byla vážně ze sekce "za 5 minut zavíráme". Dokument na mě působil poměrně příjemným, leč bezobsažným dojmem. Kratší stopáž dojem lehce zachraňuje. Vidím to na 2 kousky. (21.09.2015)