Cesta vzhůru

Hvězdička z úcty k Radkovi a k horám. Formát dokumentu je nudný, místy až trapný. Jít na tohle do kina, tak odejdu. Koho zajímá, že Radek spí na ostro, po probuzení chodí močit na zahradu a pak si jde zaplavat? Chybí informace o tom, kdo mluví. Dcera z prvního manželství je identifikovatelná: "V této čekárně mě počali." Home video, v němž se Radek dívá na home video (záběry ožralého vousatého vodáka zápasícího s lodí ale ukazuje i na besedách, takže jaksi ztrácí kouzlo...). (01.10.2016)

Prsty, prsty, prsty, a pak taky jedna otravná asi-rodina plná individuí, o kterých opravdu nechcete nic vědět. Ale bohužel z nějakého důvodu musíte. A to skrze prkenné inscenované dialogy a výlevy jejích členů. Asi je za tím nějaký hlubší záměr. Nejspíš pochopit, před čím Radek Jaroš utíká. A pak, až v posledním plánu přijde jako alespoň mála náplast na divákovu duši pár záběrů z výstupu na K2. Největší devizou této finální části je, že na K2 není moc kyslíku, takže hlavní hrdinové přestanou aspoň na chvíli mluvit. Už jen takovou drobnou třešničkou jsou prostřihy z expedice zpět domů, kde si rodina krátí dramatické čekání stavěním sněhuláků a běžkováním. Expedice proběhla v červenci... (25.08.2015)

Ještě nikdy jsem žádnej film neviděl v kině dvakrát během dvou dnů. Cestou metrem jsem ignoroval všechna hezká děvčata, odstrkoval od sebe revizory, utíkal po eskalátorech a u pokladny předbíhal. Tak moc jsem se těšil. No dobře...nestíhal jsem, ale fakt jsem se těšil. Jenže přišlo zklamání. Jsem zklamanej z toho, jakou cestu si film vybral. Že je z něj další schizofrenní filosofická sonda do bolavých duší rodinných a odvrácených stran úspěchů. Ach jo... Kdo nemá trable při čemkoli co dělá? Koho občas nežere, že má sice tohle, ale ne tamto? Proč si tyhle strasti běžnýho života nedokážou lidi vyřešit mezi sebou, proč musej vznikat celovečerní díly Pošty pro tebe...? Nikomu nic nevyčítám - pokud bylo záměrem obsadit do hlavní role dokumentu o horolezci Jarošovi jeho dceru, jejíž pro psychiatra zralý výlevy jsem musel poslouchat celej první poločas, tak v pořádku. Pokud bylo záměrem dokument o horolezci Jarošovi prošpikovat tolika věcma, který diváka nebudou zajímat, protože o nich nic neví, nic mu do nich není a i kdyby, stejně dostane jen lež (jak pravil sám Radek na konci), tak v pořádku. Já jen, že bych mnohem víc ocenil, kdyby jako druhej poločas vypadal celej film. Když byl totiž v hlavní roli horolezec Jaroš, cloumalo to se mnou jako s jeho stanem ve sněhový vánici. K Radkovi mám jenom slova uznání a respektu. Před jeho cestou vzhůru klobouk dólu. Ale pro příště, páni tvůrci - nechtějte po nikom vysvětlování a objasňování, když ten někdo moc dobře chápe, že je to jen jeho věc. Přibližte nám osobnosti pomocí jejich opravdovosti, ne prostřednictvím úvah, který řeknou jen proto, abyste vypnuli kameru a řekli "máme to." (10.09.2015)

Dokumentárne sklamanie roka. Tento príbeh o Jarošovi som pozeral s očakávaniami, keďže som podobný výstup chcel vidieť autenticky a v detailoch. Problém ale je, že som dostal najprv hodinový výplach zo súkromného života s množstvom zbytočných informácií a záberov a až potom sme sa dostali k samotnému výstupu, ktorý bol síce autenticky zachytený, ale bolo to zostrihané veľmi nešťastne až nudne. Tieto negatíva ale vyvažujú prenádherné zábery himalajskej prírody a samotného vrcholu K2, preto u mňa len jemne podpriemerné hodnotenie. 45 % (26.09.2017)

Neznevažujem v žiadnom prípade športové výkony Jaroša, za to obrovský klobúk dole! Ale po filmovej stránke to bolo slabé. Polovica dokumentu obsahuje nudné rodinné zábery. Taktiež aj hlavná postava musí niečim zaujať. Pred pár dňami som si pozrel 14 Peaks, kde Nirmal Purja dával jeden motivačný citát za druhým, tu som dostal od hlavnej postavy maximálne tak tuberácky kašeľ a jeho zničené nohy. Neviem v čom presne by ma mal tento dokument motivovať. Jedna vec je niečo zvládnuť, ale druhá to aj nejakým spôsobom odprezentovať, aby si divák niečo z toho odniesol. (19.12.2021)