Mzda strachu

Remake od Friedkina jsem zatím neviděl, čili srovnání si nechám až na potom.  Viděl jsem ale naprosto perfektní a až téměř  do konce skvěle vybalancovaný akční dobrodružný napínák. První představovací hodinka zajímavá a z mého pohledu i naprosto nezbytná.  Každý člověk má totiž několikero různých masek, ale jen jednu tvář. A bez znalosti masky nemá odhalená tvář ten správný účinek.   Coby psychologická studie tedy rovněž skvělé.  A pak přijde to nejlepší,  cesta s nitroglycerinem. Dvě různorodé osádky a postupné strhávání masek a nervy drásající napětí. Fandil jsem oběma vozům, ale paradoxně víc Luigimu se Skopčákem.   Povahový veletoč Joa byl očekávaný, ale i Mario mi byl v závěru svým přístupem téměř odporný, nicméně pořád jsem byl ochoten všemu věřit.  Závěr mi ale přišel dost na sílu. Chápu, co tím zřejmě chtěli páni tvůrci říct, ale ten způsob provedení zdál se mi poněkud podivným. A jen díky tomu si nechám otevřená vrátka do zhlédnutí remaku, jdeme do čtyř. (19.10.2023)

"Mzda strachu je asi nejlepším thrillerem světové kinematografie, protože jeho napětí nevychází z konstrukce, ale ze skutečnosti." Britský filmový publicista Basil Wright, 1972. Za sebe jen dodám, že toto tvrzení platí i po dalších více jak pětadvaceti letech. A je to lepší i předlohy, o které se také nedá mluvit jinak než v tom nejlepším. (01.02.2008)

Málokdy se stane, aby remake filmu byl stejně dobrý, jako jeho originál. Dovolím si tvrdit, že v případě Mzdy strachu to platí. Clouzotův originál i Friedkinův remake jsou oba výborné filmy, mají mnoho společného a zároveň nabízejí momenty, díky kterým mají v kinematografii oba své pevné místo. Obě Mzdy strachu předkládají svojí nejslabší (či nejnudnější) část ve svém úvodu. Expozice je opravdu dlouhá, postupně diváka seznamuje s postavami a je docela možné, že děje neznalého diváka by mohla odradit. Zpětně je však jasné, že přehnaná délka expozice slouží zbytku příběhu a dostává diváka velice blízko postavám. I ona má v ději tedy své důležité místo. Druhá část (tedy ta, kvůli které na to každý kouká) přichází opravdu s nervydrásající podívanou, při které s přehledem propotíte triko. Tak jako má Friedkinova verze své nezapomenutelné momenty ve scénách se spadlým stromem a především s provazovým mostem, tak i Clouzot s obdivuhodnou suverénností servíruje sekvence, na které budete dlouho vzpomínat (odstřelování kamene, ropné jezírko). Clouzotova Mzda strachu je tak vzhledem k době svého vzniku úctyhodným filmem, který divákovi ve své druhé části nedá oddychnout. 9/10 (03.01.2018)

Filmová lahůdka trvající dvě a půl hodiny a světe div se, já bych nevystřihl ani minutu. Vše tu krásně zapadá (např. zde tolik kritizovaná první "nezáživná" hodina tam podle mě musela být, abychom pochopili další jednání všech zúčastněných a dá se říct abychom pochopili i samotný závěr) a navíc je tu nespočet scén, kdy jsem opravdu jen tiše seděl a čekal, co bude. Pokud máte tu možnost, tak si tento film sežeňte, najděte si dvě a půl hodny volného času a sami posuďte. Já nelituju a už se těším na další projekci. 100 %. (20.12.2011)

Nebýt úvodní dost dlouhé a dost nezáživné třičtvrtěhodiny ( a odůvodnění, že se tak seznámíme a sžijeme s postavami neberu, nesžila jsem se s nimi, byli mi nesympatičtí, jejich chování jsme nechápala a tak mohli pro mě za mě klidně vyletět do vzduchu), šla bych na plný počet. Když ovšem hoši nasednou do aut a vezou ten nebezpečný náklad, je to jedna nervydrásající scéna za druhou a vrchol dokonalosti je sfouknutá sirka. Konec byl malinko přepísknutý, ale to je můj osobní dojem, někdo z toho má možná to správné završení celého příběhu. (11.07.2011)