Zkáza krásou

Je pravda, že by Lída potřebovala konfrontaci. Z jejího vyprávění je jasné, že minimálně byla blbá jak tágo. Krásou se nevyznačovala a život v luxusu pro ní byl vším. A když o všechno přišla, tak to byla tragédie světových rozměrů. Svým rodičům zničila život, ale jediné, na co si stěžuje, je její krátký život v chudobě. 80% (18.12.2016)

No, já vám nevím- je opravdu tak těžké představit si, že mladičká, lehce naivní holka bez politického rozhledu a celkového historického kontextu (o který se dnes už zcela samozřejmě opíráme), opravdu z velké části netušila co se kolem ní děje? Mě osobně teda více než pletky s Goebbelsem zarazilo s jakou arogancí si doba užívala metamorfózu Bárové do krému na boty... Dokument samotný tvoří jádro Sladkých Hořkostí(1995) na které je více či méně zdařile nabalovaná a nastavovaná jakási kaše archivních a raritních zaběrů.. Samotné vyprávění (občas ožralecké žvatlání) Bárové lze interpretovat jako poslední velké divadlo s falešnýma slzičkama, stejně dobře jako upřímnou výpověď vyhořelé ženy která už nemá co ztratit.. Já osobně nejsem přesvědčený, že by byla tak dobrou a komplexní herečkou :/ (07.09.2016)

Tak za á by mě zajímalo, kam dali mužové oči, páč Baarová žádná kráska nebyla. Možná, kdyby se na ní změnilo pár maličkostí, např. zaoblil její hranatý obličej, vyměnily oči a pusa, tak by byla holka k světu. Jediné, co na ní doopravdy stálo zato, byl její hlas plný tragiky. Báječně by se hodila do šejkspírových her, popř. do nějakého dokumentu o veganovi, vyprávějícím svůj nejhorší životní zážitek, když v salátu překousl žížalu. Za bé, Baarová by mohla dávat kurzy rétoriky. Sice mluvila pomalu, ale snad ani jednou se nezapletla, vždy dokončila větu, nepoužívala pomocná slůvka jako "jako", "jakoby", "eeee", "éch" a "tak podívejte se, pane redaktore". Používala dlouhá souvětí, žádné holé věty. A to ještě vezmeme v úvahu, jak by její projev vypadal, kdyby v sobě neměla flašku bechera. Je k nevíře, že jí to v jednaosmdesáti tak pálilo, když pálila jednu cigaretu za druhou a mohutně se konzervovala alkoholem. Třeba ten její monolog na konci, o nesmyslnosti života, tomu nezbývá než tleskat. (02.07.2016)

Hned zkraje předesílám, že Lída Baarová se mi nikdy nelíbila ani jako žena ani jako herečka. Dokumenty mám ráda, ty Heleny Třeštíkové obzvlášť. Teď mám ale pocit lehkého zmaru, neboť mi přijde, že jsem se vlastně nic nového o Baarové nedozvěděla. Viděla jsem bývalou hvězdu totálně na kaši, jak pije becherovku z láhve, kterou si musí držet oběma rukama, hvězdu, která si zapaluje filtr místo cigarety, hvězdu, která vypouští z pusy perly typu "Já jsem nebyla jen krásná, já jsem měla talent" a "Já jsem byla krásná a oni mě angažovali..." nebo "Já jsem tak strašně nadaná na řeči". Sebereflexe veskrze žádná. Pýcha do posledního dechu. Nebo...? Je pravda, že na samý závěr Baarová říká, kdo chce, ať hodí kamenem... A to je pravda ... Co říct na konec ? Že skvělé byly archivní záběry (některé dosud nezveřejněné), líbilo se mi i jejich načasování v kontextu s vyprávěním Baarové, a že to není takový průšvih, jak to možná z mého komentáře vyznívá. (04.02.2016)

Dokument o Baarové s Baarovou. Helena Třeštíková a Jakub Hejna či někdo další učinili v minulosti to šťastné rozhodnutí, že se rozhodli v posledních letech života slavné herečky natočit její zpověď. Vybaveni dobou technikou konce devadesátých let se vydali do Salzburgu, místa posledního bydliště kdysi známé hvězdy. Dokument, co natočili a vydali je emotivní, místy úchvatný, pohnutý, pochmurný a na subjektivní rovině paní Baarové pravdivý. Jsou to její slova, kterým ne vždy jde rozumět, ale přesto všechny ty informace v první osobě jsou o to zajímavější. A za to tvůrcům děkuji. Příjemná alternativa v rok uvedení Renčova celovečerního, drahého snímku. 75% (24.01.2016)