Zkáza krásou

Viděla jsem to trošku po sezóně - přesto nejzajímavější bylo slyšet, jak LB mluvila o Hitlerovi jako o něžném chlápkovi, kterému se líbilo Panenství. Jinak  Helena Třeštíková tomu překvapivě nedodala nic navíc, ani se na nic pořádného nezeptala; jen za ní prostě jela a stihla ji ještě naživu. LB z toho celého posezení vyšla jako chladná, egoistická a sobecká kráva, což nejspíš asi i byla. (01.06.2023)

Hned zkraje předesílám, že Lída Baarová se mi nikdy nelíbila ani jako žena ani jako herečka. Dokumenty mám ráda, ty Heleny Třeštíkové obzvlášť. Teď mám ale pocit lehkého zmaru, neboť mi přijde, že jsem se vlastně nic nového o Baarové nedozvěděla. Viděla jsem bývalou hvězdu totálně na kaši, jak pije becherovku z láhve, kterou si musí držet oběma rukama, hvězdu, která si zapaluje filtr místo cigarety, hvězdu, která vypouští z pusy perly typu "Já jsem nebyla jen krásná, já jsem měla talent" a "Já jsem byla krásná a oni mě angažovali..." nebo "Já jsem tak strašně nadaná na řeči". Sebereflexe veskrze žádná. Pýcha do posledního dechu. Nebo...? Je pravda, že na samý závěr Baarová říká, kdo chce, ať hodí kamenem... A to je pravda ... Co říct na konec ? Že skvělé byly archivní záběry (některé dosud nezveřejněné), líbilo se mi i jejich načasování v kontextu s vyprávěním Baarové, a že to není takový průšvih, jak to možná z mého komentáře vyznívá. (04.02.2016)

Onanie nad zašlou slávou... LB, byť dobrá herečka a krásná ženská, která nedospěla k pokoře. Hraje to na nás s ledovýma očima až dokonce a docela mě mrzí, že paní Třeštíková spoléhá na naše znalosti celé situace... Jestli jsem to pochopila správně, nechává na publiku, ať si udělá názor samo. Jenomže to není dobrý tah. Někteří lidé neví nebo neznají a pro ty se tento dokument může stát oslavou oné dámy, která se roky válela s pravou rukou Hitlera. Která hrála po zbytek života na blbou, přitom dooobře věděla. Dokument obsahuje překvapivě chyby faktické a chybí zde názory pamětníků či oponentů. Hezké byly naopak neznámé záběry prvorepublikových filmových ateliérů a konkurzů. Nevím, nevím.... Pro mě spíše zklamání. (04.04.2016)

O životě Lídy Baarové se mluví jako o antické tragedii. Jako by Lída sama přinesla zkázu své rodině. Její matka nepřežila jeden z výslechů (podle slov Baarové jí to způsobil pohled na zabavené šperky), sestra byla kvůli ní vyhozena z divadla, poté spáchala sebevraždu. Tatínek chřadnul, přišel o nohu, zůstal sám. A tu se někde z pozadí vyloupla kouzelná víla Marcela Nepovímová (její jméno v dokumentu nezazní), které splnila vyslovené přání Lída Baarové, aby se postarala o jejího tatínka. A dělala to nejen v době, kdy byla Lída ve vězení, ale až do jeho smrti. Vzdala se tak sama herecké kariéry a udělala, co bylo v danou chvíli třeba. Přesto její jméno tak nějak zapadlo. Na rozdíl od její o pět let starší "nevlastní dcery", která se ocitla díky své zářné kariéře ve slovnících a točí se o ní filmy. Sama Baarová mluví o svém životě jako o velké tragedii. Kupodivu se příliš nevyjadřuje o své rodině, spíš konstatuje, za celou dobu není slyšet jedinou větu, kterou by dala najevo, co pro ní rodina zajímala. Zato jí dojímá vlastní úspěch, láska k mužům, ztráta hmotných statků. Na konci dokumentů se ptám - byla to skuzečně krása, co způsobilo zkázu prvorepublikové ikony Lídy Baarové? Nemohu se ubránit dojmu, že tato sebestředná dáma měla vždy na zřeteli pouze sebe. Potřebovala být milovaná, úspěšná, obletovaná a bohatá. Schopnost oběti pro bližního jí zřejmě nebyla dána do vínku. Před kamerou tak vidíme lítostivou ženu podlomenou přílišnou konzumací alkoholu jak si zapaluje jednu cigaretu za druhou. Neodbytně se mi vkládá myšlenka, že Lídu Baarovou nezničila krása, ale její vlastní sobectví. Budu vděčná každému, komu se to podaří vyvrátit. (07.09.2016)

Objektívne je to samozrejme Třeštíkovej slabší kúsok. Ale mňa to aj tak bavilo. Lídu Baarovú som síce v žiadnom filme nevidel, ale jej životný príbeh bol pre mňa vždy veľmi zaujímavý. Iste, dalo by sa polemizovať, nakoľko si Baarová svoje rozprávanie prikrášľuje, keďže Třeštíková jej do toho takmer vôbec nevstupuje. Ale v tomto prípade jej to nemám za zlé. Načo sa zbytočne snažiť „dusiť“ jednu starú, osamelú ženu, ktorá je evidentne psychicky takmer na dne? Už len ten jej príbeh samotný je proste neuveriteľný a dobre poukazuje aj na to, akú majú veľké (nielen) filmové hviezdy tendenciu zhasnúť a prepadnúť sa do úplného zabudnutia. A koľkokrát na to nepotrebujú ani turbulentnú historickú dobu. Ja som napriek všetkému musel obdivovať Baarovej vytrvalosť, schopnosť vždy sa vzchopiť (aj navzdory tej komplikovanej dobe!) a opäť naštartovať svoju kariéru. Niektoré súdy, ktoré ešte aj dnes padajú na jej adresu mi prídu tak trochu prísne. Kolaborantka? Len kvôli tomu, že snáď spala s Goebbelsom? Ale prosím vás... Jej to bolo srdečne jedno, o politiku sa vôbec nezaujímala a myslím, že o Goebbelsovi a Hitlerovi (resp. o ich plánoch / názoroch) mala skutočne veľmi zahmlenú predstavu. Iste, Baarová mi ako človek nebola príliš sympatická. Prišlo mi, že je (okrem iného) strašne zamilovaná hlavne sama do seba, resp. do svojho obrazu v dobách najväčšej slávy (kedy jej pri nohách ležali najmocnejší muži sveta – to je fuk odkiaľ boli a čo boli zač) a veľmi málo empatická voči druhým. Ale odsudzovať ju nemienim. Napriek tomu som k nej v závere pociťoval súcit, pretože som skrátka a dobre videl hlavne zlomenú, smutnú ženu unavenú celým životom, ktorá sa dokáže usmiať len vtedy, keď rozpráva o tom aká bola úžasná a ako ju všetci milovali._____ „CHCELA BY SOM SA... PROSTE LEN TAK STRATIŤ. VŽDY KEĎ SA PREBUDÍM, POVIEM SI: ZASE NOVÝ DEŇ!... ALE TIE DNI UŽ NIČ NEPRINÁŠAJÚ, VIETE?“ (19.03.2016)