Mallory

Helenu Třeštíkovou mám jako dokumentaristku ráda, vážím si jí a obdivuju jí za její práci i za to, že si vybírá takové typy, kterým se já na ulici raději vyhýbám velkým obloukem. Pravda v baru vidím servírku nebo barmana a nikoliv konkrétního člověka s konkrétním osudem. Velmi mile mě překvapilo to, jak Mallory mluvila a jak se dokázala vyjadřovat. Pak jsem si pořád říkala, do p....e, k čemu tam skutečně došlo v minulosti, dětství, výchově, co byla ta příčina, která všechno spustila, že skončila s heroinem v žilách. Nikdo jí drogy nenutil, nikdo jí nedržel pistoli u hlavy a neříkal ber. Brala je zcela dobrovolně o své svobodné vůli. Chtěla uniknout, chtěla se odlišovat a rebelovat? Hm, super nápad. Prožeň si hlavou nějaké s.....y. Život není peříčko a ani procházka růžovým sadem. To víme všichni. Nebylo mi jí líto, mohla si za to sama. Bylo mi líto jejího synka a doufám, že ten půjde po jiné cestě než maminka. Mallory mě zase jednou pořádně vytočila. Ale přeju jí v životě jen to dobré a aby za vším, čím si prošla udělala tlustou čáru a ona šla dál a nikdy se fetu ani nedotkla. Dokumenty se hodnotí strašně těžko. Divák je ovlivněn prací dokumentaristy a sledovaným subjektem. Před panem Bartoškou musím smeknout. Má velké srdce. (14.12.2016)

Drogová tématika. Těmto ztraceným lidem, které měli často nešťastné dětství a jsou nedosycení pozorností rodičů lze obtížně pomoci. Dokument lze shlédnout na https://www.jsns.cz/lekce/91649-mallory Mallory má dvě výhody. Umí trefně formulovat myšlenky: „Heroin už mi dal všecko, co mohl; syn mi to dává sice po troškách, ale každý den.“ Zároveň zůstává věcná, nezastírá svá další klopýtnutí, která se vesměs týkají volby partnerů. Je to ona, kdo se snaží o jistý řád, i když přespávají ve vraku auta, kde má „celý život v pár igelitkách“. Dokument to sice přímo nepojmenuje, ale z návštěv v ústavu, kde dlouho zůstává syn Mallory, či ze společných výletů k jejím rodičům vyplývá dost jasně, že hrdinčino „obrácení“ má k dokonalé světici hodně daleko. Pokaždé je tu někdo navíc: trpný budižkničemu; a pokaždé to dopadá stejně: zamilovanost, oddaná péče, rány, rozchod, pláč. „Nebrečím nad ním, ale nad sebou,“ shrnuje Mallory začarovaný kruh, v němž si jen se synem nevystačí.Nicméně na rozdíl od jiných ztracenců z dokumentárních kronik vykazuje Mallory jistou zdravou nezdolnost, jež ji dovede až k vlastnímu bytu, a dokonce ke studiu – opět prostřednictvím Bartošky, jenž přitom o projektu neměl tušení. V hraném filmu by to byla pohádková limonáda, ale sběrný dokument si scénáře nevymýšlí a uměřená Třeštíková nedává průchod ani vlastnímu úžasu nad krkolomnými proměnami jednoho života. (01.05.2020)

"Potkala jsem na třídní schůzce maminku, se kterou jsem dřív fetovala. Měla tam taky klučinu, ona jela na péčku, já herák. To je na těch dětech hezky vidět, jak každý zlobí úplně jiným způsobem." Tvl, to je tak roztomilý, vážně. Hlavně, že slíbila Bartoškovi na Karlově mostě za 2 litry, že přestane fetovat. Teda, až po porodu, nebude si přece kazit těhotenství. "Takhle jsem si ten normální život bez drog nepředstavovala." No, normální život takhle nevypadá no =). Být s igelitkama a abstinenčnim příznakem na ulici neni zrovna typická startovní čára. Každopádně obdiv, že do toho nespadla znova. Zajímalo by mě, jakou za to natáčení dostala kompenzaci. U Katky to byl tak gramec denně, ne? (80%) (11.07.2015)

Pro mě nejslabší časosběrný dokument Helenty Třeštíkové. Rozhodně není tak extrémní jako třeba Katka nebo René a některý momenty působí trošku až režírovaně. V Mallory sledujeme nikdy nekončící spirálu horších a lepších momentů ženy, která si prošla snad vším. Zbavila se drogové závislosti, část života strávila jako bezdomovec, neustálé peripetie s příteli, kteří ji jenom využívali. A tak stále dokola. Soucit s hlavní hrdinkou by se našel, ale není to tak extrémní jako ostatní dokumenty Heleny Třeštíkové a v tomhle srovnání Mallory bohužel pokulhává. (18.05.2017)

Miestami silné a tnúce do živého. Miestami slabšie. Ale v podstate aj v slabších momentoch pútavé a drsné. No nedosahuje to až takej ťažkej tonáže, ako René a Katka. Mallory sa, aspoň to tak vyzerá, dokázala v poslednej chvíli zachrániť, čo z jej časozberného filmu ale paradoxne robí jemne slabší príbeh, než aký mali René s Katkou, ktorí boli ešte brutálnejší, než niektoré americké horory. Mallory si v živote prešla skutočne všeličím. Možno najviac mi vadilo nie príliš uspokojivé vyvrcholenie. Ale dúfam, že sa k nej raz Třeštíková vráti. Nedá mi to však: bývanie v aute a oproti tomu desiatky drahých cigariet denne a nemalé peniaze investované do značkového (a drahého) oblečenia atď. (Coca-Cola) pre syna. Tak neviem, ale ja bývať v aute, určil by som si finančné priroity. (28.02.2017)