Moje romské děti

Chatrče špína odpadky. Nevraživost krádeže osočování handrkování. Chlapi, před kterýmiž bych prchla. Ženy, jímž bych se vyhnula. Chlapák v montérkách pohybující se mezi tím vším... Drsní chlapi chápající se práce a zvelebující svůj domov. Sousedská výpomoc. Pracovitost a lenost. Přemáhání a snaha. Semknutí v hudbě a tanci. Radost i bolest. A ten chlapík s každým novým kladivem přináší zároveň i novou a novou šanci pro každého, kdo se jí chce chopit. Je blázen. Blázen Boží. Ježkovi oči - nechce snad, bych jej následovala?! To ne. Může mne však povzbudit k hledání dobra v druhém a měnit svůj pohled na něj. I kdyby dobra byla jen špetička. Někdy je to dost fuška a obávám se, že u Putina pohořím. Co spolupracovník, soused, syn, manžel...?... * „Kdybych nevěřil, že se stanou lepšími, nikdy bych tam nešel. A kdybych nevěřil, že se tito lidé - bývalí kriminálníci, vrazi, prostitutky - nestanou lepšími, tak bych jim nepomáhal. Nemám jistotu. MÁM NADĚJI. Naději, že se stanou lepšími. Jestli se všichni stanou lepšími? Ani v nemocnici nevyléčíš všechny.“ „Projev lásky, založený na oběti – jinak to nebude fungovat.“ Marián Kuffa - kněz. Videošotek v Deníčku. (28.02.2015)

Hodnotím plným počtem za střih dokumentu. Uvést dokument nesestříhaný by určitě nevyvolalo k etniku sympatie. Pouze jednou se objeví scéna /při rozdělování postelí/ začátku rvačky a okamžitě se jeden z cikánů vrhne na kameru. Slova faráře všechno vystihnou. "Vy všechno chcete ode mě, ale já chci, aby jste alespoň pomohli." Všichni by hrozně rádi pracovali. Kecy. Kdyby byla nějaká minimální snaha, tak by tam nebyl všude takový bordel. Všechno mají začít od sebe. Ono je jednodušší jakýmkoliv odpadem fláknout před svoji chýši. (04.01.2015)

Probírám se poštou a třídím nezaplacené složenky, který dlužím tomuhle všivýmu státu v rozkladu. Poznamenávám si, co je ještě nutný zaplatit z mého novinářského platu. V tu chvíli, asi v x-té reprize vysílají na kanálu ČT2 (ano, jiné označení než kanál, si tento zhusta odpadový kanál, nezaslouží) jakýsi dokument s problémovými občany sousedního státu. Když náhle kontrast nabral tmavého odstínu. Hbitě se chopím ovladače a kontroluji nastavení kontrastu, to se zdá být v pořádku. Jas je taky v normě. To ti občané nebyli v normě. Moráci! Do piči, mně posílají upomínky za nezaplacené koncesionářské poplatky za pořady s cigánskou verbeží. Mně je hluboce u piče nějakej zamrdanej pánbíčkář, co je z boží mrdky napravuje, kurva, piča, za tohle ale platit nebudu. Odmítám platit za Angeliku, ČT kanály žijí jen z pořadů natočených za komunistů a jejich roční rozpočet by pokryl nejednu rozvojovou zemi, a aby to nebylo málo, na řadu přijdou cigáni, aby se kalkulem v čase adventu myslelo i na kofoly. Kdo je jednou kurva, zůstane kurvou, tak jaképak napravování. Dokument mě obsahově nezajímá a náhle mně v ruce přistane složenka s nezaplaceným (zemním) plynem. Tu zaplatím v prvé řadě, než si cigáni stačí ze sociálních dávek nakoupit elektroniku. Bohužel, u nás distribují jenom výbušný plyn. Na Nový rok budou mít ohnostroj. Doufám jen, že napřesrok o mně natočí taky dokument, jak jsem pomáhal k lepší životní úrovni, jež strhá rekordy ve sledovanosti. 0% (30.12.2014)

Výborný dokument a výborný „rozvojový“ počin, za nímž stojí charismatická, přirozená a vlídná postava faráře Mariána Kuffy. Někdy stojí sám. Sám proti všem. Práci dělá srdcem a přece je v postoji k chudým realistický. Nechybí mu nadhled a porozumění. „Že ukradnou kladivo, nevadí, znamená to, že chtějí pracovat.“ Místo upjaté korektnosti a výcvikových kurzů nabízí lidský a moudrý přístup a viditelné výsledky. „Postavili domy a postavili si je sami.“ Pokorný, odvážný a umírněný projekt. „Já nemám jistotu, já mám naději, že se stanou lepšími. Ani v nemocnici nevyléčí všechny.“ Tleskám a kláním se. A doufám. Že se projekt bude dařit a že přijdou další jeho vzorem se řídit. (30.12.2014)

Základná myšlienka dokumentu je dobrá. Aj s cigánmi z osady sa dá pracovať a ak im človek dá vedenie, dokážu byť prospešní nielen sebe, ale aj spoločnosti (nehovorím tu o tých Rómoch, ktorí sa dokážu adaptovať do spoločnosti, nájsť si prácu a zodpovedne fungovať). Dôvod, pre ktorý však nemôžem dať dokumentu viac, než jednu hviezdu, je osoba samotného protagonistu. Jeho sociálna činnosť je záslužná, to je pravda. Dokument ho však vykresľuje takmer ako anjela pracujúceho s ľuďmi z okraja spoločnosti, pritom je to klérofašistický radikál, homofób a demagóg rozširujúci lži a nenávisť, ktorý sa nebojí prirovnať homosexuálov ku genocíde národa alebo zúrivo bojovať proti Istanbulskému dohovoru snažiacemu sa zlepšiť životné podmienky žien. Dokument samotný je jednostranný - z Kuffu robí hrdinu, z cigánov chudáčikov. K otázkam, prečo napríklad títo ľudia nemajú na zaistenie základných životných potrieb, ale pritom majú na cigarety a alkohol a po polorozpadnutom baráku im behá desať detí sa dokument ani farár Kuffa nevyjadrujú. Ale mali by. (29.01.2023)