Jedinička

Vojenske akce jsou, jasko tradicne v ruskych filme, velmi dobre. Bohuzel, uz se to neda rici o pribehu, kterym je propojen cely den filmu. Ne, neni vubec silny, vztah mezi zenou a muzem zde vubec neni vystaveny, nefunguje mezi nimi chemie. Co ale vcelku funguje, je parta teto baterie, coz ja tvrdim, ze je to zaklad valecneho filmu. Pokud mate rani valecne, nabidnete si. Ale pozor, ono jste to vsechno uz nejak videli. (30.11.2016)

Celkom príjemné prekvapenie z produkcie ruskej kinematografie. Bez ohľadu na drobné chybičky ohľadne "vojenskej stratégie a činnosti jednotky" je film naozaj pozerateľný. Merzlikin v roli pripitého ale vojnou ostrieľaného politruka (toto u Rusov kvitujem - 20 rokov dozadu by ten film vôbec nebol) bol naozaj dobrý. Aj vojnové (bojové scény) boli fajnové, také typicky ruské. :) A ešte jedna vec ... čo by neprešlo straníckou cenzúrou. Vo filme bol jemne a nestranne naznačený konflikt medzi poľskou oslobodzovacou armádou a samotnými Poliakmi a sovietskou armádou , pre mňa doposiaľ dosť nevídaný počin zo strany tvorcov filmu. (04.05.2016)

Vizuálně velmi dobrý počin. Na mne zbytečně moc postav a musím přiznat, že mi v ději leccos uniklo. Asi to bude tím, že jsem se ve škole učil, jak se sovětská armáda s polskou měli rádi a jak společně bojovali proti nacismu. Prostě jsem některé věci nechápal, hlavně tedy to s tou slepicí. Skoro tam chcípali hlady a kolem slípky takové orgie. Dějově to začíná skvěle, ale pak jsou zde opět místa, kde to stagnuje a ne a ne se to pohnout kupředu. Závěr naprosto (konečně), uhnul od klasických závěrů dřívější ruské filmové éry, a já teď nevím, zda to bylo dobře nebo špatně. Efekty vcelku ušly, byť mi občas „gore“ přišlo jako z počítače. Některé scény byly trochu silnější, ale takové, na které byste vzpomínali tu myslím, nebyly. Herci předvedli hodně a rozhodně si plusové body zaslouží. No, u mne to vyšlo vše na čtyřicítku, ale nemohu odolat a přidám ještě dvaciáše za hudbu. (03.11.2016)

,,Guten tag! '' ---- Poslední dobou jsou to prakticky už jen výhradně Rusové, kteří nás zásobují rok co rok novými válečnými filmy z druhé světové. Západní kinematografie jakoby se vyčerpala na všech těch Quadalcanalech a plážích Normandie v devadesátkách a nebýt ojedinělých výstřelů typu Fury a sem tam nějakého béčkového video filmu klubů přátel historie, ostrouhal by milovník tohoto žánru mrkvičku... To, proč nás jimi Rusové plní imperiálních choutek jimi tak zhusta zásobují stojí za samostatnou úvahu, každopádně vždy z těch filmů čiší patriotismus a heroismus ruských vojáků a to takovým stylem, že i strýček Sam při tom bledne závistí. A že Amíci jsou pane nějací patrioti ! Z tohoto filmu na mně dýchla jednak radost a jednak zklamání. Radost z některých bojových scén. Rusové to umí a už o tom přesvědčili mnohokrát (až tedy na tu trhanou kameru). To jejich gerojství také beru. Kdo kouká na ruský film musí s tím prostě počítat, stejně třeba jako u jikorejských válečných filmů. Nezastírám, že je to na mně někdy moc, ale tak už to zkrátka je. Díky tomu bohužel divák často pozná s předstihem, kdo z hrdinů to koupí, protože se kamera zaměří jen na něj a k tomu se spustí hudební podkres symfoňáku.... Tady to už šlo místy za hranu. Do toho se tu film otíral nepěkně o Poláky (že se bratři Slované moc vzájemně nemusí - to víme i bez Katyně) . No a ke všemu ještě Bůh a dětičky... Tak trochu těžko stravitelný boršč, řekl by jeden. Jak píše píše Volodimir2 jehož komentář doporučuji, bylo tam i dost chyb. Ostraha mostu prakticky žádná, průzkum prakticky žádný, tankový útok nekoordinovaný a legrační (byť jsem byl za něj vděčný), stejně tak minometný útok, který nemrzačil.... Při závěrečném uráááááááá jsem už věděl, že tomu 4 hvězdy dát nemohu a konec filmu mne v tom utvrdil. Snad nám nějaký ruský filmař předloží v budoucnu film, kde to vše bude tak nějak rozumně vyváženo a kdy si divák řekne, jo - to bylo dobré. Sakra dobré! U Jediničky to naplno říci nemohu. Tři protipancéřové náboje. * * * (03.03.2016)

Je vhodné si připomenout, že po filmařské stránce jsou válečné ruské filmy zcela odlišné, než většina anglo-amerických vojenských příběhů. Přičemž vizuálně jsou naprosto srovnatelné. Snažím se marně zalistovat v paměti, zejména v rovině pravdivých skutečností. Ve kterém sovětském válečném filmu se hovoří o důvodech, proč polský národ Rusy moc nemusí. Nicméně Rusko, které je pokračovatelem sovětského filmu, jak vidno, objevuje i ve válečné vřavě témata, která byla donedávna přísně střežena. Neobvyklé vyprávění filmu není až tak vnějškově okázalé, ale beze zbytku v navozené válečné atmosféře vzdává poctivý hold ruským i polským vojákům při plnění nelítostného boje. A to zejména realističtějším pohledem, toho si vážně cením. Na druhou stranu je třeba říct, že jakýkoli jiný spjatý příběh s příliš oslavným heroismem zpravidla sráží film do kolen. Viz třeba zbytečně patetická koncovka v americkém filmu Železná srdce. (02.05.2016)