Dellamorte Dellamore

Dellamorte Dellamorte poukazuje na Jacksonove skoré ranné filmy, ale to len preto, aby nás to zmiatlo a vyviedlo z rovnováhy. Tento film síce obsahuje dve nebezpečné línie medzi dvoma zriedka odlišnými tretinami a hlavne oto tu ide. Kým prvá polovica rýchlo stúpa, tá druhá sa akokeby uberá a znovu sa vráti do pôvodného stavu. Režisér Michael Soavi sa nebál riskovať a urobil len dobre že dej umiestnil na cintoríne uprostred temných nočných tvorou, ktorý vždy za splnu mesiaca vychádzajú zo svojich hrobou a tichulinko sa blížia k svojmu hostiťeľovi. Tým hostiťeľom není nikdo iný, než náš Francesco Dellamorte, ktorý si dal za cieľ ochraňovať cintorín a zabíjať mŕtvych zombíkou. Tých je tu nesmierne veľké množstvo a samozrejme aj pekne nakrútených gore scénok, pri ktorých budete len premýšľať a spomínať na rôzne iné filmy v tých časoch akými boli Evil Dead 2, Bad Taste a Braindead. Ak ste fanúšikom talianskych chuťoviek, odporúčam vám nečakať a rovno si film Dellamorte Dellamorte zohnať, sklamaný určite nebudete 80 percent. (23.12.2009)

Dokonalosť. Film, v ktorom vedľa seba v symbióze nažíva láska a smrť, humor a tragický pocit života, svetlo a temnota, vysoký, štíhly a "urodzený" hrobár a jeho malý, tučný a dementný pomocník. Cintorín je tu ponímaný ako javisko sveta, ono univerzálne teatrum mundi a Soaviho vizuálna a filozofická pocta slávnemu Bocklinovmu Ostrovu smrti je len jednou z mnohých chutných ingrediencií, ktoré z tohto filmu robia klenot. Možno sa čudujete, prečo do hodnotenia "zombíckeho" filmu cpem filozoficko-estetické bláboly, ale presne o tom je tento film. Všetko je to o rovnováhe, ako v prvej vete Smaragdovej dosky Herma Trismegista: To, čo je hore, je to isté, ako to, čo je dole, aby bola naplnená jednota všetkých vecí... (14.08.2006)

Nadčasový snímek přesně pro ty, kdo chtějí dlouze polemizovat o otázkách života a smrti. Jeho diváci dostanou navíc nezvykle poetický horor s úžasnou vizuální stránkou, úderným cynickým humorem a přes svou morbiditu i romantickou duší. Stručně řečeno, DD je jedním z nejvýraznějších euro-fláků 90. let. (21.08.2011)

Na jednu stranu skvělej a originálně zpracovanej zombie-film, kdy Rupert Everret zabíjí co mu přijde pod ruku a fakt to dělá neskutečně hustě a stylově a na druhou stranu strašně zmatenej příběh, kdy prostě člověk neví co si o něm má myslet, jestli to co se odehrává je skutečný a nebo ne a když už sem konečně ze sebe vymáčk pointu, která by to celý vysvětlila, tak mě s ní konec poslal pěkně rychle a rezolutně do prdele. Nevim, asi jsem to nepochopil, nicméně mi ten příběh přišel dost podivnej, hlavně teda druhá půlka a jediný vysvětlení, který by na to sedělo a mě by se i dost zamlouvalo neplatí. (30.11.2007)

"Nemůžeme, já jsem naživu a ty jsi mrtvá." - "Já nemám předsudky, můj milý." Divým se upřímně, že snímek má zde tak kladné hodnocení, jelikož i když je to označováno jako "gotický horor", tak do mainstreamového vyznění to má daleko (narozdíl od Vrány z téhož roku) a Dellamorte Dellamore je spíše pro užší a specifičtější publikum. Snímek přímo kypří mrtvolným, suchým humorem, jaký by člověk přesně čekal od někoho, kdo pracuje na hřbitově. Díky tomu také není humor jakkoli vyzdvihován nad ostatní dialogy a jakoby zapadává, což právě do snímku tohoto typu skvěle pasuje. Na Ruperta Everetta není velký problém si zvyknout a s jeho pomocníkem tvoří skvělou cynickou dvojku. Až surreální pojetí snímku dodává v místech až pocit jakési ironické básně o životu a smrti, nicméně u scének ála Ghost rider se musel pobavit myslím každý a když pak přijde ještě scéna se Smrtkou. :)) Moc milý snímek, ale ne pro každého a hlavně, chce na něj míti náladu, jinak nemusí až tak zaujmout. "Co děláš v televizi?" - "Rozkládám se, tati." (21.07.2013)