Přehlídka smrti

Zaujímavé anime plné zvratov a zapamätateľných hlavných postáv trpí mierne na nejednotnosť príbehu, teda v skratke sa tam strieda viac príbehov a tak sa stále zoznamujete s novými postavami teda tými, ktoré majú byť rozsúdené a čo bude s nimi ďalej. Týmto pádom trošku trpí gradácia deja a tak isto jednotlivé situácie sú chladným vyústením toho čo sa udeje pred vami. Pravdou zostáva, že jednotlivé príbehy/epizódy sú samy o sebe dosť kvalitné a to aj hlavné postavy. Anime Death Parade ide dosť do hĺbky ľudského správania a analyzuje ho, podľa mňa nie vždy exaktne správne, ale snaží sa o to a to je pre mňa veľkým plusom tohto anime, lebo to mám proste najradšej. Takže toto anime si rozhodne zaslúži podtitul psychologické, aj keď si myslím, že nie vždy by sa takto ľudia chovali... Je tu ale predpoklad, že sme všetci pokrytci. (01.03.2018)

Otázky života a smrti se dají probrat všelijak. Pomocí překvapivých zvratů, dojemných scén na podkladu tklivého soundtracku nebo civilních dialogů o věcech banálních i všeobjímajících. Death Parade zvládá všechno z toho, do hlavy přináší lavinu myšlenek o životě, smrti a o všem mezi tím a ještě divákovi přihraje dokonale protikladnou hlavní dvojici. Zatímco Decim je loutkou i loutkářem bez emocí a primárně se snaží dělat dobře svoji práci, krásná neznámá po jeho boku svůj příběh dlouho schovává, ale právě díky citům v ní schovaných seriál důkladně a dlouho doznívá. Až jednou budu někam muset vstoupit bez vzpomínek, doufám, že to bude do baru Queen Decim. (29.12.2015)

Velice melancholický příběh, který je tak akorát dlouhý (12 epek), a tak akorát nabitý emocemi, abyste si po poslední epizodě nepodřezali žíly, ale místo toho si více vážili života a lidí kolem vás. Dalo by se říct, že je to až dokonalé. Co všechno se děje instantně po vaší smrti, kdo a jak rozhoduje o tom, zdali jste dobrý nebo špatný člověk ? Příběhem velmi zajímavé, animací a kresbou přímo vypiplané a nádherným klavírním soundtrackem ozvučené (zvláště pak skladby Moonlit Night a Omoide, které se mi velice silně zažraly pod kůži) Death Parade je opravdu vzácný klenot, který budete podvědomě chtít sjet na zátah. Všemi deseti ! (23.07.2015)

Kde začít? Je mi trochu smutno. Ne, že by to bylo způsobené enormní snahou seriálu úpěnlivě vytahat emoce z diváka, ale tím, jak právě bylo s nápadem a materiálem ne zrovna nejlépe naloženo. Důkazem budiž, že nejlepší epizoda je hned ta první, které se pouze vyrovnaly jen pozdější kratší momenty. Proč? Proč se tvůrci zalekli hned úvodní nekompromisně ostré scenérie, která audienci drsně přiková k sedačce a zažene jakékoliv choutky k legráckám? Ne, že by mi pak střídavá houpačka z vážné epizody na odlehčenější vadila, ale nepříjemně tíživého momentu už nikdy Death Parade nedosáhne. "On ten konec snad není dost srdceryvný?" by se mnozí mohli zeptat. Není. Dojemná hra zde totiž nabírá nemile falešné variace (vyjmul bych krasobruslařskou etudu, která mě atmosféricky, hudebně a svými flashbacky okouzlila) a chování hlavních postav nemá důstojný podklad doposavadního toku děje, takže výsledek je v mých očích jen sprostě vydíravý a shazuje ústřední duo výtahem směr prázdnota. Ony postavy jsou bohužel taky téma pro sebe. Říct, že by byly protivné, to by bylo příliš, ale rozhodně nevynikaly. Většina z nich by svou absencí příběhu vůbec neublížila, protože stejně jim byl dán velmi malý prostor k podkresu a jejich činy nebyly hlouběji prozkoumány. Nejčastěji opakující se věta seriálu je typicky dámské: "Ne, to nic", která doslova definuje počáteční vítanou netečnost barmana a jeho asistentky, o to hůř se poté přijímá ona náhla změna citlivosti. Záchranný kruh těmto nedotaženým prvkům s vervou hází fantastický soundtrack, ať už zvláštně optimistickým OP, ale hlavně skvěle podtrhující navozenou atmosféru (puls nabíjející "Game C" a melancholická Moonlit Night jsou výborné). Zdatně sekunduje i výtvarná stránka a celkově přednesené formě se nedá nic vytknout. Nejde říct, že bych se nudil, ale po tom úvodním nášupu jsem se těšil na něco výjimečnějšího. Tématicky se tak stalo, obsahově už ne natolik, emočně (na čemž si to hlavně zakládalo) pouze částečné vítězství. Těsné 4*. (10.09.2017)

Zpočátku mi koncept tohoto baru přišel absurdní. Proč by posmrtné směřování člověka – dolů / nahoru (na rozdíl od našeho svět tím není myšleno pod drn / z komína) – nemělo vycházet z jeho činů za života, nýbrž z jedné hry (biliard, šipky apod.) v extrémních podmínkách? Již první příběh seriálu však ukázal, jaký to má smysl. Stačí, aby o zemřelých rozhodovalo pro scénáristu žádoucí „zapomnětlivé“ nemehlo, a hned je tu prostor pro vykonstruované zvraty. Rozhodčí na rozdíl od diváka ví, co zemřelí prožili, přesto vynese ortel v rozporu s tím a pak se diví a údiv čeká i od diváka. Ten je však spíše znechucen touto ubohostí. Aby dílo neupadlo do stereotypu, ve druhém příběhu se ze soudního baru stává záhrobní seznamka a prostor pro opětovné shledání kamarádů z dětství, které je ve snaze nepůsobit tolik banálně rovněž okořeněno zvrat(k)em. Dojetí je na světě! A odhození seriálu mu jde v patách. Mám rád, když se jednoduchý příběh podá nezvyklou formou, ta zdejší mi však připadá samoúčelná a laciná. 3/10 (27.07.2015)