Vlastnictví není již krádež

Ženu si odvede a zase nepoškozenou vrátí a vlastně ani není jisté zdali nenávidí bohatství jako takové, tolik k nepřesnostem v obsahu - obsah z kviff je mnohem lepší. Kdyby se podařlo udržet úroveň prvních scén a nezavést do film prázdnou postavu řezníkovy manželky - je spíš pojmem než postavou, byl by film dokonalý. Zásadový postoj Totala, odmítat vykořisťování, nakonec diváka přivádí k absurditě jeho situace. Total jako marxista, se na počátku filmu stane zlodějem aby popřel vlastnictví alespoň jednoho Lumpen-boháče, takovýto přispup je však na konci filmu ukázán jako upevňující bohatství v socální apologii zlodějů. Lumpen-boháč sám říká, že jediný způsob jak jej zbavit bohatství je vyrabovat banky a pojišťovny, spálit katastry, všechny smlouvy a zbourat jeho domy. Osamocený Total je ve nakonec zavražděn. (13.07.2014)

Podivná komedie, dokumentující postupnou přeměnu bankovního účetního ve vášnivého zlodějíčka s Kafkovským vzezřením. Na snímku mě zaujaly osobní zpovědi jednotlivých postav, kterými je protkána hlavně první polovina filmu. V té druhé se spíše soustředíme na osobní zápolení mezi zlodějem a řezníkem. Zvláštní jsou také filosofické debaty o vlastnictví, které zloděj vede se svým morálnějším otcem. Snímek tak získává určitý politický podtext a vyznívá jako levicově nakloněná kritika společnosti. 7/10 [KVIFF 2014] (13.07.2014)

Zvláštna komédia, ktorá nie je tak vtipná ako vážna, stavia sa do pozície nenávisti voči peniazom, bohatstvu a vlastne celému majetníctvu. Hlavný hrdina, ktorý túto nenávisť plodí, si ju vybíja predovšetkým na mäsiarovi, ktorý je ďalším synonymom jedincov v spoločnosti, ktorí majú v rukách moc nad inými. V podstate ide o dosť silný politický presah, možno by sa páčil aj anarchistom. (02.01.2014)

No, komedie... ono to bylo pocitově dost temné až zvrhlé politické podobenství s krimi zápletkou. Ale spolukomentující s tímhle žánrovým zařazením problém nemají, pan režisér tu komedii zde mít chtěl asi také, tak jí má, musím říct, že hlavně v druhé půlce s postavou zloděje Albertona (Mario Scaccia) jsem značný nadhled až groteskní prvky začal vnímat. Jinak pro mě jde o druhý viděný film Elia Petriho a tuším, že s tímhle režisérem to budu mít pocitově asi vždy hodně protichodné, a to nejen pro režisérovu silně levicovou orientaci. Opět musím na jedné straně vychválit skvostnou práci s kamerou, režií, nasvícením všech scén, které vytváří dohromady jednu fascinující stylizovanou chvilkou za druhou (už jen klíčová vražda ve výtahu je nasnímaná nesmírně působivým a originálním způsobem), nechybí tomu silně pohltivá atmosféra a občas i ty drobné groteskní prvky mi padly do noty. Na druhé straně podobně jako v Podivném vyšetřování, kterému jsem navzdory silnému zážitku nedokázal loni dát plný počet, i po tomto filmu ve mě přetrvává příliš silná pachuť čehosi nepříjemného. Petri si zde neodpustil některé výjevy a prvky (detaily na neustálé škrábání se ze strany hlavní postavy či doteky na choulostivá místa ženského těla), jejichž velmi častým opakovaním na mě celková stylizace začala působit až lehce úchylně. V mém váhání mezi 3 a 4 hvězdičkami nakonec rozhodlo srovnání s předchozím Petriho filmem, který mě zaujal o cosi víc. Ačkoliv chápu myšlenku, kterou chce Petri sdělit a ukázat vlastnictví jako jistou nemoc společnosti, musím říct, že po té myšlenkové stránce v souvislosti s reflexí levicové politiky na velkém prostoru mě tento film (narozdíl od vizuálu, atmosféry a kriminální části příběhu) nijak zvlášť neoslnil. V žádném případě nelituji jeho zhlédnutí, ale jednou asi (i vzhledem k té délce) stačilo. 70% (27.04.2021)

Smutná komedie, která okrádá diváka o naději a v níž není nikdo šťastný. Když se privatizuje princip krádeže a okrádání se stane všeobecným imperativem, vytvoří si zlodějna za denního světla osvíceného sebezájmu a přirozeného práva na nezcizitelné soukromé vlastnictví veřejné instituce - policii, právo, banky. Když vás v takové situaci pronásleduje zloděj, pronásledujete se vy sám. Petri se po politickém thrilleru a sociálním dramatu pokusil vyburcovat svědomí diváka politickou komedií, nejeden moment či stylistický prvek připomene jeho předchozí pokusy, propojené s tímto filmem hlubší levicovou kritikou buržoazní společnosti: reminiscence "Podivného vyšetřování" (1970) v chladném střihu a precizní kameře za zvuků Morriconeho hudby u četných nočních scén, postava otce hlavního hrdiny takřka funkčně totožná s tou samou postavou (hranou stejným a Petriho oblíbeným hercem Salvem Randonem) z "Dělnické třídy kráčející do nebe" (1971). (20.07.2017)